Bylo to horší než v American Horror Story!

Nejnovější řada seriálu American Horror Story vychází ke skutečného příběhu čarodějnického procesu v americkém Salemu. V čem však tehdejší události skutečně tkvěly?

Zjistěte to na vlastní oči v našem rychlopřehledu...

Hledání odlišností

Podobně jako v případě našich čarodějnických procesů i v Salemu v Massachusetts během koloniální éry celý proces zahrnoval výslechy, mučení a nakonec i odsouzení a popravení dvaceti lidí, převážně žen. To celé se odehrálo ani ne sto let před počátkem Spojených států, totiž v letech 1692 a 1693.

Procesům a honu předcházelo období hladomoru, tuhé zimy a epidemií několika nemocí. Jak už to v podobném případě chodí, masy začaly hledat obětní beránky, a v tuze věřícím Massachussets byl nakonec jako pachatel inkviziční radou označen pastor George Burroughs a jeho známí.

Vše přitom odstartovala psychická porucha dvojice mladých dívek ve věku 9 a 11 let, dle popisu snad schizofrenie. Dívky údajně křičely, rozbíjely věci v místnosti a vydávaly divné zvuky. Když je místní doktoři ze šlamastiky nevysekali sami, přišel čas na obvinění z kletby. Pověrčiví Salemané rychle sestavili jména outsiderů, ale i bezdomovců nebo otroků, kteří "působili divně".

Procesy bujely jako houby po dešti a masová hysterie jela na plné obrátky. Na konci bylo pověšeno celkem 19 lidí a jeden utlačen k smrti. O solidaritě výslechů svědčí i skutečnost, že pět dalších lidí zemřelo ještě ve vězení.

Nejen náboženství

Jedním z problémů, které k procesům vedly, však nebylo jen znásilnění náboženské víry. Situaci vydatně prospělo i nepřehledné právní prostředí, v němž nebylo jasné, jaké pravomoci kolonie vlastně má. Zrovna tak k situaci přispělo i dlouhé hašteření mezi Salemem městem a Salemem vesnicí.

Sluší se rovněž dodat, že ačkoliv byl Salem veden puritánskou církví – tedy tou, která svými zákazy hudby, tance a oslav poněkud připomíná dnešní Tálibán – puritáni vycházeli k pokrokového kalvinismu. Nebylo tak obtížné pochopit, že ve svých očích se viděli jako klaďasové.

Ironická tečka

Navzdory prvotní hysterii veřejnost ironií osudu procesy dodatečně velmi rychle odsoudila. O tři roky po popravách tak porotci podepsali přiznání svých pochybení s tím, že je k činům navedl samotný ďábel. Díky této ironické tečce nakonec skutečné procesy působí ještě bestiálněji než cokoliv ze světa fikce.

Oproti populárnímu tvrzení nebyly americké procesy nikterak výjimečné ani po konci středověku – český film Kladivo na čarodějnice je ostatně vytvořen dle skutečných zápisků z let 1678 až 1695, tedy dva roky po Salemu…

(lol)