Já se bojím, že Ester bude mít hlad! Exkluzivní rozhovor s Chicas z Asia Expressu
Ester (28) s Icy (26) jsou energické holky, a zároveň nejlepší kamarádky. Obě se věnují profesionálně tanci. Jejich přátelství je jejich silou – otázkou je, co s ním udělá show Asia Express. Obě se do všeho vrhají po hlavě, nejsou to žádné fajnové slečinky a mají pocit, že se pro tuhle show narodily. Jsou to zkrátka bezprostřední a statečné dračice.
Dámy, mohly byste se nám, prosím, v krátkosti představit a říct něco málo o sobě?
Ester: Já jsem Ester, jsem tanečnice a momentálně se věnuji také asistenci režie. A ráda cestuji.
Adéla: Já jsem Adéla, všichni mi říkají Icy. Jsem profesionální tanečnice a vedle toho se věnuji tvorbě obsahu na sociálních sítích – jsem taková kreátorka.
Jak jste se vlastně daly dohromady? Jak dlouho se znáte a jak si myslíte, že vám soutěž půjde?
Ester: Ten rok můžeme říct asi obě najednou – je to rok 2012, takže už je to pěkných pár let.
Adéla: Jo, už je to nějaký ten pátek!
Ester: Přesně tak. Seznámily jsme se tehdy v taneční skupině u nás v České Lípě a od té doby jsme si tak nějak zůstaly. Je to dlouholetý vztah, který má svůj vývoj, a myslím si, že nám to funguje.
Adéla: A hlavně si věříme! Jinak bychom se ani nepřihlásily. Věřím v naši společnou sílu, myslím, že je opravdu velká, a věřím, že to lidem ukážeme.
Ester: Myslím, že se navzájem docela dobře doplňujeme. Tak uvidíme, co nám to přinese.
Dokážete si představit, že byste spolu zvládly i nějaké vypjaté situace? Přece jen je rozdíl být spolu čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu.
Ester: Myslím si, že už jsme spoustu vypjatých situací zažily. Samozřejmě, tohle možná bude úplně jiný level, ale právě proto do toho jdeme – abychom zjistily, kde je vlastně naše hranice. A my se na to těšíme.
Adéla: Přesně tak! My už navíc jeden takový dobrodružný trip za sebou máme. Cestovaly jsme obytňákem a tam se nám jako dvěma holkám mohlo stát opravdu hodně věcí – a taky se stalo! Všechno se rozbilo, všechno přestalo fungovat – auto, věci v autě, dokonce i navigace nás v jednu chvíli zradila. A i přesto to považujeme za jeden z nejlepších zážitků svého života. Věřím, že si z každé situace vždycky dokážeme vzít to pozitivní.
Ester: Myslím si, že naše silná stránka je humor a že se nebereme příliš vážně. Díky tomu si i v těžkých situacích dokážeme udržet pozitivní přístup.
Pohádaly jste se někdy? Která z vás mívá vždycky poslední slovo?
Adéla: Víte co, já si vlastně nepamatuji, že bychom se nějak vážně pohádaly. Pamatuješ si ty něco?
Ester: Ne, opravdu ne. Určitě jsme neměly žádnou velkou hádku. Myslím si, že když jsme měly rozdílný názor, vždycky jsme to zvládly vyřešit v klidu. A já jsem navíc taková dost „splachovací" – některé věci prostě nechám být.
Adéla: Takže se dobře doplňujeme.
Ester: Přesně tak.
Zažily jste v životě nějaký pořádný adrenalin? Který byl ten největší?
Adéla: Společně, nebo každá zvlášť?
Klidně každá sama, jak chcete.
Adéla: Těch situací je tolik, že je těžké vybrat jednu konkrétní. Mám pocit, že žiju tak trochu život na hraně a ze všeho se snažím vymáčknout maximum.
Ester: Já mám ty adrenalinové situace hodně spojené se svými zraněními, takže to by byla kapitola sama o sobě. Ale třeba bungee jumping – to byl pro mě velký zážitek, docela jsem se u toho bála. A taky motorka, ta mi taky zvedá adrenalin.
Připravujete se nějak na soutěž?
Ester: Upřímně? Zatím moc ne.
Adéla: Ono je těžké se připravovat na něco, když ještě přesně nevíme, jakou podobu bude formát mít. Tušíme, co by nám mohlo pomoci, a až přijde ten správný čas, vrhneme se na to.
Ester: Teď jsme obě měly opravdu hodně práce a potřebovaly jsme si nejdřív odškrtnout své dosavadní závazky. Teprve nyní přichází čas, kdy se tomu budeme moci věnovat – i když toho času už moc není.
Adéla: Ale určitě se tomu budeme věnovat, to je jasné.
Proč jste si řekly, že tahle soutěž je právě pro vás? Proč jste se přihlásily?
Ester: Mám pocit, že jsme kouzlo společného cestování objevily před pár lety, nejvíc asi před rokem, kdy jsme spolu vyjely do Španělska vanem, který jsme si půjčily. Objížděly jsme celé pobřeží a říkaly si, že tohle je přesně to, co nás naplňuje a baví. A protože nás po cestě potkala spousta nepříjemností, řekly jsme si – proč to nezkusit znovu, tentokrát ve větším měřítku?
Adéla: Pro mě to bylo strašně přirozené. Děly se věci, my jsme je řešily, u toho jsme natáčely videa a sdílely je na sociálních sítích. A lidi to hrozně bavilo! Říkala jsem si, že pro nás je to normálka, ale oni to viděli jako ohromnou show.
Co vás na cestování nejvíc naplňuje? Kromě toho, že jste spolu.
Adéla: Mě hrozně baví to, že nám ten život prostě nakládá. Lidi si myslí – jedou vanem, hezké fotky – ale realita je úplně jiná. My jsme tam furt něco řešily. Každý den nové problémy. A lidi nám říkali: „To se nemůže stát nikomu jinému než vám!“ Ale my jsme si z toho udělaly svůj příběh. Teď už vím, že nevím, co by se muselo stát, aby nás něco rozhodilo.
Ester: Možná můj hlad!
Adéla: To jo, tvůj hlad nebo moje únava. Ale věřím, že už máme natrénováno. Důležité je nesesypat se v hlavě – pak má všechno řešení.
Ester: Myslím, že naše hlavy už jsou nějakým způsobem vytrénované. Ale člověk nikdy neví, co ho může potkat. Co mě osobně na cestování baví nejvíc, jsou lidé, které potkáme. I přes všechny problémy jsme vždycky na někoho narazily. Já jsem navíc docela důvěřivá a ta pomoc od cizích lidí – to je pro mě to nejcennější. Člověk si pak nepřipadá sám, i když je v úplně cizí zemi. Těším se na poznávání jiných kultur a na to, jak se k nám lidé dokážou postavit.
Je něco, čeho se bojíte? Ať už v životě, nebo co by vás v této show mohlo čekat?
Adéla: Já se bojím, že Ester bude mít hlad!
Ester: A já se k tomu hladu taky vrátím. Nepotřebuji jíst hodně, ale pravidelně. Jakmile mi dojde energie, mám pocit, že mi dojde úplně všechno. Budu se muset v hlavě připravit na to, že nejde o život, a prostě budu někde sbírat lokální borůvky, banány nebo kokosy – prostě cokoliv, co mi dodá energii.
Adéla: Já se bojím asi únavy. Teď máme energii, všechno z nás srší, ale únava by nás mohla pořádně srazit. Doufám, že naše hlavy zapnou, a prostě pojedeme dál.
A co vám řekli vaši nejbližší na to, že do toho jdete?
Ester: Nejčastější reakce byla: „To je úplně pro vás!“ Že je to přesně to, kam bychom měly jít a co bychom si měly zkusit.
Adéla: Zažila jsem obrovskou podporu. Nezažila jsem ani jednoho člověka, který by se mi snažil něco vymluvit. Všichni strašně fandili a věřím, že fandit budou.
Ester: Akorát moje mamka má trochu strach – zdravím ji, kdyby to viděla – ale ta se strachuje pořád.
Kdybyste měly prozradit jedna na druhou něco, co by diváky mohlo překvapit?
Adéla: Tak nevím, jestli nám to dovolíte, ale... My jsme docela dost sprosté.
Ester: No, to bude problém! To jsme si říkaly. Obzvlášť ve vypjatých situacích to z nás prostě lítá.
Adéla: Budeme velké dílo pro postprodukci! Ale chtěly jsme jet na autentičnost, takže prostě budeme takové, jaké jsme.
Ester: Budu se snažit soustředit se, ale nic neslibuji!
Asie Express startuje již v neděli 22. února na prima+ a 1. března na Primě.
