Recenze Eternals: Jak se povedl nejodvážnější výlet do světa Avengers?

S filmovými fanoušky je to těžké. Komiksová produkce od Marvelu dlouhodobě čelí kritice, že jejich snímky jsou pořád stejné, napsané podle šablony a natočené podobným, ničím nevybočujícím stylem. Výtek bylo postupem času už tolik, že i takový komerční moloch, jakým Marvel (potažmo Disney) bezesporu je, na ně nakonec zareagoval.

K režii příběhu o zatím neokoukaných hrdinech jménem Eternals byla povolána nezávislá filmařka Chloé Zhao – dnes už držitelka Oscara za sociální drama Země nomádů. A tento odvážný krok ze strany Marvelu byl náležitě potrestán: Navzdory pozitivním prvním dojmům se po dvou stovkách recenzí jedná o první marvelovské dílo, jež na prestižním hodnotícím webu Rotten Tomatoes obdrželo nálepku shnilého rajčete – čili s výsledkem je spokojeno méně než 60 procent světových recenzentů. No a pak se snažte někomu zavděčit!

Komiksoví Eternals začali vycházet v roce 1976 a postupně se napojili na příběhy řady dalších marvelovských postav – především Thora, Hulka, potažmo Avengers obecně, ale také x-menovského záporáka Apocalypse. Už z tohoto výčtu je patrné, že Eternals nebudou žádná ořezávátka, ba naopak – řadí se k nejmocnějším hrdinům v komiksových světech. Jedná se o uměle vytvořenou rasu (téměř) nesmrtelných humanoidů, kteří do vínku dostali rozmanitou sadu superschopností. Za jejich stvořením stojí Nebešťané, obrovské božské bytosti, které vytvářejí hvězdy a stojí tak za vznikem života ve vesmíru, jak jej známe.

Nebešťané vytvořili Eternals jako protipól temným Deviantům, kteří putují po planetách a živí se inteligentním životem. Chrabří Eternals mají inteligentní život (což se s přimhouřením obou očí vztahuje i na osazenstvo planety Země) naopak chránit, jejich odvěkým posláním je proto bojovat s Devianty a bránit nevinné. Což v zásadě dělají, i když vůči jiným hrozbám jsou inertní – ocitáme se totiž v časové linii po Avengers: Endgame, kdy hrdinové oživili polovinu vesmírné populace poté, co ji Thanos nechal lusknutím prstu zmizet.

S těmito základy mytologie nových postav nás seznamuje hned úvod filmu, v němž Eternals přicestují na Zemi pět tisíc let před naším letopočtem. Od té doby nejen chrání lidstvo před opakovaně se objevujícími Devianty, ale také opatrně usměrňují vývoj lidské civilizace. Během flashbacků se dostaneme do starověkého Babylonu i jiných částí Mezopotámie a lidské historie. A tady se divákovi začíná postupně zamotávat hlava.

Jak je z předchozích odstavců patrné, mytologie kolem Eternals je nejen rozsáhlá, ale i složitá – pokrývá vývoj lidstva od jeho prvních krůčků do současnosti. Hrdinové jsou nuceni přihlížet rozličným zvěrstvům, jež na sobě lidé vzájemně páchají, přitom však nesmí do jejich sporů zasahovat. Není divu, že se takové množství hrůzostrašných vzpomínek může projevit neléčitelnou neurodegenerativní chorobou, jež připomíná demenci. Eternals jsou obdařeni (či spíše potrestáni) empatií, takže jejich role nečinného boha, deus otiosus, ve světě plném mezilidského zla vede k přirozeným pochybám o smyslu jejich mise.

Přidejte ještě další roviny vývoje náboženství, ekologická témata projevující se především ve finální bitce či nečernobílý morální rozměr vyprávěného příběhu, v němž proti sobě nakonec stojí čtyři strany a vnímavý divák musí uznat rozumové i etické argumenty všech z nich. Kdo je hrdina a kdo je padouch? Na tyhle nejistoty u marvelovek skutečně nejsme zvyklí! Za negativním přijetím je tak především zmatení, zahlcení diváka, na něhož rozmáchlý, dvě a půl hodiny trvající snímek klade obrovské nároky. Zároveň však nedokáže všechny načrtnuté linky vysvětlit či alespoň dohrát do uspokojivého konce.

Aby toho nebylo málo, nechybí řada tradičních marvelovských atributů – snad aby se divák vystavený náročnému zážitku cítil více jako doma. Hrdinové se tedy po vzoru Avengers špičkují, občas se uchýlí k fyzické komice či efektním trikovým hrátkám. Tým Eternals se rozpadne, aby se mohl později zase složit, samozřejmě s prohloubením porozumění pro jednotlivé postavy. Ty navzdory ohrožení světa neváhají ve vypjatých momentech řešit své osobní vztahy a spory, jak se na superhrdiny ostatně sluší. Tentokrát však s překvapivě výraznou atmosférou rodinného dramatu. Nakonec tedy stopáž natahují povinné akční scény i nezbytné dialogy vysvětlující složitá zákoutí příběhu, jehož důstojnému odvyprávění by slušel spíše osmi až desetidílný seriál; v této podobě, jakkoli na měřítka jednoho filmu dlouhé, jsou střihačské nůžky až příliš viditelné.

Řemeslně snímek samozřejmě vypadá krásně, Chloé Zhao po Zemi nomádů oprášila své oblíbené záběry natáčené během zlaté hodinky, zároveň však jednotlivým lokacím vtiskla jedinečnou tvář. Především epické záběry spojené s Nebešťany na velkém plátně rozhodně berou dech. A dobře vybraný herecký ansámbl rovněž dokáže udržet pozornost i v těch náročnějších pasážích – obzvlášť Angelina Jolie a Richard Madden si své momenty na plátně vyloženě užívají. I zbytek celkem desetičlenného týmu však dovedl důstojně propůjčit tvář nejednoznačným a zajímavým postavám, jejichž škála schopností je natolik široká, že není snadné přesně určit, jaké jsou limity jednotlivých hrdinů. Více si o nich můžete přečíst v našem starším článku.

V pořadí 26. film od Marvelu je tedy rozhodně největším úkrokem stranou, jaký jsme od studia sypajícího z rukávu jeden rutinní hit za druhým dosud viděli. O to větší je škoda, že tento v řadě ohledů umírněný experiment provázejí rozporuplné reakce, jež mohou prezidenta Marvel Studios Kevina Feigeho od dalšího hazardování odradit. Rozhodně se totiž jedná o zajímavý směr, kam by se mohly komiksové filmy do budoucna ubírat.