Rozhovor s Romanem Buťou

Co ti z první řady Těžké dřiny utkvělo v paměti a proč?

Vůbec celá Těžká dřina. Bylo to pro mě něco nového a musím říct, že jsem se někdy cítil jako totálně neschopný magor. Co mi utkvělo až příliš, byl všude létající humus a exkrementy u firmy na čištění kanalizací. A taky bioplynová stanice. Ta se mi přímo zažrala do kůže, a to opravdu na dlouho. Takový zápach se nedá umýt. Co bylo nejlehčí a co nejhorší nebo nejtěžší?Nedá se říci, co bylo nejlehčí. Všechna místa, kde jsme točili, byla vybrána tak, aby v nich byla fakt těžká dřina. Nejlehčí asi bylo klopit do sebe hned po natáčení panáka za panákem, aby člověk některá z těch následujících přežil. Jenže potom zase byla těžká cesta domů.Jaké ze zaměstnání, které sis zkusil, bys vyměnil za moderování? Určitě by se mi líbilo pracovat v báňské záchranné stanici. Je to sice extrémně nebezpečné povolání – psychicky i fyzicky náročné –, ale má svoje kouzlo. Kluci tam denně bojují o životy horníků. Navíc jsem chtěl vždycky záchranářem být. Takže kdyby mi někdo nabídl výměnu mikrofonu za nosítka nebo lékárničku, asi bych to vzal. I když... Práce v televizi je parádní. Na COOLu zvlášť.

Všechny dosavadní díly Těžké dřiny si přehrajte v našem VIDEOARCHIVU.

Využil jsi něco, co ses během natáčení naučil?I když by si diváci mohli myslet, že jsem spíš všechno pokazil a naučil se leda tak neodporovat šéfům, pár věcí se v běžném životě z Těžké dřiny dá využít. I když… Hned po natáčení ve slévárnách, kde jsem musel odříznout kus odlitku za desítky tisíc, jsem řezal tyčky do plotu. Dopadlo to podobně. Místo metr vysokého plotu máme spíš takovou dvaceticentimetrovou překážku. Odlitek se tehdy musel vyhodit. Paráda!

Jak ses vůbec k takovému pořadu dostal?To je snad vidět, ne? Úplně náhodou. Ale je to parádní změna oproti pořadům, které jsem dělal do doby Těžké dřiny. Co děláš, když neděláš?Čtu si rádce pro domácí kutily, zaměstnance v těžkých provozech a dětské návody, jak zacházet s vrtačkou, kladivem, šroubovákem... Co tě v druhé řadě Těžké dřiny čeká?Dřina, opravdu těžká a proklatě hnusná dřina. A také spousta zajímavých lokací. Například čistírna odpadních vod, kam tečou všechny splašky z Prahy. Nebo luxusní, ale těžká dřina na Letišti Praha Ruzyně. Zadřu si i ve firmě na likvidaci odpadu, v kravíně nebo s policisty. To bude jízda. Předem varuji: Úplatky neberu. V čem se bude druhá řada lišit od první?Druhá série bude o něco vyhrocenější. Přece jenom jsem už získal víc odvahy, zkušeností... (Těch teda moc ne.) Můžu se teď do práce vrhat víc po hlavě. Jsem si vědom, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, takže toho pokazím fakt dost. Určitě bychom také chtěli vylosovat jednoho až dva diváky, kteří se na stránkách přihlásí, a vzít je na natáčení. Ať nejsem za vola pořád jenom já :).

Chcete do toho jít s Romanem? Vyplňte TENTO DOTAZNÍK.

Všude jezdíš těžkodřinovým bourákem. Nebo je to jenom auťák na oko? Jen pro kameru? Jak snáší svinstvo, které se na tebe někdy během natáčení nalepí? Je nějak zvláštně upravený?Těžkodřinový bourák s námi jezdí na všechna natáčení a podle toho taky vypadá. Když jsme měnili auto z první série za nové, těžko by ho někdo poznal. Světlé sedačky byly spíš hnědé a po dlouhých cestách trošku rozklepané. Napadá mě, jestli to nebylo stylem jízdy. Hlavně se z něj ale stala taková zážitková kára. Každý po posazení pozná, kde všude jsme točili – hlavně nosem :). Takže se dá říct, že jsme si ho vlastně sami upravili na pojízdné fekálně-aromaticko-reportážní auto. Natáčecí úpravu jako takovou má v kufru. Tam je všechno přizpůsobeno, aby kameramani jen čapli techniku a mohli se vrhnout za mnou. Kameramani jsou s tebou všude. Mají nějaký speciální oblek, chránící prvky na kameře? Nejvíc lituju právě kameramany. V díle o demolici je moje nešikovnost málem stála život. Létá na ně stejné, ne-li větší množství bordelu než na mě. Jejich snaha udržet pěknou kompozici občas končívá i tak, že se válejí po zemi nebo utíkají před smrští, která mi odlétá od rukou. Speciální obleky používáme jenom na opravdu nebezpečné natáčení, jako je biohazard (nebezpečí nadýchání se plynů) a tak. Jinak jedna kamera, která má ke mně vždycky nejblíž, má na sobě takzvaný sračkoblokátor. Jde o takovou milou pláštěnku. I když ne vždycky.

Bonusová videa a vystřižené scény najdete i na STRÁNKÁCH POŘADU

Jak se točí pro kameru hodně obtížné nebo nebezpečné záběry? Blbě. Ale natočit se musí. Většinou se točí na tři kamery. Rozmístí se tak, aby bylo vždy vidět na hlavní dění. Jeden chudák – Rosťa z Votic – je se mnou vždycky v místech, kde byste asi být nechtěli. Takže to schytává nejvíc. Jemu se to ale líbí. Jak se k tobě chovají lidé, když o tobě ví, v jakém svinstvu ses pohyboval? Co na to říkají? Neodtahují se? Co si budeme povídat, sexuální život po natáčení Těžké dřiny skončil. Kdo by chtěl „voňavého chlapa“, kterému ze spodního prádla vypadávají piliny, titěrné části odpadků a na hlavě má občas výkaly. A kamarádi? Ti tomu nevěřili. Když poprvé vyšly informace o Těžké dřině, málem volali do redakce, že si spletli moderátora. Já jim ale ještě ukážu! Co tě v životě ještě láká? Co bys chtěl zkusit?Ve druhé sérii mě čeká práce na letišti. Je to můj druhý sen hned po záchrance. Rozhodně bych si chtěl zkusit něco hodně nebezpečného, což se mi s největší pravděpodobností splní. Pokud se všechno povede, uvidí diváci práci ve výškách, na střechách a v závěsu. A mimo Těžkou dřinu? Pohřebáka, spalovače mrtvol, exorcistu nebo něco ve válce. Třeba i na to na COOLu dojde:).

Jakou nejhnusnější práci jste kdy dělali?

Napište nám to do diskuse :)