Jak vznikali Glum a Caesar? Tajemství nejlepších postav z jedniček a nul odhaleno

Páteční večer bude na COOLu patřit milovanému Zrození planety opic, vynikajícímu rebootu slavné lidoopí série. I když je hvězdou filmu James Franco, ta pravá záře reflektorů svítí na Caesara, digitálního opičáka vytvořeného z pohybů Andyho Serkise. Jak ale tahle filmová magie skutečně vzniká? Nahlédli jsme pod její historii i pokličku.

První pokusy s motion capture vznikaly již před příchodem počítačů – nápad „mapovat“ živé pohyby herců na stylizovaný filmový obraz se ostatně užil již ve Sněhurce a sedmi trpaslících z roku 1938. Tehdy si animátoři vystačili bez počítače a toliko využívali obkreslených siluet snímaných pomocí tzv. rotoskopie. Příchod počítačů však přesto leccos ulehčil.

První využití počítačového motion capturingu pro velkofilmovou produkci patří „digitálnímu dvojčeti“ Vala Kilmera ve filmu Batman navždy z roku 1995. Taktéž James Cameron vytvářel digitální davy v Titanicu pomocí stejné fičury. Animované filmy tehdejšího světa jako Toy Story však stále figurky rozpohybovávaly bez hereckého inputu, jenom nástroji počítačových animátorů.

První pokusy o skutečně uvěřitelnější postavu se však přesto objevovaly – v roce 1999 mezi ně patřil i Jar-Jar z nových Hvězdných válek (jakkoliv je těžké tomu dnes uvěřit). Vše ale změnil až Glum z Pána prstenů. Bezprecedentní triková kvalita vynesla na trůn „krále motion capture herců“ Andyho Serkise, a právem.

I když obrovská nadlidská porce díků patří bezejmenných armádám grafiků, Serkis sám měl na úspěchu rovněž lví podíl. Většina herců jaksi přirozeněji hraje, když se vcítí do role – nachází se v prostředí/kostýmu/kolektivu svých postav, tedy přesně v tom, co Serkisovi nebylo dovoleno.

Serkis sice poskakoval po place spolu s ostatními herci, oproti nim však byl oděn do elastického oblečku plného bodů, z nichž později počítač vytvořil základní animaci Gluma, kterou později ještě v detailech upravovali ony legie animátorů. Mnohé ze záběrů na place navíc dovolovaly jenom zachycení části jeho torza, takže bylo nutné později scény opakovat bez kontextu pro plné zachycení.

Byl to však základ pro novou generaci motion capture užití. Herci mohli hrát relativně přirozeně(ji), nebylo třeba je snímat jenom ve studiu. Princip byl vlastně v obrysech stejný jako dnes – pohyb snímala množina kamer okolo a šlo spíše o to, jak moc si s jejich nerušivým rozmístěním a postprodukcí filmaři poté vyhráli. Tajemství je ukryté v detailech a na jejich rozbor jsou potřeba zkušenosti.

Někdy, jako v případě Polárního expresu, byl výsledek spíše děsivý než přesvědčivý. Jindy, jako v Avatarovi nebo Zrození planety opic, již došlo na lepší ohlasy. Mnohdy v tom sehrál roli právě Serkis, který si střihl mimo jiné i opičího vůdce Caesara. Právě jeho zkušenosti s technikou i unikátní herecký styl z něj dovedly vykřesat skutečnou superhvězdu motion capture éry. Kdo tak dnes chce nejpřesvědčivější digitální figurku, jde rovnou za ním – tak, jako v nové Planetě opic!

Zrození planety opic započne na Prima COOL v pátek ve 20:15.