3 důvody, proč je Blade Runner 2049 největší filmovou událostí letošního roku

Žádný žebříček těch nejlepších sci-fi filmů se bez něho neobejde. Často sedí přímo na trůně. Pokračování Blade Runnera, nadčasově magického příběhu z kyberpunkové budoucnosti, bylo zbožným přáním mnoha filmových fanoušků, málokdo v něj ale doufal. Shrnuli jsme tři hlavní důvody, proč je jeho návrat na plátna takovou událostí.

1) Doba pro návrat uzrála

Blade Runner byl v době svého uvedení naprostým unikátem, který se setkal s rozporuplnými reakcemi i relativním komerčním neúspěchem. Jeho obrazová vymazlenost, omračující syntezátorový soundtrack od Vangelise, důraz na pomalou nostalgickou atmosféru a kontrast strohých a poetických dialogů byl kombinací zaprášeného detektivního žánru noir a tehdy zcela novátorského kyberpunku – o budoucnosti ovládané korporacemi, kdy se hranice mezi lidským a umělým, pravým a virtuálním stírá...

Třeba zakládající kniha kyberpunkového žánru Neuromancer od Williama Gibsona vyšla až dva roky po uvedení filmu, ke kterému vzhlíželi nejen spisovatelé, ale zejména filmaři – od japonského kyber anime až po hitové filmy jako Terminátor, Matrix, Total Recall, Robocop nebo letošní hranou předělávku anime Ghost in the Shell.

Dnešní divák už je na příběh o umělých lidech a pokřivených realitách daleko lépe připraven...

2) Hvězdný tým na palubě

Řekněme si na rovinu: fanouškům se ulevilo, když se dozvěděli, že na režisérské židli nebude sedět opět Ridley Scott. Stihl totiž dvěma filmy zmasakrovat odkaz svého Vetřelce a s výjimkou Marťana nenatočil posledních deset film hodný jeho jména.

Denis Villeneuve si naopak jméno udělal filmy jako Zmizení, Sicario nebo emocionální sci-fi Příchozí o komunikaci s mimozemšťany, kterou vzali kritici jako úspěšnou zátěžovou zkoušku.

A když si za kameru posadíte velikána Rogera Deakinse (13 oscarovýn nominací!), hudbu svěřite nejvyhledávanějšímu skladateli současnosti Hansi Zimmerovi (hřímač od Nolana) a na palubu dostanete původního Deckarda Harrisona Forda i krále upřených pohledů současnosti Ryana Goslinga, tak křičíte do světa: Myslím to zatraceně VÁŽNĚ!

3) Pokračování, které neopakuje, ale rozšiřuje?

Dojem velké události ještě podtrhují prohlášení tvůrců, že sice točí v povědomých kulisách, ale nechtějí opakovat, ale spíše rozšiřovat. Chtějí se tak částečně vyhnout srovnávání s předchůdcem, protože už z trailerů je jasné, že se nezměnila jenom generace replikantů (androidů), ale taky způsob vyprávění.

A právě úcta k originálu a zároveň touha vystoupit z jeho stínu dává filmu náboj skutečné filmové události. Jak dokáže film zaujmout skalní fandy a kolik získá nových, se ale teprve ukáže...