7 zapadlých hudebních klenotů Karla Gotta

Před rokem zesnulý Karel Gott strávil velkou část života v nahrávacích studiích a na pódiích, takže po sobě zanechal pořádný odkaz. Vybrali jsme pár zajímavějších kousků, které rozšiřují pohled na jeho hudební záběr.

Úterý (1963)

Osvěžující pohled na syrový talent, ještě nezkrocený popovými aranžéry a hudebními dramaturgy, nabízí sestřih z Gottova vystoupení v soutěži Hledáme písničku pro všední den se songem Úterý. Nakažlivě energické!

Amor (1968)

V šedesátkách byl Gott továrnou na podobně chytlavé a rozverné pecky, v jejichž čele stojí asi nejznámější (a nejlepší?) Trezor. Tuhle má na svědomí jeho tehdejší dvorní autorské duo bratrů Štaidlových.

Rot und Schwarz (1969)

Nahrál takřka tisíc písní a nemalou část z nich v různých světových jazycích, ostatně ve světě prodal víc desek než doma. Německá folklórně laděná verze Paint It Black od Rolling Stones se stala celkem kultovní, když kolovala internetem jako součást alternativního soundtracku k videoherní sérii Wolfenstein.

Když jsem já byl tenkrát kluk (1971)

Tahle sice není zrovna zapadlá, ale nelze ji řadit ani mezi jeho úplně největší hity. Přesto patří mezi fanoušky k favoritům, protože nabízí nostalgický útěk do dětství, který Gott uměl fakt skvěle. Dal by se přidat třeba ještě podobný kousek Léta prázdnin.

Ruské lidové písně (1972)

Zajímavou Gottovu polohu ukazuje deska Mezi Vltavou, Donem a Dunajem z roku 1972. Jak naznačuje název, jde se o výběr moravských, maďarských, balkánských a hlavně ruských lidovek. Když odhlédneme od dobového ideologického zadání, zbude nápaditá modernizace tradic s občas až funkovým drajvem. Mezi nimi vyniká třeba Tajga nebo směs ruských melodií s usměvně mimózním klipem z TV recitálu Chléb a sůl, který až podezřele zavání (cílenou?) parodií.

Buď mi sestrou, buď mi bráchou (1990)

Co se stane, když spojíte šedesátkovou hitovku od The Hollies s osmdesátkovým podkladem, který nápadně připomíná Sexual Healing od Marvina Gayeho? No přece Gottova blýskavá óda na lásku a svobodu s textem "za co stál ten absurdní svět pout a zdí", kterému ještě přidává nízkorozpočtový americky osvoboditelský klip s omamně naivní atmosférou revoluční doby, kdy se všem otvíraly nové obzory.

Chraň Bůh (2011)

Uměl připomenout, proč se mu říká Sinatra Východu. Na desce Sentiment (2011) nazpíval hlavně swingové evergreeny, často známé právě od Franka Sinatry. Text refrénu zní až mrazivě prorocky... „Říkám, chraň Bůh, že bych lámal nad sebou hůl, i kdybych zůstal sám jako v plotě kůl, znova zvednu se, chopím znova zbraň, jenom vůli mít, jen říct, Lazare vstaň...“​​​​​​

Zapomněli jsme na nějakou? Na kterou?