Nejlepší filmový Drákula? Tohle je 5 nejpamátnějších upírů
Drákula (1992) od Francise Forda Coppoly patří mezi nejlepší pojetí nejslavnějšího upíra. Zdroj: Bontonfilm
Hrabě Drákula je ikonickou postavou hororové literatury i filmu. Krvežíznivý milovník noci a odhalených krků byl v historii kinematografie využit nesčetněkrát, které verze jsou však nejlepší?
Hrabě Drákula patří mezi nejoblíbenější hororové postavy a nemůžeme se tomu divit – od roku 1897, kdy se Bram Stoker vytasil s přelomovou knihou, je svět do postavy elegantního krvesaje beznadějně zamilován. O Drákulovi vzniklo množství filmů, seriálů, divadelních her a dalších uměleckých projektů – dnes se zaměříme na tu první skupinu. Jaké filmové adaptace drákulovského mýtu jsou nejpovedenější?
Expresionistický Nosferatu
Kvůli licenčním sporům se německá adaptace Stokerova románu nemohla jmenovat přímo Dracula, což vytvořilo fascinující paradox – zřejmě nejslavnější drákulovský film byste tedy podle názvu Upír Nosferatu možná ani nepoznali. Přestože film brzy oslaví neuvěřitelné stoleté výročí, dodnes se jedná o strhující kus filmařiny. Friedrich Wilhelm Murnau se rázem zařadil mezi legendy směru zvaného expresionismus, v němž dominují pokřivené vidění reality, nezvyklé kamerové úhly či promyšlená hra světla a stínů. Max Schreck v titulní roli budil tolik hrůzy, že dokonce panovaly obavy, zdali se skutečně nejedná o upíra. Nosferatu tak dodnes představuje vzrušující pohled do dřevních dob kinematografie.
Americká klasika
Hororový přeborník Tod Browning, který stál také za vznikem nechvalně známých Zrůd, natočil ještě o rok dříve památnou hororovou klasiku. Jeho oficiální adaptace Draculy z roku 1931 stavěla především na charismatu maďarského herce Bely Lugosiho, jehož tvář byla s touto rolí spojena až do jeho smrti v 50. letech. Oproti umělecky odvážnější německé verzi se sice ta americká drží více při zemi a namísto démonických transylvánských hor si vystačí s množstvím studiových konverzací; jenže noblesní Lugosiho ztvárnění dodává upírské postavě děsivou představitelnost a uhrančivost.
Britská hororová tradice
Na Lugosiho navázal Christopher Lee, popkulturní světoběžník, který to z britských divadelních prken dotáhl až k roli Sarumana v Pánovi prstenů či do univerza Hvězdných válek. V produkci známé produkční společnosti Hammer Films se podařilo natočit hned devět snímků, jež se od konce 50. do poloviny 70. let dočkaly velké popularity. Od prvního filmu, jímž byl nekomplikovaně pojmenovaný Dracula z roku 1958, se Lee zaškatulkoval jako běsnící zuřivec s výraznými špičáky a nezkrotnou sexualitou. Dnes tato filmová série představuje zábavná béčka, ale děsivá kreace Christophera Leeho přece jen vyčnívá.
Návrat do Německa
Expresionistickou poetiku se o půl století později rozhodl oprášit slavný režisér Werner Herzog filmem Nosferatu – Fantom noci. Sám považoval původního Upíra Nosferatu za nejlepší německý film a v roce 1979 se mu podařilo milované ikoně přiblížit. Tíživá atmosféra a pomalé vyprávění je skvěle sladěno s další skvělou volbou do titulní role – holohlavý Klaus Kinski nemá zjevem daleko k děsivému Schreckovi, avšak zároveň svou figuru prosycuje dosud neviděnou tragikou. Jak osamělý život musí takový vampýr vést!
Hvězdný Hollywood
V roce 1992 se k upírské tematice vyjádřil i věhlasný Francis Ford Coppola, autor Kmotra či Apokalypsy. A jednoduše nazvaným dílem Dracula na sebe dokázal opět upozornit, jelikož propracovaná vizuální stránka a nezbytná kostýmní preciznost šly ruku v ruce s obsahovou bohatostí. Coppola totiž dokázal Drákulu vykreslit zase trochu jinak, tentokrát jako obyčejného milujícího muže stiženého strašlivou kletbou, a navrch přidal řadu životných a skvěle obsazených figur. Vedle Garyho Oldmana a Anthonyho Hopkinse se proto předvádějí mladí Keanu Reeves a Winona Ryder a i díky nim se jedná o dnes zřejmě nejkoukatelnější a předloze nejvěrnější drákulovskou variaci.
Nejasná současnost
Posledních několik dekád se Drákula vyskytuje spíše jako vedlejší postava v různých seriálech, v nichž se už rozvíjejí jiné motivy gotických hororů. Jako by se slavná postava přece jen vyprázdnila a v 21. století nebylo místo pro nové, dosud neviděné uchopení zubatého démona. Musíme si proto vystačit se zvláštními variacemi ve stylu parodických Drákulovin Mela Brookse nebo mystifikace Ve stínu upíra, jež rozvíjela představu, že při natáčení původního Upíra Nosferatu nebylo na Maxu Schreckovi všechno v pořádku.
Většina z nás si však z dosavadních filmových ztvárnění nejslavnějšího upíra vybrat jistě dokáže. Ale pokud vám to nestačí, podívejte se ještě do naší hororové nabídky!
