Tři ostrovy, které by Ztraceným daly na frak

Milujeme ostrovy! Nic nedá příběhu příchuť mystéria jako prapodivná, neprozkoumaná zemina trčící z moře.

Platí to zvláště dnes, v globální společnosti, která má přístup k mapě lautr celé Země, a báchorky o končinách, v nichž žijí draci, tak skoro nikdo nebere vážně.

I v naší nudné realitě se však občas objeví záblesk skutečných přírodních i jiných děsů srovnatelný s ostrovem Ztracených – jako třebas v níže vybrané trojici hroud hlíny.

Svým obyvatelům tyhle ostrovy sice pobyt neruší doutnajícím monstrem či táhlými smyčci, zato jsou však na sto procent opravdické!

3) Ostrovy Izu

Skupina ostrovů nedaleko Tokia se pyšní řadou aktivních sopek a tisíci obyvateli. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, dnešní Vesuv také hrozí potenciální erupcí a má poblíž celé velkoměsto. Součástí souostroví je však i ostrov Miyake-jima, na němž je poněkud nepříjemné ovzduší. A když se řekne nepříjemné, myslíme tím smrtící. Vzduch bývá zaplaven jedovatými siřičitými výpary ze sopky, která se tyčí z prostředku Miyake-jima. Ani podobně šibeniční podmínky však nevypudily trvalé obyvatele ostrova – více než dva tisíce lidí zde žije své životy a vidina erupce nebo plynů jim zjevně nevadí. Na pobyt jim dokonce přispívají vědci, kteří nad nimi drží dohled. Obyvatelstvo má ostatně skoro neprůstřelnou ochranu – stačí sebou neustále nosit plynovou masku a rychle ji nasadit v případě, že se městem rozezní sirény indikující zvýšené hladiny síry. Nic vážného!

2) Ostrov Poveglia

Morové epidemie připravily o život kvanta evropské populace, jediným tehdejším efektivním způsobem obrany navíc bylo izolovat nakažené jedince a počkat, než se problém vyřeší sám od sebe. Přesto se nelze ubránit dojmu, že Itálie to s řešením nakažených krapet přehnala. Ve starověku totiž svážela infikované lidi na ostrov Poveglia, umístěný nedaleko Benátek. A nešlo jenom o pár jedinců – titěrná Poveglia "hostila" snad až 160 tisíc umírajících lidí (pravděpodobně více) již od dob starého Říma. Protože praxe dělá mistra, byla k těmto účelům využita znovu a znovu až do dob Napoleona Bonaparta, který z Poveglie učinil dočasnou karanténní stanici.

Pomyslnou třešničkou na shnilém dortu pak bylo využití Poveglie pro stavbu sanatoria pro duševně nemocné. Nemluvíme přitom o moderním špitále plném medikamentů a sexy sestřiček. V sanatoriu (oficiálně domovu pro seniory) však mělo docházet i na pokusy na chovancích, dle místní legendy doktor odpovědný za experimenty spáchal sebevraždu skokem z věže.

1) Ostrov panenek

Náš vejlet zakončíme ultimativní horovou lokací. Jak jste si možná sami všimli, ty nejděsivější horory se vyznačují tím, že se v nich zlo hodně dlouho schovává. A postřehli to i lidé nedaleko říčního "Ostrova panenek" poté, co jistý místní občan jménem Don Julian, správce malého ostrova, objevil údajnou topící se ženu. Přes svou snahu ji nedokázal zachránit, později však objevil panenku, která dívce zřejmě náležela.

Krátce poté se duševně ne zcela zdravý Julian se rozhodl pojistit si poslední zbytky své existence rozvěšováním dalších a dalších panenenek po ostrově. V jeho vizi měly podpořit ducha nešťastné umrlkyně a zároveň chránit jeho samotného před démonickými silami. Julian však prý později došel k tomu, že i panenky samotné jsou posedlé. Tak či onak celý ostrůvek okupuje armáda kopií Chuckieho.

Strašidelný plast zde visí dodnes, i dvanáct let po Julianově smrti. Ostrov panenek je umístěn relativně blízko k Mexico City a platí za populární turistickou destinaci!

(lol)