Pod černou vlajkou: Pravý Woodes Rogers zachránil vzor Robinsona Crusoe

V neděli ve 22.50 dorazí na COOL další díly premiérové 3. série Pod černou vlajkou. Nassau pokračuje ve svém boji za nezávislost, má však proti sobě velmi schopného soupeře – bývalého piráta Woodese Rogerse! Jak víme i z historie, skutečný Rogers se nakonec guvernérem Nassau opravdu stal. Tím však jeho příběh rozhodně nekončí.

Jak vytloukat klín klínem, i tak by se mohla jmenovat biografie Woodese Rogerse, který učinil přítrž zlatému věku pirátů v Karibiku. Ironií osudu byl totiž on sám původně pirátem!

Rogers začínal dráhu jako námořní důstojník Jeho veličenstva a získal si ostruhy jako velmi schopný důstojník i mořeplavec. Pro pochopení toho, jak se někdo mohl tehdy stát pirátem, bude třeba vysvětlit jistou porci kontextu. Před vznikem bezhotovostních převodů, mrazniček, chemické úpravy vody nebo třeba rádia byly i armády největších světových impérií do značné míry soběstačné. Což znamenalo jediné – drancování.

Táhlá válka mezi Anglií, Francií a Španělskem, která měla často i vliv na bojiště v Evropě, se však ve věku kolonií přenesla i na vzdálená moře. Za "poloviční piráty" šlo vlastně považovat i oficiální královské námořnictvo. Každá bitva znamenala šanci si nejenom přilepšit, ale přímo získat suroviny nutné k přežití. Nešlo jen o potraviny nebo tekutiny (protože voda byla tehdy na moři poněkud neoblíbená – námořníci nepili hodně alkoholu jen pro zábavu, ale právě proto, že se voda kazila a alkohol nikoliv), nýbrž i o morálku.

Pokud velíte bandě drsných chlapů daleko od domova, je logicky lepší mít je na své straně. Vzpoura vždy čeká na svou šanci, a pokud tak morálku lze vylepšit tím, že poražené straně uloupíte všechno, co není přibité, je to navýsost fajn řešení. Rozdíl mezi vojenskými a civilními loděmi se tentokrát navíc značně stíral, právě proto je mimochodem dnes tak kontroverzní řešit problém somálských pirátů jednoduše tím, že by se vyzbrojí moderní nákladní lodě. Éra pirátství totiž připomíná, že by to mohlo vytvořit ještě větší problém.

Woodes Rogers každopádně během války se Španělskem sloužil právě jako velitel flotily, která přepadávala obchodní lodě. Jako státem posvěcení piráti, bukanýři, měli na kontě řadu úspěšných akcí. Ani to není nutně projev pirátství jako takového, armády vždy raději útočily na citlivá místa než jedna na druhou. Čest je hlavně pro sebevrahy, že...

Rogers měl však štěstí na to, že byl v rodném Bristolu váženým občanem a s koncem války se třeba upíchl k výpravě, která obeplula svět. Zatímco řada jeho kolegů bukanýrů neměla v míru z čeho žít, a tak se dali na pirátství státem neposvěcené, Rogers se stal účastníkem prestižní globální mise. Na té byl například objeven trosečník Alexander Selkirk, jenž Daniela Defoe později inspiroval k sepsání Robinsona Crusoa. Nebyla to však plavba bez problémů, Rogersova vlastní posádka jej například po návratu žalovala za to, že s ní nesdílel dost kořisti. Před bídou jej však zachránilo sepsání knihy, která se cestou zabývala, a pomohla mu i sláva Selkirkova reálného příběhu.

Jenže zatímco Rogersovi se relativně dařilo, v Karibiku jeho někdejší kolegové z řad bukanýrů začali přepadávat stále víc obchodních cest. Brzy problém narostl do takové míry, že Rogers v roce 1717 dostal za úkol vrátit Bahamy do náruče civilizace. A protože peněz neměl stále nazbyt, vymyslel si, že řešením bude další výprava, tentokrát na Madagaskar, odkud chtěl převést polapené otroky do Karibiku. Misi však zároveň využil ke sbírání informací i pirátství a po návratu navrhl, že Karibik pirátské zhouby zbaví.

S posvěcením královské milosti vyplula flotila šesti lodí vedená Rogersem vstříc Karibiku s tím, že pirátům nabídne milost a ty, kteří odmítnou, hned nato porazí. Když plavidla dorazila k Nassau, objevily se sice komplikace skrze odpor Charlese Vanea i tropické nemoci, jež postihly Rogersovu posádku, ostrov však jinak padl nečekaně rychle. Obýván byl sotva 200 piráty a Rogers měl k dispozici 100 mariňáků. Potud je tedy seriál Pod černou vlajkou překvapivě věrohodný Rogersovu příběhu.

Jedna po druhé roztroušené skupinky pirátů buďto milost přijaly, anebo byly chyceny a zlikvidovány expediční flotilou. Pirátům, kterým v reálu nešlo o spojenou frontu proti Londýnu, ale jednoduše o přežití, byla jejich svobodomyslná a neorganizovaná povaha nakonec osudná. Po roce 1719 většina z nich umírá a Woodes Rogers se stává guvernérem na Bahamách.

Jeho výprava jej však stála hodně, po několika letech vládnutí je opět na mizině a navíc má i podlomené zdraví. Ačkoliv se poté stane guvernérem ostrova znovu, v roce 1732 (krátce po padesátce) umírá. Pro někoho, kdo vzešel z nuzných poměrů, je podobná dráha velmi oslnivá. I přesto ale má tak trochu trpkou příchuť...

Premiérová 3. série Pod černou vlajkou pokračuje na Prima COOL v neděli ve 22.50.