Jak se žije ve skutečném domě ze Simpsonových?

V roce 1997 začaly producentům Simpsonových klesat zisky z prodeje merchandisingu seriálu – zájem o žlutou rodinku, tak populární na počátku 90. let, pomalu uvadal, a tak vznikl plán na nové nakopnutí její slávy. Developeři v okolí Las Vegas tehdy shodou okolností potřebovali zpopularizovat nové projekty rozvoje nemovitostí. Slovo proto dalo slovo a oba nápady se spojily, čímž vznikla skutečná replika domku Simpsonových, která se však pro své pozdější majitele stala noční můrou.

Idea vytvořit projekt domků podle Simpsonových nebyla tak šílená, jak se na první pohled může zdát. Návrháři sice pro vytvoření zevrubného plánu museli nakoukat přes 100 dílů na videokazetách i žhavém výstřelku doby, CD discích, jeden podobný marketingový projekt však televizní historie již znala. Když byl dům v roce 1997 odhalen, šlo tak o obrovský úspěch – alespoň po propagační stránce. Horší bylo, že o dům nebyl reálný zájem.

Šťastným majitelem se měl stát výherce soutěže. Majitel vítězného kódu 9786065 se však o svou výhru nikdy nepřihlásil, a pravděpodobně si ani neuvědomil, že vítězem vůbec je. V rámci soutěže si totiž mohl vybrat i alternativní cenu v podobě peněžní hotovosti. Přišel proto čas na plán B v podobě nového náhodného vylosování druhého vítěze, který se stala jistá penzistka Barbara Howardová, třiašedesátiletá farmářka z Kentucky.

Howardová si ostře ceněný dům prohlédla a údajně o něj měla reálný zájem. Pár týdnů na to si ale vše rozmyslela – ukázalo se, že pro někoho, kdo vlastní farmu na rajčata (bohužel nikoliv pro tomáky!) nemá smysl stěhovat se do vzdálených končin, a sáhla proto raději po peněžité odměně v hodnotě 75 tisíc dolarů, což bylo samozřejmě méně, než kolik činila hodnota domu. Problém, co s růžovou nemovitostí (krom provádění turistů), tak zůstal kravaťákům stále na bedrech...

Matt Groening krátce navrhoval dům v živém vysílání odpálit, což by se snad dalo zařadit i do nějakého dílů Simpsonových. Vzhledem k umístění v okolní zástavbě byl však podobný záměr nerealizovatelný. Nakonec proto padla volba na možnost dům prodat. Jenom málokdo měl však zájem pořídit si domek v pastelových barvách, stavba byla proto draze přemalována do obyčejnějšího vzhledu.

Vzdor přidělené ostraze se mezitím začaly z interiéru i exteriéru ztrácet pamětihodnosti. Jednotlivé kusy nábytku a fotek "zničehonic" mizely, ztratil se dokonce i stromek na zahradě. Nakonec z domu zbyla jenom slupka své někdejší slávy – po otevření dveří jednotlivé místnosti vypadaly jako z holobytu.

Teprve v roce 2001 se objevil vážný zájemce, jistá paní Danielle, která nerada zveřejňuje své pravé jméno. Se svým tehdejším mužem se do "normalizovaného" domu nastěhovala, velmi rychle se však ukázalo, že ani klidnější úprava nesvědčí spořádanému bydlení. Navzdory tomu, že dům již nepřipomínal stavbu ze seriálu zevnitř ani vně, se čas od času stal místem návštěvy nejrůznějších prazvláštních fanoušků.

Jak Danielle vypráví, není netypické, když se před dveřmi domu ve tři ráno objeví parta studentů, bušící na dveře a domáhající se vpuštění do legendárního domku žluté rodinky. Jiní fanoušci dorazí ve dne a třeba jenom rádi posedí u dveří – tak či onak však situace na klidu nepřidává, a ačkoliv Danielle v domě žije již 17 let (a stihla se mezitím rozvést i znovu vdát), odkaz domu jako putovního místa přetrvává.

Obyvatelé tak neustále zamykají a mají u dveří umístěny kamery, aby mohli zjistit, zdali jim na domek zvoní očekávaná návštěva či někdo méně kýžený. Není to nakonec situace odlišná od jiných slavných televizních staveb – například Waltův dům z Perníkového táty je podobným putovním místem fanoušků, kteří v kopírování slavné seriálové scény hážou na střechu pizzu.

Problém je, že když vám na střeše za rok přistane několik desítek italských pokrmů, značně to zhoršuje kvalitu bydlení – a ničemu pak nepomáhá, že žijete v místě, které se kdysi proslavilo na televizních obrazovkách...