Nový Zéland je můj druhý domov. Exkluzivní rozhovor s duem špičkových sportovců z Asia Expressu
Vavřinec Hradilek (38) a jeho kamarád Tomáš Slavík (38) jsou špičkoví sportovci – mistři světa, a zároveň kamarádi. Vávra přináší spontánnost, vtip, uvolněnost, Tomáš zase klid, soustředění a dravost závodníka. Oba kluci jsou králové adrenalinových sportů, a když zaberou, tak trhají asfalt nohama.
Zajímá mě, kde vznikl ten nápad, že se přihlásíte. Jak jste se vlastně dali dohromady?
Vávra: My jsme se vlastně ani nepřihlásili.
Tomáš: Byli jsme přihlášeni tak trochu násilím.
Vávra: Donutilo nás k tomu okolí, takže žádná klasická přihláška ani neproběhla. Ale ve výsledku jsem si říkal, že by bylo fajn sdílet tenhle trip společně s Datlem a vyrazit někam, kde vůbec nevíme, kam nás to zavede.
Tomáš: Přesně tak. Nevíme, co bude, nevíme, kam nás to zavede. Je to jeden velký otazník.
Jak to, že jste si nakonec řekli, že do toho chcete jít?
Vávra: Protože hodně cestuju. Myslím si, že to je jedna z věcí, která mě na sportu baví – že díky němu můžu cestovat. Je to sice bez kajaku, což mě trochu mrzí, ale myslím, že i tak to bude zábava.
Tomáš: Já jsem si říkal, že kdybych se měl vydat na nějakou takovouhle cestu, tak si musím dobře rozmyslet, s kým bych to zvládl. Není moc lidí, se kterými můžete být třicet dní v kuse, čtyřiadvacet sedm. A s Vávrou si myslím, že to zvládneme. Možná se strašně mýlím, ale věřím tomu. Když mi zavolal, že je tady tahle šance, říkal jsem si, že by byla škoda ji nevyužít. Tak jsme do toho prostě vlítli.
Proč si myslíte, že to spolu zvládnete? Co na sobě máte rádi – a je naopak něco, co vám vadí?
Vávra: Upřímně, to, co bychom na sobě neměli rádi, vlastně neexistuje.
Tomáš: Je to přirozené. Někdy se prostě s někým potkáte a všechno jde samo. Sedli jsme si, funguje to a je málo věcí, které by nás mohly rozhodit. Oba máme hodně nacestováno. Jasně, tohle bude úplně jiný typ cestování – Vávra nebude mít kajak a já nebudu mít kolo, nebudeme mít kolem sebe tým, na který jsme zvyklí. Ale pořád je to cestování a pořád nás to baví.
Vávra: Rozpočet bude možná trochu menší, ale oba pocházíme ze skromných poměrů, hlavně v našich sportech. Já si pamatuju, že jsme třeba na soustředění měli rozpočet čtyřicet korun na týden. Takže čínské polévky…
Tomáš: A špagety s kečupem! To byla klasika. Těším se, až si je zase dáme.
Vávra: Takže myslím, že v tomhle problém mít nebudeme. Jsme připraveni.
Na co se během té cesty nejvíc těšíte?
Vávra: Nejvíc se těším na ten moment, kdy se dozvíme, s kým a kam vlastně jedeme.
Tomáš: To je úplně brutální. Vyzvídáme, ptáme se známých, čenicháme všude možně – a nikdo nic neví. Máme jen informaci, že máme být jednadvacátého na letišti. Víme, že si máme vzít letní oblečení, což je fajn, ale jinak vůbec netušíme: s kým, kam, kde, proč.
Budete chtít vyhrát?
Vávra: Jsme sportovci, takže to je asi automatické. Ta motivace tam samozřejmě je.
Tomáš: Bylo by to příjemné jako bonus, ale není to hlavní cíl. Jsme závodníci, takže jakmile někdo řekne „tři, dva, jedna, teď“, tak se z nás stanou blázni, protože takhle fungujeme celý život. Ale hlavní mise je si to užít.
Vávra: Přesně tak.
Připravujete se na to nějak?
Vávra: Myslel jsem si, že se připravovat budu, ale postupně docházím k tomu, že nejlepší cesta je jít do toho tak, jak to člověk přirozeně umí. Víme region, ale neznáme konkrétní místa, takže se na to stejně nedá moc připravit. Po fyzické stránce si myslím, že není potřeba dělat nic speciálního, a psychickou stránku má každý z nás už dávno vytrénovanou.
Tomáš: Není jednoduché se na něco takového připravit, zvlášť když je to první série a vlastně vůbec nevíme, co nás čeká. Něco jsme si nastudovali ze zahraničních verzí, ale konkrétně nevíme nic. Takže to bude takové hození do vody – a plav. A Vávra plavat umí výborně.
Vávra: Jo. Jako aligátor.
Kde na světě se vám zatím nejvíc líbilo?
Vávra: Pro mě určitě Nový Zéland. Je to můj druhý domov. Nejen, že je tam krásně, ale mám tam i spoustu kamarádů.
Tomáš: Já to mám podobně. Nový Zéland je nádherný, čistý a je tam radost být. Ale mně ještě víc přirostlo k srdci Chile. Je to pro mě druhý domov, je tam obrovská komunita a jezdím tam už asi třináct let. Každý rok tam trávím minimálně dva až tři týdny a cítím se tam opravdu doma.
Co byl největší adrenalin, který jste v životě zažili? Myslíte, že máte hranice posunuté oproti nesportovcům?
Vávra: Myslím si, že ano. Adrenalin je něco, co nás vlastně každý den žene k výkonům v našich sportech. Když člověk zažije ten prožitek a pochopí, jak adrenalin funguje, může na tom být regulérně závislý.
Tomáš: Jsme mu vystavovaní pravidelně. Někdy je to komfortnější, někdy méně, ale pokaždé, když já sednu na kolo a Vávra do kajaku, je adrenalin hlavní tahoun. Myslím si, že to máme oproti běžným lidem trochu posunuté.
Je něco, čeho se v životě bojíte? Nebo co by vám mohlo ztížit cestu v soutěži?
Vávra: Vlastně se nebojíme ničeho konkrétního.
Tomáš: Spíš věcí, které nejdou ovlivnit. Třeba masová doprava někde v Asii, mimo civilizaci, v horách – to by mě asi trochu znervózňovalo.
Vávra: Ale zároveň jdeme do toho i proto, že budeme vyhledávat věci, ze kterých máme respekt. Takže vlastně – proč ne?
Tomáš: Souhlasím.
Na závěr – prozradíte o tom druhém něco, co by diváci možná nečekali?
Vávra: O nás se ví všechno. To je strašně filozofická otázka.
Tomáš: Počkej, už to mám. Tohle není filozofická, ale fyziologická věc. Věřili byste, že jde mít sval i na prstech ruky? Vávra má sval na prstech.
Vávra: Ještě tam je… Ale už se zmenšuje.
Tomáš: Pořádnej sval. Vávra je prostě živý exemplář planety.
Vávra: Mě teď nic nenapadá.
Tomáš: Radši to nechme, ať z toho není průšvih.
Vávra: Každopádně – svaly jsou tam, kde mají být, a je to dobrý.
Asia Express je od neděle 22. února na prima+ a 1. března dorazí na Primu.
