Nejhorší díl Simpsonových si po letech zaslouží odpuštění od fanoušků

Zlatá éra seriálu Simpsonovi podle mnohých skalních fanoušků začala třetí a skončila osmou sezónou. Jako jeden ze zlomových momentů bývá uváděn 2. díl 9. řady s názvem Ředitel Skinner a seržant Skinner (The Principal and the Pauper), který si vysloužil označení nejhorší epizody v historii seriálu. Jenže zpětným pohledem můžeme říct, že skvěle předpověděl a vystihl mnoho z aktuálních kulturních válek a toxického fanouškovství. Přibývající roky mu tak vlastně přidaly na aktuálnosti.

O čem vlastně vypráví? Při oslavách dvacátého výročí ředitelování Seymoura Skinnera se objeví neznámý muž, který tvrdí, že on je skutečným Skinnerem, jemuž ten právě slavící ukradl identitu, když byl prohlášen za nezvěstného ve válce ve Vietnamu. Vše se nakonec potvrdí a falešný Skinner přizná, že jeho skutečným jménem je Armin Tamzarian a býval pouličním pobudou v Capital City.

Když se vše rozkřikne, Armin odchází a skutečný Skinner (namluven hostujícím Martinem Sheenem) dostává možnost splnit si svůj dávný sen a stát se ředitelem školy. Přestože se snaží, brzy čelí nečekanému problému – obyvatelům dojde, že nechtějí žádné novoty a měli raději falešného Skinnera. Nezajímá je nějaké napravení dávné lži a křivdy.

Simpsonovi později přesvědčí starostu Quimbyho a ostatní občany, aby Arminovi dovolili vrátit se k falešné identitě a nešťastného i zostuzeného Skinnera vyženou z města. Soudce Snyder pak nařídí, že se pod trestem mučení nikdo nesmí k celé události vracet a nijak ji zmiňovat. Všichni se zkrátka budou tvářit, jako by se nic nestalo... včetně diváků.

Nepochopený i trochu nedotažený experiment

V jádru šlo o dost experimentální díl, který si cíleně zahrával s očekáváním fanoušků... a těm se něco takového moc nepozdávalo, přestože jindy byli k zasahování do kánonu seriálu daleko smířlivější. „Hlavní postava dlouholetého seriálu je odhalena jako podvodník? Laciný a jalový způsob vyprávění,“ napsal svého času britský The Guardian. Tvůrci si po prudké reakci publika začali sypat popel na hlavu a mýtus o nejhorším dílu byl na světě.

Dnes přitom epizoda od scenáristy Kena Keelera působí tematicky svěže a rozhodně obstojí lépe než některé překombinované díly z nultých let, jež často komentují jen krátkodeché trendy. Pro samotného Keelera epizoda znamenala definitivní stopku u seriálu, přestože podotýkal, že byl výsledek ovlivněn necitlivými zásahy do dialogů, na které už neměl žádný vliv. Chuť si později spravil jako jeden z tahounů scenáristického týmu Futuramy.

Pointou příběhu přitom bylo ukázat, jak umí být lidé naštvaní, když se realita nesetkává s jejich očekáváními. „Bylo to o komunitě lidí, která má ráda věci takové, jaké jsou... i když by šlo o lež nebo iluzi. A když se epizoda odvysílala, naštvali se přesně ti lidé, kteří mají rádi věci takové, jaké jsou,“ popsal Keeler ironický rozměr celého dílu.

Sebenaplňující proroctví

Sledováním epizody poprvé odvysílané už v roce 1997 se ukazuje, jak proročtí Simpsonovi umějí být a nemusí nutně jít o tolikrát skloňované předpovídání budoucnosti. Ve světě sociálních sítí, populárních franšíz, remaků a adaptací všeho druhu totiž pojem toxického fanouškovství dostal úplně jiný a daleko obludnější rozměr kulturních válek.

Dnes není den, kdy by se fanouškovská základna (často velmi nenávistně) neohrazovala proti změnám v podobě či pojetí jejich oblíbených hrdinů či příběhů s pocitem, že se jedná o neměnnou svátost, kterou mohou noví tvůrci pouze neškodně reprodukovat, ale rozhodně by do ní neměli zasahovat či ji dokonce novým způsobem vykládat. Stejné publikum si pak paradoxně stěžuje, že v jejich oblíbených světech nevzniká nic originálního a vše se točí v kruhu.

Kauza Armina Tamzariana jistě nepatří mezi nejlépe napsané a zrealizované momenty Simpsonových, vypuzený Skinner si však rozhodně nezaslouží být zapomenut. A to ani nařízením springfieldského soudu!

Zdroj: Collider, Screen Rant