Slunečná a její archetypy: Najdete antické drama, Shakespeara i Junga?

Obvykle si neuvědomujeme, co všechno mají různé příběhy společné. Ať se díváme na romantickou komedii, strhující drama či odvážnou sci-fi, často se jedná o tytéž příběhy, co nás fascinují od nepaměti. Je zajímavé sledovat, že na těchto základech staví i populární seriál Slunečná, v jehož několika liniích můžeme identifikovat nefalšovaná archetypální vyprávění. Která to namátkou jsou?

Komedie, tragédie a Slunečná

Kupříkladu s proměnami majetku nakládá koncept „od chudoby k bohatství“. V něm obvykle sledujeme chudého hrdinu, který přijde k velkému majetku, následně ho často opět ztratí a získá znovu; během těchto proměn finanční situace samozřejmě i vyroste jako člověk. Tyto motivy známe třeba z Popelky, Aladina či Twainova Prince a chuďase – a poslední měsíce i z příběhu Janka a jeho řidiče Viléma, jejichž výměna rolí oběma umožní nahlédnout na životní výzvy z trochu jiné perspektivy.

Což stojí za zmínku i jako prvek shakespearovské komedie, která stavěla právě na záměnách a zmatení rolí, které musejí hrdinové překonat, aby dosáhli svého ultimátního cíle – lásky. V čele se Snem noci svatojánské můžeme takto vystavěné příběhy pozorovat u mnoha komedií Williama Shakespeara a bez ohledu na množství vtipů působí jako odlehčující osvěžení jinak potenciálně hutných příběhů.

Právě překonáním vlastní zmatenosti a osobnostních nedostatků se také už od antiky odlišuje komedie od tragédie. Zatímco v komedii jsou charakterové vady podnětem k zábavě a hrdinové se nakonec z jejich osidel vymaní, v tragédiích se kalich hořkosti dopíjí až do dna; pokud nedojde k naplnění pomyslného znovuzrození, kdy člověk přehodnotí svůj dosavadní život a vydá se jinou, perspektivnější cestou, je postava odsouzena k tragickému konci. Co myslíte, překonají Sylva, Roman a další figury, nad jejichž konáním často jen kroutíme hlavou, své nedostatky, nebo jsou odsouzeny k zániku?

Sesterské souboje

Dalším příběhovým konceptem je „překonání monstra“, v němž musejí hrdinové porazit zlé síly, ohrožující jejich území či rovnou život. To jsme viděli třeba ve Hvězdných válkách či Sedmi statečných, obecně se jedná o jeden z nejtradičnějších příběhových motivů – a právě tak můžeme chápat i snahu Týny o udržení statku Slunečná navzdory proradným intrikám její sestry i dalších postav. Kolty či světelné meče jsou vystřídány smlouvami a zákulisními pletichami, ale boj je to stejně lítý!

A když už jsme se zmínili o Popelce, je nemožné opomenout příjmení ústředního sesterského dua. Týna a Sylva Popelkovy mají v lecčem podobný vztah jako pohádková Popelka ke svým nevlastním sestrám; nemluvě o rovněž nešťastně zesnulém otci. Milá a schopná dívka to od svých pragmatičtějších a chladnějších příbuzných samozřejmě schytává, a tak nezbývá než se postupně stavět na vlastní nohy. A v tom pochopitelně pomáhá i hospodyně Alžběta jakožto archetypální moudrá žena, jež zastupuje prozíravou Matku přírodu.

Možná vám vrtá hlavou, kde jsme tyto archetypy vlastně vzali. Prozradíme, že pocházejí přímo od praotce takto symbolického bádání – slavného psychologa Carla Gustava Junga. Z něj totiž vychází třeba odborník na mytologii a literaturu Joseph Campbell a jeho pojednání o podobách hrdinů či spisovatel Christopher Booker, známý díky vytipování sedmi základních příběhových vzorců, jež se v populární kultuře odedávna vyskytují. Seriál Slunečná se tak řadí k tradici těchto děl, které baví diváky už po generace.