6 zakázaných filmů, které byste měli vidět. Je drsnější Vlk z Wall Street, nebo Zkrocená hora?

Nedlouho po vzniku kinematografie jako takové se začaly objevovat kontroverzní snímky a ruku v ruce s nimi i cenzura – ještě před první světovou válkou je zaznamenáno několik případů, kdy byla nějaká díla v rozličných zemích zakázána. Postupem času se přestalo jednat o výjimky a dnes víme o stovkách filmů různé kvality, jež si vysloužily bouřlivé reakce vedoucí až k zákazu jejich promítání. Důvody se velmi lišily – například u slavné poémy z vietnamské války Apokalypsa nebylo úředníkům jasné, jestli se jedná o válečný, či protiválečný film! Obvykle však byl na vině příliš odvážný sexuální, násilný či politický obsah. Pojďme se na pár zajímavých příkladů podívat.

Vlk z Wall Street

Vlk z Wall Street patří mezi nejoblíbenější filmy minulé dekády, vysloužil si pět nominací na Oscara a předvedl další skvělé spojení silného dua Martin Scorsese a Leonardo DiCaprio. Tříhodinová kritika kapitalismu ve velmi zábavných kulisách se však stala mnoha puritánům trnem v oku, a to především v Africe – Keňa, Uganda a množství dalších afrických zemí (ale třeba i Kambodža či Malajsie) tento snímek zakázalo kvůli sexuálnímu obsahu (především homosexuálním orgiím), sprostému jazyku, nahotě, užívání drog… Jen si vybrat.

Mechanický pomeranč

Jeden z režijních majstrštyků Stanleyho Kubricka byl hned od svého uvedení v roce 1971 objektem rozsáhlých debat týkajících se filmového násilí. Příběh z dystopické budoucnosti totiž ukazuje partu mladých delikventů, kteří se dopouštějí násilných činů a znásilnění jen pro pouhé potěšení. Snímek vyvolával tak vyhrocené reakce, že o jeho zákaz požádal dva roky po uvedení v kinech samotný Kubrick – už ho totiž nebavilo neustále číst výhrůžky smrtí. Ve Velké Británii směl být film opět distribuován až po režisérově smrti v roce 1999 – jedná se tak o skutečně unikátní případ v dějinách zákazů…

Zkrocená hora

Drama Anga Leeho z roku 2004 bývá dodnes zmiňováno jako jedna z největších chyb v dějinách udílení Oscarů. Zatímco totiž kovbojská romance sbírala obrovské množství cen, cenu za nejlepší film tehdy získalo sociálně laděné, ale přece jen mnohem konzervativnější drama Crash. Hovořilo se o tom, že se oscarová akademie zalekla homosexuálního tématu, nebyla však zdaleka jediná – přestože se jedná o citlivé vykreslení komplikovaného vztahu dvou homosexuálních mužů, nikoli explicitní pornografii, už toto téma stačilo Číně a většině arabských zemí k jednoznačnému zázaku.

Plivu na váš hrob

Horor Plivu na váš hrob z roku 2010 je remakem slavného exploatačního snímku z konce 70. let. Kvůli poměrně otevřeným scénám zachycujícím sexuální násilí se dočkal zákazu třeba v Irsku či na Novém Zélandu, neboť údajně k podobným nezákonným praktikám i naváděl. Film se tak zařadil po bok mnoha dalších hororů (v čele pravděpodobně s původním Texaským masakrem motorovou pilou), které byly pro zobrazení krutých výjevů v rozličných zemích zakazovány či pro distribuční účely upraveny.

Monty Pythonův Život Briana

Tenhle příběh je moc dobře známý. Když britská komediální skupina Monty Python koncem 70. let vydala svůj druhý celovečerní film s názvem Život Briana, reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Především ze strany katolické církve se ozvaly silně nepřátelské hlasy, odsuzující zdánlivě proticírkevní a rouhačský obsah – což o necelou dekádu později potkalo třeba další Scorseseho klasiku Poslední pokušení Krista.

Samotní členové skupiny následně podstoupili řadu debat s církevními zástupci, kde argumentovali, že film nezesměšňuje postavu Ježíše Krista, nýbrž spíše budování zaslepené víry a neochotu vést dialog – což tedy skutečné církve tímto nepřímo potvrdily. Vedle Irska, Jihoafrické republiky, Malajsie byl film nějakou dobu zakázán i v Norsku, čehož švédští distributoři využili k dokonalé reklamě, když tvrdili, že „film je tak vtipný, až ho v Norsku zakázali“.

Ztratili jsme Stalina

V posledních letech upoutal i zákaz chytré politické satiry Ztratili jsme Stalina – a kde jinde než v Rusku. Přestože by nelichotivé vykreslení sovětského diktátora nemuselo současnému Rusku, zdánlivě distancovanému od nehumánních skutků v první polovině 20. století, zas tolik vadit, opak je pravdou. Snímek byl tamějšími úřady častován přívlastky jako „odporný“, „urážlivý“ a především „zlý“. Vtipně podané hašteření o moc a zesměšnění některých sovětských pohlavárů je zřejmě stále příliš velké sousto.

Speciální kategorií v zakazovaných filmech byly změny politických režimů, jež si obvykle vyžádaly rozsáhlá opatření zahrnující i kulturní omezení. Téměř okamžitě nás napadnou dva příklady – zákaz ostře propagandistických filmů v Německu po konci druhé světové války (např. Žid Süss či Věčný žid), což samozřejmě dává smysl, anebo také uložení spousty kvalitních československých snímků do trezoru po roce 1968 v reakci na sovětskou okupaci. Kvůli tomu nemohli lidé dvě dekády vidět klenoty jako Skřivánci na niti, Spalovač mrtvol, Všichni dobří rodáci, Ucho a další díla, jež se zapsala nejen chytrou kritikou režimu, nýbrž i uměleckými prostředky nejvyšších kvalit. Jen ve výjimečných případech tedy cenzura přinesla něco skutečně rozumného…