7 nejbizarnějších komiksových filmů, které jste určitě neviděli

Toxic Avenger (The Toxic Avenger, 1984)

O filmech společnosti Troma se nedá moc dobře říct, co je to vlastně za žánr. Troma je totiž tak trochu žánr sám o sobě. Až surrealisticky nechutná komedie rozehrává klasické schéma třídního losera, který je šikanován, donucen k zoofilii a svržen do kádě s radioaktivním odpadem, z něhož se vynoří jako někdo jiný. Konkrétně jako svalnaté, ohyzdné monstrum, které umí intuitivně rozeznat zlo a domnělého padoucha zlikvidovat zvlášť brutálním způsobem. Podívaná plná vyhřezlých tělních tekutin, velké fyzické bolesti, extrémně bizarních postav a značné estetiky lacinosti a tuhého braku si vyžádala několik pokračování a animovaný seriál.

Supertajná zbraň (Steel, 1997)

V kontinuitě DC Comics se po Supermanově (dočasné) smrti objeví John Irons, bývalý armádní technik, jenž roli nejslavnějšího superhrdiny zastoupí pomocí svépomocí sestrojeného mechanického obleku, díky němuž stráží pořádek v ulicích jako Steel. Filmová adaptace přítomnost Supermana eliminuje, zato do role Ironse obsazuje basketbalistu Shaquilla O’Neala, který nejen neumí hrát, ale dost těžko se věří, že si ho nikdo s místním hrdinou neztotožní. V zásadě si představte dvoumetrového habána v kovovém brnění a s maskou, která chrání jen horní část obličeje, jenž máchá bouracím kladivem a v případě potřeby si na svém brnění zapne magnet. Jeho věrnou parťačkou je invalidní vědkyně, jejíž kolečkové křeslo střílí laserové paprsky. Zároveň je film ukotvený v rozpustilé komiksové poetice první poloviny devadesátých let, která velela, že superhrdinský film se nedá brát vážně, bohužel mu zároveň chybí řemeslná zdatnost. Film je tak natočený jako záměrně jednoduché dobrodružství, které je zároveň natočené špatně a brzy se stalo kultovní klasikou vyhledávanou pro svou brakovou náturu.

Faust: Smlouva s ďáblem (Faust: Love of the Damned, 2000)

Kombinace faustovského mýtu, satanského hororu a superhrdinského motivu zachycuje malíře, jenž se chce pomstít za smrt své přítelkyně, a proto upíše duši ďáblu. Stává se z něj v podstatě Spawn s rohy, Ghost Rider s pláštěm… nebo Batman s Wolverinovými drápy. V každém případě připomíná každého superhrdinu, který v devadesátkách letěl a byl dostatečně drsný, čehož dosahuje podivným kostýmem čerta. Špatný kostým, ještě horší monstra a motiv démonické entity, která chce ovládnout svět pomocí sekty satanistů, dávají dohromady dost bizarní podívanou, kterou rozhodně s něčím nespletete.

Muž bez kůže (The Naked Man, 1998)

Komediální podivnost podle scénáře Ethana Coena představuje superhrdinství jako důsledek nervového zhroucení a pokročilou chiropraxi jako superschopnost. Chiropraktik Eddie si bokem přivydělává jako zápasník v ringu a těší se na představení své snoubenky rodičům. Bohužel idylku násilným způsobem naruší sociopatický invalidní magnát a jeho poskok imitující Elvise. Otřesený Eddie se zcela odtrhne od reality, oblékne zápasnický kostým a vydává se na cestu relativně brutálního, ale proklatě zábavného násilí, při němž využívá nejen zápasnickou průpravu, ale také profesionální dovednosti chiropraktika. Přitom snímek rozděluje hrdinovy psychické problémy na dvě části: první, kdy bezcílně vybíjí vztek na množství protivníků, což nám dá představu o jeho nepřemožitelnosti, a druhou, kde se zaměří na skutečného viníka tragédie a nastoupí cestu pomsty, což je obvykle důležitá část komiksovek. Kromě těch film paroduje prakticky všechny možné vyprávěcí motivy – jsou tu motorkářské rvačky v baru, prohnilé prostředí blázince, drsní (a absurdně nehygieničtí) umolousaní detektivové jako z kriminálek padesátých let, až příliš sladké rodinné drama a totálně přepálení padouši. Film si přitom nechává křiklavě pestrou barevnou paletu, s níž dodává černé komedii vzhled bezstarostného snímku a ponechává mu jistou dávku absurdity.

iBoy (2017)

Tahle netflixovská pecka není nijak extrémním nebo špatným filmem, jen prolétla pod radarem níže, než by si zasloužila. Hlavním hrdinou je teenager Tom, jenž se stane svědkem hromadného znásilnění své spolužačky. Udělá přesně to, co každý racionální člověk, tedy vytáhne telefon a volá policii. Padouši ale udělají přesně to, co každý správný padouch, tedy střelí Toma do hlavy. Do mozku se mu dostanou části mobilního zařízení, takže když se probudí z kómatu, zjistí, že má schopnost pouhým vědomím hacknout jakékoli elektronické zařízení, prolézt každé zákoutí internetu nebo ovládat elektřinu. Nedává to moc smysl, v každém případě se z filmu stává napínavá detektivka kombinující prvky superhrdinské fikce, kyberpunku, young adult fantasy a špinavého sociálního dramatu, což dokazuje nejen zasazením příběhu do špinavých londýnských ulic, které terorizují dětské gangy, ale také tmavým filtrem kamery. Drsný realismus až naturalismus tak kontrastuje s motivem hrdiny, který může téměř cokoli, přesto zůstává zranitelný vůči vnějším vlivům.

Mr. Orgazmo (Orgazmo, 1997)

Hrdinou ulítlé komedie od tvůrců South Parku je Joe, mladý mormonský misionář, jenž se bizarní shodou náhod dostane k natáčení pornofilmu o titulním superhrdinovi, jehož hlavní zbraní je tzv. orgazmerátor, s nímž ochromuje padouchy tak, že jim způsobí paralyzující orgasmus. Během natáčení se seznámí s geniálním vědcem Benem, jenž momentálně pracuje v pornoprůmyslu jako technik. Když je v ohrožení jejich oblíbená restaurace, na niž mají spadeno místní gangsteři, vyrobí Ben Joemu skutečný orgazmerátor, a Ben tak může uvést svou superhrdinskou identitu do praxe.

Mystery Men (1999)

Třeskutá parodie na superhrdinské fláky aktivně pracuje s klišé komiksových filmů a představuje skupinu asociálů s velmi divnými schopnostmi, kteří se snaží prorazit v populárním oboru. Předtím ale musejí překonat vnitřní nedospělost, vyrovnat se s konkurencí a přesvědčit své okolí i sami sebe, že nejsou jen banda podivínů.

Zdroj: Autorský text