7 největších žijících legend Formule 1

Nejlepší film o formulích z posledních let - Rivalové! Zdroj: Universal pictures

Z dob, kdy byl tenhle sport o koulích a pořádném adrenalinu!

Aktuální Formule 1 nabízí dost nepěkný obrázek na disciplínu, která by se tak ráda označovala za královnu motorsportu. Místo toho jde o závodění svázané mnohdy nesmyslnými pravidly, všudypřítomnou korupcí a zákulisními piklemi, které diváka odvádí od toho hlavního – totiž umění chlápků, co si sednou za volant a nesmyslnou rychlostí se řítí po zákeřných okruzích. Dřív to bylo prostě lepší, není to prázdná fráze, a do budoucna snad za touhle temnou kapitolou Formule 1 uděláme tlustou čáru. A snad se objeví i nové talenty, abychom přestali vzpomínat na legendy uvedené v tomhle článku. Nebo na Michaela Schumachera, který se bohužel pořád nachází mezi světem živých a mrtvých. Podobně na tom byl ještě před pár dny Jules Bianchi, než se jeho rodina rozhodla ukončit jeho trápení a prohlásit ho za mrtvého.

Udělala tak definitivní tečku za tragickou událostí, která byla první smrtelnou nehodou ve Formuli 1 od úmrtí Ayrtona Senny v roce 1994 (obě nehody dělí víc než dvacet let, ta Bianchiho se stala 5. října 2014). V obou případech budeme vzpomínat, co mohlo být, kdyby kariéry těchto jezdců pokračovaly. Bianchi se proslavit nestihnul, i když měl v další sezoně podepsat smlouvu s Ferrari, Sennu tragická nehoda doživotně zapsala do myslí fanoušků. A žijící legendy, které si teď vyjmenujeme? Ty si mohou gratulovat, že se dožily zaslouženého důchodu a nehynoucí úcty ze strany fanoušků.

Niki Lauda

Legenda mezi legendami. Vyhrál dva tituly s Ferrari, jeden s McLarenem (po pětileté pauze), málem uhořel na Nürburgringu, ale o několik týdnů později se vrátil a všem nakopal zadek. Jeho kočkování s Jamesem Huntem nádherně popisuje snímek Rivalové, i jeho pozdější život je ale plný dobrodružství a chlapských kousků. Tenhle stařík s kšiltovkou je ekvivalentem Clinta Eastwooda ve světě Formule 1.

Alain Prost

Slavný Francouz má doma čtyři tituly. A možná by jich měl i sedm, nebýt toho, že se musel ve své době přetahovat s Laudou a hlavně s Ayrtonem Sennou. Jejich rivalita definovala devadesátá léta, jak naznačuje i úspěšný dokument Senna. Prost nebyl zrovna andílek, ale uměl jezdit jako bůh. Spousta fanoušků mu nezapomněla pár neférových manévrů (podobně jako Schumacherovi), ale na závodní trati se prostě občas musí jezdit na krev.

Jackie Stewart

Létající Skot a trojnásobný šampion zůstává díky komentování motorsportu dodnes velmi výraznou figurou. Má titul Sir, který s oblibou používá, a úspěšně radí mladým závodníkům, jak a co zlepšit. Po nehodě ve Spa v roce 1966 se zasadil o mnoho kroků směrem k větší bezpečnosti závodníků, ale skutečný pokrok v tomto ohledu nastal až po Laudově nehodě o deset let později.

Emerson Fittipaldi

Brazilská legenda, který dokázala vyhrávat jak ve Formuli 1, tak v americké sérii Indy. V roce 1972 sebral titul Stewartovi a v pětadvaceti se stal nejmladším šampionem v historii. Dodnes příležitostně závodí, ale hlavně je aktivní na sociálních sítích a píše blog pro McLaren.

Nelson Piquet

Další brazilský talent, který to v mládí zkoušel s tenisem, ale pak přesedlal na motokáry a dal na radu Fittipaldiho, aby to zkusil ve formulích. Nakonec z toho byly tři tituly a velmi plodná kariéra v motorsportu, na kterou teď navazuje jeho syn Nelson Piquet Jr.

Nigel Mansell

Britská hvězda závodila od začátku osmdesátých let, ale stála proti těm nejlepším z nejlepších. Štěstí se na Mansella usmálo až v roce 1992, kdy vyhrál naprosto nekompromisním způsobem (počet pole position z téhle sezony překonal až Sebastian Vettel), a o rok později urval i titul v americké sérii CART. Závodí dodnes, vyhrál dokonce i šampionát závodících veteránů a se svými syny se zúčastnil v roce 2010 čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans.

Mika Häkkinen

Létajícího Skota jsme tu už měli, teď je na řadě létající Fin. Häkkinen během své kariéry sváděl souboj na ostří nože s Michaelem Schumacherem. To je samo o sobě víc, než mohou říct mnozí jiní držitelé titulů. Häkkinenovi se povedlo urvat hned dva, v letech 1998 a 1999. Pověstný kliďas se nakonec v roce 2002 z Formule 1 vytratil, zkusil ještě štěstí v DTM a dnes je ambasadorem sportovní divize Mercedesu.