5 hlavních důvodů, proč se chodí do kin čím dál tím méně. Možná se v nich poznáte
Nic se nevyrovná zážitku sledování filmu v kině... si myslí čím dál méně lidí.
Letošní jaro je pro kinaře opravdu zdrcující. Od začátku roku se ještě nenarodil jediný globální hit a většina velkých filmů skončila ve škatulce "propadák". Třeba v zámoří klesly tržby oproti prvnímu čtvrtletí loňského roku o 11 % a ve srovnání s předpandemickým rokem 2018 dokonce na polovinu! Obdobná situace panuje i v Česku, kde nepomáhají ani tolik oblíbené nárazové slevové akce.
Kina už zkrátka netáhnou a covidová pandemie pouze urychlila trend, který už nějaký čas probublával. Dali jsme dohromady ty největší důvody, proč je situace tak špatná, z nichž některé jsou naprosto jasné a jiné jsou na debatu, kterou si tak zásadní společenská změna určitě žádá.
1) Ceny lístků
Není to tak dávno, kdy se na filmy chodilo za stovku a něco. Aktuálně dáme ve větších městech za lístek do multikina přes tři stovky a k plejádě příplatků si můžeme u nejmenované sítě připočítat třeba i přirážku za nákup online předem... asi abychom byli vděční, že jsme si urvali to nejvymazlenější místo v poloprázdném sále? Pití a popcorn jsou pak doplňkem pro milovníky okázalé zhýralosti.
2) Bordel v sále
Když jsme u občerstvení, tak nic nevylepší zážitek jako chroupání, šustění, srkání, bujaré komentování každého detailu na plátně nebo hysterický smích podivné existence za zády v pasážích, které mají vzbuzovat hrůzu. Chceme desítky minut přemýšlet o tom, zda si přesednout nebo raději dokola připomínat vedlejší partičce, co je to ohleduplnost? Často nechceme, což nás elegantně dovedlo k domácímu soukromničení.
3) Domácí válení 4K HDR Dolby Atmos
Zážitek z návštěvy kina svým způsobem nic nenahradí, bohužel audiovizuálně už to obzvláště v Česku neplatí. Třeba v článku o výběru sálu pro sledování Avatara 2 jsme připomněli, jak je český IMAX zoufale zastaralý, laserové projektory s HDR k nám ještě ani nedorazily a zvuk Dolby Atmos je stále spíše luxusem, po němž je třeba se pídit. Přitom v takové kvalitě lze sledovat z domácí pohovky, stačí zainvestovat do OLEDu větší úhlopříčky, prostorového zvuku a pohlídat si, aby moderní formáty přitékaly do televize i ze streamovacích služeb – většina zahraničních už to (pravda, s různou šířkou datového toku) nabízí za měsíční příplatek nižší než onen lístek do oblíbeného, ale často už dost omšelého sálu.
Nový obrázek z filmu Avatar: Fire and Ash Zdroj: 20th Century Studios
4) Dvacet seriálů k dokoukání
To nejlepší jde vždycky do kina a je to událost. Jenže v době, kdy se odevšud valí multimediální obsah a jeho poskytovatelé soupeří o naši pozornost a peněženku, se to hodně komplikuje. Když už posíláme peníze několika streamovacím službám a čeká nás dvacet seriálů a padesát filmů k dokoukání, navíc bychom se rádi věnovali bližním a tak nějak životu vůbec, je jasné, že pokud se neblíží opravdu pecka, řada filmů putuje do kategorie "pohlídat, kdy bude online".
5) Zacyklenost průmyslu
Hollywood miluje jistoty a občas až příliš spoléhá, že to tak mají i diváci. Pořád sice platí, že pátý díl v zavedené franšíze má daleko větší šanci na úspěch než původní film, který se ani nemůže opřít o slavnou předlohu, jenže co třeba termíny premiér? Proč nemohou být atraktivní filmy rozprostřené rovnoměrně po celý rok, ale vždycky je dostaneme ve shlucích kolem statisticky atraktivních období? Tak třeba letos s třítýdenním odstupem dorazí dvě hrané adaptace animáků Lilo & Stitch a Jak vycvičit draka. Akční Balerína se pak popere s finálním Mission: Impossible, přitom by měla daleko více prostoru rozjet svůj tanec smrti právě v jarním mezidobí. Odvaha riskovat zkrátka zůstává spíše doménou filmových hrdinů, než u průmyslu, který jim pomáhá na svět.
Zdroj: Autorský text, Deadline
Video: český trailer hrané adaptace Jak vycvičit draka
