Víc Terminátora a Vetřelců! 7 režisérských verzí filmů, které musíte vidět

Některým filmům nepomůže ani rána z milosti. Jiné jsou naopak skvělé a po zásahu režiséra dovedou být ještě lepší. Existenci tzv. režisérského střihu samozřejmě často ovlivní, zda byla verze, kterou jsme mohli vidět v kinech, dostatečně úspěšná. Pak dostane autorovo ego šanci napravit křivdy spáchané producenty. V dobách VHS nebylo snadné se k takovým alternativním verzím dostat, na DVD byly naopak mocným prodejním tahákem. Tady jsou ty nejlepší reparáty, které můžete svojí sbírce dopřát.

Království nebeské

Křižácký film Ridleyho Scotta byl ve své stočtyřicetiminutové kinoverzi správně epický, ale tak trochu rozháraný. Není divu, oproti Gladiátorovi si režisér ukousl podstatně větší krajíc a v důsledku toho např. postava Orlando Blooma vyznívá často protichůdně. Na Vánoce ale dostali fanoušci speciální dárek, když kromě kinoverze vyšel i režisérský sestřih, který byl o padesát minut lepší. Ještě větší měřítko, lepší vhled do motivací jednotlivých postav a navzdory více než tříhodinové stopáži poměrně solidní tempo. Ridley nakonec bitvu o svůj film vyhrál. Scény mu totiž vystříhalo studio, které nechtělo přetáhnout dvouapůlhodinovou stopáž.

Terminátor 2

Jedna z nejlepších prodloužených verzí vůbec. James Cameron mimochodem prakticky ke všem svým filmům vyrobil na DVD režisérský sestřih, protože prostě nemá rád kompromisy, ke kterým při jednání se studiem vždycky nakonec dojde. Cameronova verze je o šestnáct minut delší a zahrnuje např. snovou sekvenci s Kylem Reesem, vysvětlení toho, jak se najednou Arnold dokáže učit nové věci (přeprogramování jeho čipu), a také pokus Johna o začlenění terminátora mezi lidi. Arnieho snahu o dokonalý americký úsměv prostě nesmíte minout.

Vetřelci

Druhý slavný Cameronův zlepšovák se týkal Vetřelců. O šestnáct minut delší verze se nejdřív objevila na VHS a laserdisku, později vyšla i na DVD. Uvidíte v ní např. život v kolonii ještě před útokem vetřelců, užijete si víc Ripleyové v civilu, ale hlavně si užijete víc špičkování mezi mariňáky nebo speciální pušky citlivé na pohyb vetřelců, které Ripleyové a spol. značně usnadní obranu před vetřelci.

Blade Runner

Kde začít? Ridley Scott nebyl vůbec spokojený s verzí Blade Runnera, která šla do kin. Harrison Ford zase nenáviděl voice-over nacpaný všude možně. Ridley se ještě snažil udělat nějaké úpravy ve verzi, která šla do evropských kin, ale tam šlo spíše o kosmetické změny. Televizní verze byla zase o něco jiná, a pak přišel režisérský sestřih, který se zbavil voice-overů, prodloužil některé scény a jiné zase změnil úplně. Šlo především o nápovědy k tomu, kdo vlastně je, nebo není replikant. V roce 2007 pak Ridley Scott posvětil vydání tzv. Final Cut. Tuhle verzi chcete – je totiž nádherně obrazově i zvukově zrestaurovaná a podle samotného autora by měla být definitivní. Byla opravena řada chyb a nesrovnalostí, ale změn je tolik, že nemá cenu je tu vypisovat. Pokud film chcete vidět znovu a o dost jinak, je Final Cut jasnou koupí.

Apokalypsa

Původní verze Apokalypsy se stříhala dlouhé dva roky – doba v dnešním hollywoodském kolovrátku naprosto nevídaná. Francis Ford Coppola se přesto rozhodl po letech k natočenému materiálu vrátit a v podstatě vytvořil alternativní verzi. Nový střih má o padesát minut víc a nevychází z původní verze. Coppola spolu se svým střihačem totiž postavili film znovu od nuly. Dokonce i filmový negativ originálu se při střihu měnil, protože Coppola svůj původní štáb přesvědčil, že prodloužená verze je hodná zachování a zapamatování. Proto je tzv. Redux (naznačující redukování, ale ve skutečnosti o zmíněných padesát minut delší) radikálně odlišnou verzí, kterou ovšem kritika přijala s nadšením. A vy byste měli taky.

Na pokraji slávy

Skoro-auto-biografie Camerona Crowea o mladém klukovi, který se coby externista pro Rolling Stone vydává na divoké turné rockové kapely Stillwater a ochutnává život z jeho sladké i trpké stránky. Crowe musel pro kino dodržet dvouhodinovou stopáž, ale ve speciálním bootleg sestřihu pro sběratelskou DVD verzi přeci jenom přidal dalších 40 minut. Není tu zas tolik scén navíc, ale ty dosavadní jsou delší a celý film působí víc rozjímavě a osobně.

Divoká banda

Slavný brutální western Sama Peckinpaha se v devadesátých letech objevil v ještě brutálnější prodloužené verzi. Změn si možná na první pohled nevšimnete, ale zvýšená brutalita nespočívá v přidání krve nebo vyloženě nechutných záběrech, ze kterých by se vám dělalo šoufl. Je tu ovšem víc záběrů na oběti přestřelek, kterak chroptí, šourají se po zemi a umírají. Prostě najednou vidíte, co všechno ty krásné zbraně ve zpomalených záběrech umí nadělat za paseku. Kromě jiné optiky, kterou sledujete všechno to násilí, jsou tu ale i dva flashbacky dávající příběhu trochu těsnější kontext.