RECENZE: Rok se s rokem sešel a vychází další FIFA! Je „osmnáctka“ hodná vaší pozornosti?

Loňská FIFA od vývojářů z EA Sports přinesla celou řadu novinek a vylepšení. Ne ovšem pouze na trávníku, ale také v rámci herních módů, kam – možná i jako experiment – přibyl režim Cesta. A protože se příběh Alexe Huntera stal takřka přes noc internetovým hitem, rozhodli se vývojáři v jeho příběhu pokračovat. V něm a v dalším postupném vylepšování a měnění toho, co už od roku 1993 baví všechny fotbalové nadšence.

Alexova cesta

Začněme ale příběhem – ve FIFA 17 šlo o úvod, společně s teprve 17letým Alexem Hunterem jste mohli zjistit, jak vypadá vstup do velkého fotbalu a protáhnout ho více či méně úspěšnou sezónou. Teď už je Hunter o rok starší, pozici v Arsenalu má poměrně silnou a nikdo by asi nečekal, že přijdou nějaké komplikace. Nesměli by to však být scenáristé Electronic Arts, aby osudem mladého fotbalisty pěkně zamíchali. Nutno přiznat, že příběhové zvraty působí mnohem dospěleji a hlavně vážněji, nežli tomu bylo před rokem, ačkoliv ne všechny působí dostatečně věrohodně.

Zároveň také platí, že příběhový režim hráče tlačí do určitých zakončení, přes které nejede vlak. Nově přibyly důležité příběhové volby, ve skutečnosti jich ale není příliš a výsledek ovlivňují zhruba tak, jako podobně důležitá rozhodnutí z tradičních příběhových adventur. Nechápejte nás ale špatně – takhle by to v režimu Cesta mělo být a vlastně bychom uvítali ještě menší porci zápasů a větší koncentraci příběhových videí. Možná by však stačilo, aby jednotlivá videa nekončila zdánlivě v polovině a dané situace opravdu dovysvětlila. Takhle můžeme sledovat kusé útržky z Alexova života, trochu toho fotbalového poplácávání po zádech a zbytek si už musíme domýšlet. Cesta je lepší než loni, to bez debat, pořád ale je co vylepšovat, aby se mohli bavit i ti největší škarohlídi, kteří hledají každou malou pihu na kráse.

Útočníkům je dobře

Je nám ovšem jasné, že Cesta, přehledně rozdělená do šesti kapitol a s celou řadou zajímavých překvapení, nebude tím, co vás u letošního ročníku FIFA udrží po zbytek času. Vědět byste proto měli o stěžejních úpravách v hratelnosti, které se po několika letech vždy cyklicky vrací. Pokud jste patřili do zástupu stěžovatelů, kterým se nelíbilo, že padá málo branek, pak budete určitě spokojení – driblink a obecně pohyb útočníků naskýtá hráčům výhodu v tom, že FIFA 18 disponuje opravdu velmi pěkně plynulým systémem pohybů. Obejít tak obránce je s trochou cviku hračka a radost zároveň, neznamená to ale, že byste tím automaticky přišli i ke gólu. Pro EA je už několik let dozadu klíčové, dobře umisťovat střely, což platí i letos a FIFA se tak konečně, ve smyslu uspokojení z dobrého výsledku, přiblížila k velmi uspokojivému výsledku.

Ruku v ruce s dobrým pocitem ze hry je také fyzika míče, která sice neprošla drastickými změnami, ale je vidět, když balon v letu „zaplave“ nebo když drhne o suchý trávník a zpomaluje se. Samozřejmostí jsou pak i detaily, když tu a tam ze země vykoukne drn, nebo když se postupně „vydupe“ pěna, kterou rozhodčí linkují, kde má stát zeď a kde balon při standardkách. Po grafické stránce se toho na hřišti příliš nezměnilo – hra vypadá pořád velmi dobře, engine Frostbite jí sluší a pocitově jsme cítili diváky trochu blíž hřišti. Skandují dynamicky, velkoklubům zní z ochozů oblíbené chorály a také animace diváků vdechla život do kdysi spíše mrtvých tribun. Celkový zážitek je tak perfektní, a i se širokou nabídkou obtížnostních stupňů si každý najde ten správný balanc.

Zase skvělá

Co se týče ostatních herních módů, FIFA 18 nabízí očekávaný standard. V kariéře můžete ukojit touhu po dlouholetém zážitku, navíc s vylepšeným systémem pro transfer hráčů (konečně!), ve FIFA Ultimate Team můžete skládat svůj vysněný tým a bohužel také farmit obrovské množství žetonků v offline zápasech a v Pro Clubs na vás čekají další vylepšení pro vašeho hráče i celý tým. Celkově se ale i letošní FIFA skvěle hraje, dobře vypadá a bez výraznějších nedostatků si ji budete moci užívat až do vydání příštího ročníku. Jen si nejsme úplně jistí, jestli je výhodné, mít v nabídce i týmy z „béčkových“ soutěží a nižších lig, protože se všemi změnami, provedenými zejména v útočné fázi, se zápasy „nekopů“ stávají festivalem nastřelených tyček a břeven. Pokud ale má být tohle jediný výrazný nedostatek, pak s tím zůstáváme spokojeni.

HODCNOENÍ: 9/10