Čtyři nejdivnější akčňáky 80. a 90. let

Ne všichni zástupci cooltovních movies patří do dvorany slávy filmové akce – někdy se zkrátka utne i mistr tesař. Naštěstí mají dnes i tehdejší provary své nové, historické kvality. Připomeňte si proto s námi jedny z nejlepších nejhorších akčních filmů své doby!

Do útoku

Co může být působivějšího než příběh o otci, který snaží na svého syna zapůsobit účastí Mistrovství světa v páce? Zřejmě příběh o otci, který se snaží na svého syna zapůsobit účastí Mistrovství světa v páce, když se ho ujme Sylvester Stallone. Jeho Do útoku z roku 1987 působí jako béčkovější Rocky, akorát namísto cool boxera máme tu čest se šampionem ještě nudnějšího sportu než šachy, který je zároveň tatínkem jako z melodramatického cajdáku o druhých šancích. Čistý destilát 80. let!

Tváří v tvář

A máme tu zářez Nicka Cage, bez jehož přítomnosti si seznam špatných filmů snad ani nelze představit. Ten si zde prohodí tvář s Johnem Travoltou, což je co do divákova odlišení klaďasů od záporáků nejhorší nápad od dob podepsání paktu Molotov–Ribbentrop. Tváří v tvář navíc díky teatrální režii působí jako mix mezi akčním trhákem Johna Woo a těmi nejhustějšími dramaty Williama Shakespeara, to celé však ve výsledku, který nepřináší dost kvalitního ani pro milovníky kruté akce ani pro fanoušky divadla Globe.

Miami Connection

Nejen všeobecně známými filmy je však divák živ, jak dokazuje Miami Connection, snímek pravděpodobně objevený archeology hluboko pod povrchem státu Florida. Tahle ztracená perla z roku 1987 je dost možná nejbéčkovějším béčkem všech béček v historii lidstva. A v historii béček. Snímek o ninjách na motorkách převážejících po Miami drogy (!), kterým se vydá zatnout tipec rocková kapela (!!), působí jako parodie. Realita je však mnohem, mnohem divnější…

Poslední akční hrdina

To nejlepší si ale necháváme nakonec. Jasně, Poslední akční hrdina je víceméně parodie, a tudíž poněkud blbej tak měl být už od počátku. Kdykoliv se však Arnie ve filmu snaží dělat po boku otravného kluka srandu sám ze sebe a svého nejoblíbenějšího žánru, divák se musí ošívat při vědomí, že tu něco nehraje. Jakoby samotná blízkost Schwarzeneggera k humoru korumpovala realitu samu. Poslední akční hrdina je natolik meta zážitkem, že se podobá dělení nulou – je vlastně tak trochu zázrak, že tenhle trhák realitu neimplodoval do singularity.

(lol)