4 důvody, proč je Robocop nestárnoucí sci-fi klasika

Čtvrteční večer bude patřit Robocopovi – na Prima COOL tahle klasika z roku 1987 začne už ve 22.50. Znovu si tak budete moct vybavit nestarnoucí příběh o tom, kterak se z dobrého poldy stane mrtvý polda a poté robopolda, který nakope zadek padouchům z Detroitu! Mohlo by se zdát, že když už existuje i remake z roku 2014, bude původní Robocop překonán, avšak chyba lávky. Přinášíme čtyři argumenty, proč je tento dávný biják stále nejenže aktuální, ale dokonce s uplynulými lety získal na hodnotě!

04) Náboženské přesahy (a Basilova hudba)

Pamatujete si ještě, jak byli po přelomu milénia všichni vyndaní z Matrixu? Nemlich každý zastydlý intelektuál spřádal teorie o tom, je-li Neo nový Ježíš, a analyzoval políčka pro podporu svého argumentu. Dekádu před tím však Robocop přišel úplně se stejnou aluzí na jistého židovského tesaře a navždy spojil jeden z nejkravějších filmů dějin s lidskou kratochvílí jménem náboženství! Jenže tenhle RoboJežíš nebral zajatce a všeobecně svou druhou tvář moc nenastavoval...

Samozřejmě nemusí nutně platit, že záměrná podobnost mytologii dělá film okamžitě lepším (stačí se zeptat druhého a třetího Matrixu). Robocopovi ovšem kapka hlubších myšlenek a využívání univerzálních motivů rozhodně pomohla. Tím spíše, že k tomu všemu vyhrává geniální hudba Basila Poledourise, který ozvučil i Barbara Conana či Hon na ponorku. Dohromady tak vznikl přímo parádní mix!

03) Inspirující hypernásilí

Kinematografie 80. let si rozhodně nemohla stěžovat na nedostatek násilí. Skoro se chce říct, že hned po kokainu byla umělá krev díky poptávce filmařů nejpopulárnější chemikálií celé dekády. Jenže Robocop tento prvek povznesl do zcela nepoznaných výšin! Vedle střelby do živého tu máme vrchovatě nepříjemnou scénu "Máte 20 sekund na odhození zbraně" s robotem ED-209, která nás dodnes straší ve snech. Navíc vzpomínáme i na střelbu do rozkroku nebo to, jak jeden z padouchů ve finále filmu odpudivě zmutoval.

Robocop vznikl v režii Paula Verhoevena, nizozemského maniaka, který se rozhodl filmové násilí vyšroubovat ad absurdum nejen v tomto bijáku, ale i ve své pozdější Hvězdné pěchotě. A fungovalo to skoro až příliš dobře. Díky tomu, že se Verhoeven nebál filmové násilí podtrhnout a satirizovat (k tomu ale ještě níže) víc než američtí filmaři, vznikl biják tak krvavý, že to dodnes umí překvapit. Zvláště v éře, kdy namísto praktických efektů většina filmové krve vzniká digitální formou v postprodukci, prostě dovede Verhoevenova záliba v brutalitě stále pobavit a překvapit.

02) Záznam atmošky studené války

Zlá korporace plná osmdesátkových kravaťáků, privatizace policie ve varovném duchu, krutopřísný kyborg s kvérem proklatě nízko i šílená kriminalita – Robocop má vše, co lze očekávat nejen od akčního osmdesátkového filmu, ale od osmdesátkového filmu obecně! Tenhle film je skanzen své dekády a mnoha jejích kulturních reliktů. Korporace OCP působí tak, že by v ní klidně mohla pracovat postava Michaela Douglase z Wall Street (premiéra na stejný rok!), Robocop sám zase vypadá, že by z placu mohl jít do boje s Predátorem anebo pomoct Johnu McClaneovi v Nakatomi Plaza.

Ruku v ruce se snahou o satiričnost však filmaři do bijáku vložili nejen to nejslavnější z populární kultury své éry, ale i atmosféry jako takové. Fiktivní reklamy na stolní hru, v níž po sobě typická americká rodinka může házet atomovky, jsou prostě vtip, který se mohl zrodit jenom na vrcholu studené války. A jsou to právě takovéto detaily, které z Robocopa činí víc než jen storku o tom, kterak se jeden borec díky plechové čepici pomstil svým vrahounům.

01) Vážná parodie

Verhoevenova snaha o "vážnou parodii" na akční žánr (nemlich stejně jako u pozdější Hvězdné pěchoty) zplodila biják, který funguje jako dva zcela odlišné žánry – část diváků může Robocopa sledovat s vážnou tváří a šmakovat si nad brutální story o superpoldovi, který konečně umí zamést s grázly (popřípadě mravokárně film soudit), a druhá část si film užívá jako přehnanou satiru sebe sama.

Vyvážit snímek tak, aby fungoval oběma způsoby (a zároveň nešlo o kravinu), není vůbec snadné. Verhoevenovi se to však podařilo hned dvakrát, a právě Robocop byl prvním zářezem tohoto druhu. Právě tento element "tak trochu" schází modernějšímu remaku. Robocop jako první Verhoevenův americký film má prostě duši, již se prozatím ve stejné kvalitě nepodařilo už nikdy poté znovu vyvolat. I po víc jak třech desetiletích proto dovede pobavit stejně, ne-li více, než většina soudobých akčních flákot.

Robocop vyrazí na Prima COOL do akce ve čtvrtek ve 22.50.