První recenze Apple Vision Pro odhalují, zda jsou nové superbrýle revolucí, anebo úplným nesmyslem

Vision Pro se prodávají zatím pouze na americkém trhu za cenu začínající na 3499 dolarech, což dělá v přímém přepočtu zhruba 80 tisíc korun. Jedná se o samostatné zařízení, z něhož však přesto vede kabel a k externí baterii. Ta už se do samotných brýlí nevešla a ještě by dále zvyšovala jejich hmotnost, která i tak činí 650 gramů. Co se týče ergonomie, snaží se Apple seč může – nabízí na míru navržené magnetické vložky kolem očí, dioptrické nástavce i dva druhy pásků pro co největší pohodlí, ale Vision Pro jsou na hlavě přesto výrazně cítit.

Přináší suverénně nejkvalitnější displeje, jaké prozatím jakýkoli VR/AR headset nabídnul, a není třeba problém si při nasazení číst text knížky nebo používat mobil, na což jste v případě předchůdců mohli zapomenout. Přesto je okamžitě okamžitě jasné, že se díváte na svět skrze kamery a displej – zařízení má úzké zorné pole (dokonce užší než třeba Meta Quest 3), po stranách se obraz rozmazává, s úbytkem světla drasticky klesá kvalita a vidíte jenom zhruba polovinu barevného spektra, které by viděly oči skrze skla obyčejných brýlí.

Zpoždění obrazu je prakticky neznatelné, odpadá tak velká část z takzvaného motion sickness – díky použití speciálního čipu R1, který byl vytvořen pouze na rychlé zpracování dat z celkem 12 kamer a snímačů. Skvěle fungují taky miniaturní reproduktory vestavěné do pásku, logicky však dost pouštějí zvuk do okolí, doporučuje se tak použití bezdrátových sluchátek. Apple AirPods Pro druhé generace s brýlemi kromě minimální latence nabízejí i bezztrátový přenosový kodek.

Pro videohovory s nasazeným headsetem si Vision Pro předem naskenuje vaši tvář i základní mimiku a pak ji simuluje z vnitřních i vnějších kamer. Funkce je prozatím v betaverzi a recenze The Verge podotýká: „Chápu, že je to pouze beta, protože kdyby nebyla, lidé by dost kroutili hlavou.“ Tváře občas působí jako od postaviček z PlayStation 3 éry. Někdy se mimika, mrkání i pohyb úst přenášejí překvapivě skvěle, jindy jako by tvář na chvíli ustrnula v mrtvém výrazu... Jsou přenášeny i výrazy rukou, náklony hlavy a lze tak dávat třeba palce nahoru nebo různě gestikulovat.

Mohlo by vás zajímat: Apple začal prodávat brýle Vision Pro. Mají úchvatný obraz, problém s váhou a aplikacemi

Světelné roky před konkurencí je Apple v případě ovládání pomocí očí a gest. Zařízení se odemkne samo jen skenem duhovky, a pak už se stačí dívat na prvky na obrazovce a doplnit je gesty rukou jako ťuknutí prsty, jejich roztahováním nebo posouváním. Vše je přirozené, bez nutnosti ovladače. Kamery na brýlích vidí ruce v mnoha úhlech a polohách, takže není nutné je držet před hlavou v nepřirozené poloze, ale stačí je mít třeba jen opřené o nohy při sezení. Logicky však nemůžou být třeba pod deskou stolu.

„Zpočátku vám bude ovládání připadat jako nějaká superschopnost,“ konstatuje recenze. Zároveň však dodává, že nutnost se na všechno dívat – často i na menší položky v nabídkách – působí časem únavně a není to zdaleka tak přirozené jako zpočátku. Virtuální klávesnice je pak pro seriózní psaní nepoužitelná, takže zadávání textu je třeba řešit buď diktováním nebo skrze fyzickou klávesnici.

Operační systém visionOS je jakousi upravenou verzí iPadOS, což mu zajišťuje opravdu velkou škálu aplikací. Jenom ty základní jsou však nativně přizpůsobené pro brýle. Přesto si však lze před oči naskládat hromadu oken, protože brýle zrcadlí třeba i displej a plochy z počítačů Mac, což je sice ráj pro milovníky multitaskingu, ale pro jiné spíše prokrastinační peklo. Zabývat se rozvržením oken v prostoru je navíc úkol, pro nějž systém prozatím není vybavený úplně nejlépe a často si uživatel musí uklízet před očima pomocí hlasových příkazů asistentce Siri.

Propojení s Macem funguje v rámci ekosystému opravdu výtečně, včetně přetahování obsahu mezi zařízeními, ale pozor, nelze si před oči promítnout obdobu více monitorů najednou – aktuálně pouze jeden! Co se týče skutečně plnohodnotné augmentované reality, setká se s ní ve visionOS uživatel jen minimálně. Pěkná je ale třeba funkce, že když se zadíváte na své ruce na klávesnici, promítnou vám brýle nad prsty, co zrovna píšete.

V čem Vision Pro exceluje, je sledování videí, kdy díky kvalitním displejům funguje jako špičková HDR televize, respektive virtuální kinosál. Tím, že vysílá samostatně obraz pro každé oko, nabízí taky naprosto dokonalé 3D bez kompromisů z obřích (ale tmavých) pláten nebo televizí, čehož využívají aplikace Apple TV+ a Disney+ s bohatým katalogem 3D filmů. Nejzásadnějším kompromisem zůstává skutečnost, že film sledujete sami obtěžkaní brýlemi a připojení kabelem k napájení, protože baterie nevystačí na většinu delších snímků (výdrž zhruba 2,5 hodiny).

Přehrávání tzv. spatial videí (3D záznamů) pořízených skrze funkce iPhonů je opravdu vtahující a připomíná přehrávání vzpomínek, jak ho známe ze sci-fi filmů, všímá si třeba recenze magazínu CNET. Dost ho však limituje skutečnost, že takový záznam je možný pouze ve fullHD rozlišení a 30 snímcích za vteřinu. Přechod na 4K a 60fps by dost pomohl. Pořizovat fotky či videa přímo z Vision Pro je v jeho první generaci rovněž spíše zklamáním – jejich kvalita odpovídá přinejlepším mobilu střední třídy.

Headset Vision Pro je bezpochyby triumfem inženýrství a v každém jednotlivém parametru znamená v rámci kategorie špičku. Bohužel jde stále hlavně o VR headset, nikoli skutečné AR brýle, jak si je samotný Apple představuje. Mnoho z ambic zůstává nedotažených jistě taky proto, že kdyby šel Apple ještě dál, cena by se dostala do vyloženě absurdní kategorie, stejně jako jejich hmotnost a nedaly by se nosit na hlavě bez rizika zablokování páteře.

„Nejde spíše o slepou uličku?“ ptá se The Verge. Bude někdy ovládání očima a gesty dostatečně dobré, aby nahradilo fyzickou interakci klávesnicí, dotykem, myší či ovladači? Zvládne Apple největší kompromisy vyžehlit už ve druhé nebo alespoň třetí generaci? V ideální podobě totiž odhadem za dvě dekády půjde o lehké brýle s průhlednými skly a vloženou projekční vrstvou. Momentálně však přiblížení se této vizi nutí mít před očima nasazené výpočetní středisko a využívat ho s převládajícím pocitem samoty a tunelového odpojení od reality...

Apple si je jistě všech námitek vědom, ale přesto se rozhodl něco tak experimentálního uvést na trh, protože při své finanční a inženýrské síle prostě může. Aktuálně, ale i v dohledném technologickém horizontu, však VR/AR headsety stále dávají smysl jako relativně jednoduchá herní či mediální zařízení, než coby "kouzelné" brýle předstírající, že s nimi nemají mnoho společného.

Zdroj: The Verge, MacRumours