Syrový, satirický, tragikomický… zkrátka Jako jed

Je darem některých talentovaných neherců (Josefa Šebánka alias Homolky staršího například) vdechnout svým filmovým postavám před kamerou zvláštní přirozenost, opravdovost, kterou by herec profesionál svedl jen stěží. Přesně tak je tomu u Zdeňka Svěráka. Jeho mistrné neherectví a civilnost tu působí rozhodně osvěžujícím dojmem a to i přes stupňující se blbost, kterou se Svěrákova postava vyznačuje.

Kdybychom měli celou zápletku shrnout do jedné věty, řekli bychom: Hořká komedie o krizi středního věku, opotřebovaném vztahu zapšklého manželství a druhé míze, která z člověka dělá vola a může přivodit až naprostou sebedestrukci a zmar. Ale nebojte. Ač té zatrpklosti a melancholie je tu zvláště v druhé půlce požehnaně a rozlet pana inženýra na perutích lásky se nevyhnutelně mění v neřízený pád, lehce těžkou hlavu vám vykompenzuje po všech stránkách kvalitní podívaná odlehčená vtipnými momenty a hláškami, na nichž má lví podíl právě Zdeněk Svěrák.

Velká pochvala patří Jiřímu Stivínovi za působivou hudbu, Otu Kopřivovi za zádumčivě poetickou kameru a jednoznačně Vítu Olmerovi za skvělý režijní počin, kteří mnozí hodnotí jako jeden z nejlepších v jeho kariéře.

Věděli jste o filmu Jako jed, že…

• Hlavní roli inženýra Pavla Hnyka měl původně ztvárnit Jiří Menzel. Vedení Barrandova ale na poslední chvíli spolupráci Olmer–Menzel neschválilo a týden před začátkem natáčení režisérovi nařídilo najít si někoho jiného. Jiří Menzel pak sám požádal Zdenka Svěráka, zda by roli nepřijal.

• Konkurz na hlavní ženskou postavu se sice na Slovensku pořádal, Ivona Krajčovičová byla však pro roli Julky hlavní Olmerovou favoritkou a to i přes to, že byla blondýna a musela hrát v černé paruce, aby působila více ohnivě.

• S Ivonou Krajčovičovou si Zdeněk Svěrák zahrál již podruhé, poprvé to bylo ve filmu Co je vám, doktore rok před tím (1984). V obou snímcích ztvárnila jeho partnerku a oba filmy režíroval Vít Olmer. Traduje se, že v průběhu natáčení Jako jed se Zdeněk do Ivony skutečně zamiloval, bohužel ale neopětovaně. Naštěstí to ovšem vyšlo najevo až na konci filmování.
• Role zhrzené milenky Vlasty byla jednou z posledních, kterou si Laďka Kozderková zahrála. Zemřela po premiéře v roce 1986.

• Vynikající Libuše Švormová alias krutovládkyně manželka Alice se nechala slyšet, že herci měli při natáčení povoleno zasahovat do textu, čehož využíval především Zdeněk Svěrák a to nejen u své postavy, ale i postav ostatních. Výsledkem byly většinou ještě komičtější scénky a vtipnější dialogy.

• Při filmování v Košicích (kam se inženýr Hnyk rozjel hledat milovanou Julku), se štáb bavil historkami ze školních let, a tak se v hlavě Zdenka Svěráka zrodil nápad na napsání Obecné školy (1991). Scénář původně nabídl Vítu Olmerovi, ale ten zrovna pracoval na Tankovém praporu (1991) a tak se režie ujal Svěrákův syn.
• Film měl zpočátku malý divácký ohlas. Ovšem jen do doby, než jej vzal Vít Olmer s sebou na stáž do USA. Poté, co rádio Hlas Ameriky vyzdvihlo úspěch filmu ve Státech, strhla se v Československu lavina úspěchu.

Oblíbené hlášky

Pavel s Alicí těsně po zhasnutí noční lampičky:

„Alice?“

„Už je moc pozdě, Pavle.“

„Víš jak dlouho my už jsme spolu...“

„Já mám zítra ráno stání.“

„No jo, ale když já mám stání dneska!“

Pavel k podřízené kolegyni:

„Poslyšte, Olšovská, chtěl bych vám doporučit, abyste si jméno soudružky Tomčányové dobře zapamatovala a laskavě nekolomila. NEKOMOLILA!“

Pavel se na pracovní schůzi vymlouvá:

Ředitel: „Teď prosím, soudruhu inženýre, o tu zprávu.“

Pavel: „Tak tu zprávu, abych tak řekl, já ji v podstatě mám. Ale vzhledem k neodkladným úkolům, které jsem teď musel řešit, prostě potřebuju to hodit na papier... ehm, na papír. Takže dneska... ne, zejtra, maximálně v pondělí bych to dal překlepnout, čili koncem příštího týdne byste to mohli všichni mít na stolech. Možná.“