VIDEO: Vyrazili jsme na největší herní veletrh! Jaká byla cesta a co nás čeká?

Nedokážu nějak obecně říct, kolikrát musí člověk zopakovat jednu věc, aby mu tak nějak přešla do krve, ale v případě E3 to zřejmě třikrát stačí. Aby těch trojek nebylo málo, jsou tři ráno, spát jsem nešel a sbaleno – hádáte dobře – nemám. Měl bych to zvládnout za hodinu, protože už musím na letiště a pak přes Amsterdam do Los Angeles. Pokud by vás čistě náhodou zajímalo, co si na takovou one-man show v rámci největšího herního veletrhu na světě beru s sebou, pak je to vedle trenclí a triček (neherních, proboha!) milion drátů, baterky, kamera, telefon, sluchátka, dva mikrofony, Zoom rekordér, kindle a samozřejmě notebook. Zabírá to část kufru a celý batoh, který – jak posléze zjišťuju na letišti – váží o půl kilá víc než pan meloun.

KULATÉ MELOUNY

Ano, ano, vzbuzuju pozornost už od prvních okamžiků, ale jak mi vždycky říkala máma, nejedeš tam na módní přehlídku. Prdím na kufr, který už beztak putuje do letadla a jako zombík táhnu letištěm. Je fajn, že i o půl páté ráno tu jsou otevřené obchody, což by se třeba v Japonsku nebo Rusku říct nedalo. Kafe je spása a pro jistotu se dvakrát ujišťuju, že tam slečna nalila só

jové mléko, v břiše s tím normálním by mě totiž nepustili do letadla. Chápete, bomba tam prostě nesmí a tady by reálně hrozilo, že kvůli mě budou muset otočit letadlo...

A kdyby otočili, žádná ztráta. Já blb si totiž vysnil, že modrá letadla KLM budou jakože v pohodě, každopádně tak vadný servis jsem na letech napříč zeměkoulí ještě nezažil. Moje představa, že si bouchnu pár hodinek Zaklínče, vzala za své v momentě, kdy jsem s hrůzou zjistil, že v letadle z Amsterdamu do LA není ani nabíjecí USB port, natož pak nějaká zásuvka. Obyčejně to v takových mometench zachraňují filmy a seriály, jenže to bych nesměl svůj život vložit do rukou pilotů obstarožní 747, kde displeje zábavního systému zůstaly ještě v poměru 4:3. A jídlo? Dostat během jedenáctihodinového letu jedno a posléze se nechávat opít teplým obloženým rohlíkem aka pizzou je něco, na co chci hodně rychle zapomenout.

JÁ JSEM JUAN A JSEM TVŮJ ŘIDIČ

Po zážitku s ubytováním v Hollywoodu jsem letos přesunul svoji základnu do centra a už samotná cesta z letiště s mexickým řidičem Uberu naznačila, že Kalifornie je prostě v pohodě. Pravda, měl jsem obavy, že budu apartmán sdílet se šváby – protože jimi se to v recenzích doslova hemžilo –, ale jak mi bylo ihned po příjezdu vysvětleno, všechno špatné se týká "té protější budovy". Tak mám asi konečně štěstí, jen by teda nemuselo pršet a ten devítihodinový posun se nestaral o to, že jsem vytuhnul na gauči až do rána. Pár přídavných jmen ve smyslu – tvrdý a nepohodlný – a už určitě chápete, že tohle teda nebyla nejpříjemnější noc. Abych ale pořád jen nedržkoval, ráno už je o poznání lépe a čeká mě tentokrát vážně jen několikaminutová cesta k výstavišti.

V červnu se ze mě obvykle stává největší fanoušek LA Kings, jejichž stadion stojí asi tak padesát metrů od Convention Centre a už jednou se přihodilo, že byli v době konání E3 ve finále play-off NHL. Letos bohužel. Důležité je teď každopádně vyfotit rozestavěné výstaviště, což se mnou překvapivě dobrou angličtinou rozebírá japonský novinář a kroutí hlavou nad tím, že támhleten pan ochranka mu to zakázal. Náladu mu nicméně zvedá moje triko s Totorem, což je jen jedna ze čtyř pochvalných poznámek, které dneska schytám. Ta poslední mě pak stojí deset dolarů, protože jsem přece od bezdomovce dostal kompliment a on má hlad, já peníze a dohromady to všechno znamená velká světová láska nebo takhle nějak. Ale zpět k tomu výstavišti.

AKCE GUERILLA

Japonec fotky neudělal, já ano, protože pan ochranka koukal pořád jedním směrem a na plakátech, rozvěšených po stěnách veletržního centra není nic tajného. U druhého vchodu pak dochází i na první samo-video, které by mnozí mohli považovat za vyslovenou provokaci. Společnost mi ale v tu chvíli dělá jen zametač, takže beru útokem lampu, na které tak krásně drží nastavitelný stativ a jedu. Tohle se bude v následujících dnech ještě několikrát opakovat a můžu vám říct, že točit video v jednom je tak trochu pruda. Výsledek ale, myslím, stojí za to, takže vítězství a cesta zpět. Ono se to nezdá, ale v USA jsou větší i ty vzdálenosti, takže dnešní skóre je osm kilometrů v dusnu s těžkým batohem, za což bych se klidně odměnil bazénem, ale nemám otroka, který by napsal tenhle článek a sestříhal video.

Je jedenáct (teprve?), já jsem hlavou někde v jiných časových pásmech, ale už zítra všechno oficiálně vypukne. Nabíjím všechno, co se nabíjet dá, zítra musím pro akreditaci a jako první přijde na přetřes Electronic Arts. Battlefield 1, Titanfall 2, FIFA 17... znáte to. Hned vzápětí se odehraje tiskovka Bethesdy a po ní, pokud půjde všechno podle plánu, budu mít dostatek materiálu na to, abych vám to tady trochu ukázal. Držte mi palce.