Dagmar Veškrnová jako Holka na zabití

Juraj Herz o tom sám říká: „Když jsem dostal v roce 1973 do ruky scénář Holek z porcelánu, zaujal mě a začal jsem hledat neznámé a neokoukané dívky, většinou podle fotografií. Našel jsem i fotku jisté Veškrnové, tehdy studentky JAMU, zaujala mě a pozval jsem ji na zkoušku. Pak jsem našel Lenku Kořínkovou – ta byla ze všech těch holek nejmladší, ale jednoznačně jejich šéf, nejsilnější osobnost.

Dášenka ale byla od začátku miláček, byla s ní ohromná sranda, třeba i nechtěná. Měla například strašně ráda čokoládu Milenu, a tak jsme vymysleli, že v každém záběru bude tu Milenu jíst. Když ji zabírala kamera, kousla do čokolády, pak byla pauza – a co s tím zbytkem? No, tak ji snědla – a pro další záběr jí rekvizitáři nesli novou.

Po nějaké době za mnou přišli: ‚Juraji, nevšiml sis, že Dáša začala tloustnout?‘ Ona už mezitím snědla osm kilo Mileny! Viděl jsem, že je ze všech těch dívek nejlepší a hledal jsem pro ni další film. Byla to Holka na zabití.“ Následovat měl třetí – Automatická holka – o prodavačce z automatu, ale ten už režisérovi na Barrandově, kde byl střídavě v milosti a nemilosti, nepovolili.

Film Holka na zabití byl hotový za rekordních pět týdnů!

Zatímco za první republiky filmy běžně vznikaly během pár týdnů, za socialismu se natáčení kolikrát protáhlo i na řadu měsíců. V případě Holky na zabití byl Juraj Herz se svým týmem s natáčením hotov za pouhých pět týdnů, u Holek z porcelánu byl ještě o týden rychlejší.

Filmy

Holky z porcelánu jako debut Dagmar Havlové. Kdo ji pro film objevil?

Kameraman obou filmů Andrej Barla to vysvětluje takto: „Všichni přesně věděli, co mají dělat, byli skuteční profesionálové. Film se točil celý v exteriérech, v Peci pod Sněžkou a jejím okolí, což je celkem dost náročné, protože se vám každou chvíli mění světelné podmínky a počasí. Jenže geniální architekt Vladimír Labský vybral jako hlavní ‚stan‘ Žižkovu boudu v Peci pod Sněžkou, která byla v té době těsně před rekonstrukcí – tedy prázdná a nám zcela k dispozici.

Měla i dostatečnou ubytovací kapacitu, takže v ní mohl přespávat štáb i všichni herci. Ráno jsme jenom sešli z podkroví ze svých pokojů dolů – a už jsme byli na place. Večer jsme si kolikrát i sami vařili, jinak přes den docházeli profesionální kuchaři, kteří připravovali jídlo pro herce. Prostě – ideální stav a žádné zdržování!“

Krásná Žofie byla zavražděná hned na začátku

Dagmar Veškrnová v roli naivní venkovské holky Anny se vydá pátrat po své kamarádce Gitě a dlouho netuší, že se stala obětí zločinu. Gita se objeví jen v prvních záběrech filmu a ve skutečnosti jde o Žofii Veselou, provdanou Kanyzovou, kterou již leta známe jako vydavatelku lunárních kalendářů a manželku herce Jana Kanyzy.

Odmalička chtěla být herečkou, ale při její výšce 180 cm by to nebyla zřejmě ideální volba, a tak zvolila kompromis a vystudovala loutkoherectví. Občas jí ale filmaři nabídli menší roli a její výrazně krásná tvář se rozhodně nedala přehlédnout. Film Holka na zabití byl po malé roličce v seriálu Pan Tau její druhou příležitostí – stejně jako pro Dagmar Veškrnovou.

Největším spojencem Anny se v kriminálce stane příslušník VB – Ilja Prachař, který údajně nakonec pomohl i samotné herečce. Dagmar Veškrnová totiž začala svou kariéru v Divadle Jiřího Wolkera, ale Prachař se zasadil o to, aby mohla nastoupit do jeho domovského, a mnohem prestižnějšího Vinohradského divadla za Ivu Janžurovou, která v té době byla na mateřské dovolené.

Film Holka na zabití tak byl pro Dagmar Veškrnovou vlastně osudový. Posuďte ve čtvrtek ve 20.15 na Prima MAX

• Rok výroby: 1975
• Režie: Juraj Herz
• Scénář: Josef Šilhavý
• Kamera: Andrej Barla
• Hudba: Bohuslav Ondráček