Recenze nových Kingsmanů: Jak se povedla drsná akční komedie z první světové války?

Tak nám málem nezabili Ferdinanda! Osobitého filmaře Matthewa Vaughna zjevně uchvátilo období první světové války, a tak se rozhodl z této epochy natočit film – a co jiného než drsnou akční komedii, kterými se tak proslavil? Třetí film ze série Kingsman se tedy vrací na samý začátek této tajné služby.

I proto je obsazení zcela odlišné od předchozích dvou snímků s podtituly Tajná služba a Zlatý kruh. Hlavním hrdinou je britský šlechtic Orlando Oxford v elegantním podání Ralpha Fiennese. Po náhlé smrti jeho manželky se musí postarat o dospívajícího syna Conrada (Harris Dickinson), jehož se rozhodne chránit před nástrahami světa za každou cenu – což je v předvečer první světové války poměrně náročný úkol. Orlando se navíc zařekl, že bude pacifistou, s čímž jeho agilní syn také příliš nesouzní a nejraději by narukoval do armády.

První polovina příběhu je tedy především o generačním neporozumění, otcově strachu z vyrůstání syna a úzkostlivém střežení jeho bezpečí. Opakováním některých dialogů v rozličných kulisách nemá vyprávění daleko k rodinnému melodramatu, což, jak jistě cítíte, nezní úplně kingsmanovsky. Je to stále tatáž série, kde barevně explodují hlavy a agenti švihají elektrickým lasem?

Serióznost rodinných vazeb doplňuje i decentně naturalistické vykreslení zákopů první světové války. Navíc v polovině se scénář nezalekne velmi odvážného rozhodnutí, které diváka rozhodně šokuje. Přidejte k tomu hrst historické satiry a je jasné, že se třetí díl nejvýrazněji odchýlil od akčně-komiksových základů. Scénu od scény se mění nálada i atmosféra, výsledek tedy působí jako několik různých snímků v jednom. Vaughnův zájem o počátek minulého století je však na velkém množství historických detailů natolik patrný, že se více než co jiného jedná o velmi hravý výlet do historie.

Vaughn a jeho spoluscenárista Karl Gajdusek se zjevně hodně pobavili při vymýšlení alternativní historie, v níž o zásadních geopolitických momentech rozhodují smyšlené tajné organizace. Na jedné straně tedy stojí rodina Oxfordů spolupracující s britskými úřady, na straně druhé blofeldovsky tajemný záporák, sdružující bizarní směs zlosynů: válku rozpoutavšího Gavrila Principa, slavnou svůdkyni Matu Hari, otce revoluce Vladimira Iljiče Lenina a především jeho předchůdce ve vrchních patrech ruské smetánky – šarlatána Grigorije Rasputina.

Přestože trailery budily dojem, že Rasputin (zlověstný Rhys Ifans) bude hlavním záporákem, nakonec je jen součástí ďábelského týmu, ovšem scény s ním představují jednoznačné vrcholy filmu. Choreograficky i hudebně precizní souboj si určitě zapamatujete, stejně jako momenty, v nichž naplno dostává své pověsti oplzlého zhýralce.

Akce obecně samozřejmě nechybí, dokonce je v několika scénách velmi nápaditá a špičkově zrežírovaná – přesně jak jsme od Vaughna zvyklí. Rozhodně však nehraje tak zásadní roli jako v předchozích filmech. I několik originálních kamerových jízd potěší, stejně jako využití triků. Díky špičkovému řemeslu nejsou tonální švy mezi jednotlivými scénami tak patrné a divák se za 130 minut stopáže nestačí nudit. Potěší i hvězdné obsazení mnoha menších roliček, stejně jako trojrole Toma Hollandera, který si zahrál všechny tři rodově spřízněné (a notně kníraté) panovníky, jež u zahájení války stáli: tedy německého císaře Viléma II., ruského cara Mikuláše II. i britského krále Jiřího V.

V souvislosti s tímto prequelem Kingsmanů se nabízí pořekadlo, že „bylo to pěkné, ale bylo toho dost“. Vaughn si to však nemyslí, jelikož letos uvidíme jeho špiónský akčňák Argylle (s Henrym Cavillem) a na rok 2023 plánuje regulérní třetí pokračování s podtitulem Modrá krev, kde by se měl uzavřít příběh Eggsyho (Taron Egerton) a Harryho Harta (Colin Firth). Nezbývá než doufat, že výsledek bude minimálně stejně zábavný, jak by mohl být spin-off Rasputina, a že se poté už Vaughn vydá jiným směrem. Přece jen není důvod, aby se jeden z nejnadanějších tvůrců své generace na většinu kariéry zasekal u tajných agentů.