Krakatice – víme více!

V sobotu od 20.00 vysíláme na COOLu dvoudílný film Krakatice o objevu podmořského vražedného mastodonta.

Všichni asi z dětství známe poutavé historky o mořských příšerách, přišel však čas postavit se nudné realitě a vyčíst si, proč tajemná zvířata stále potkáváme jenom v bájích a legendách…

Mořských monster se obávali i námořníci ještě při novověkých zámořských plavbách – dokonce mnohem více než údajného „přepadnutí přes okraj světa“. A gigantická mořská stvoření se Zemí skutečně proháněla v prehistorických dobách, příkladem například může být kolosální oliheň Kalmar Hamiltonův dlouhá až patnáct metrů. Každý víme, že dříve bývala zvířata řádově delší než dnes. Je tedy možné, aby se podobná stvoření stále vyskytovala v oceánech?

Krátká odpověď zní: ne. Dlouhá odpověď zní: asi ne. Ačkoliv lidstvo nemá své nenechavé prsty úplně všude, při spolehnutí se na stále bující odvětví podmořského průzkumu i existenci tisíců dopravních plavidel je empirika na straně skeptiků. Není zkrátka možné, aby se celý monstrózní druh jen tak povaloval ve světových vodách a nikdo si ho nevšiml, ať už by šlo o vědátory lačnící po Nobelovce nebo námořníky lačnící po slávě.

Ani názory, že může jít o ojedinělý pozůstatek po vymřelém prehistorickém druhu, nemohou obstát. Živočichové jsou zřídkakdy takoví lenoši, aby zůstali milióny let neovlivněni svým prostředím a nevyvíjeli se vstříc přizpůsobení se nové lokaci. I kdyby v Lochnesském jezeru skutečně někdy zůstalo prehistorické monstrum, po stovkách generací by notně došlo značné změny – stejně tak, jako to třeba potkalo ptáky, dávné to potomky někdejších dinosaurů. Přesně tak, kdykoliv si dáte kuřecí, pojídáte de facto dinosaura.

Věda je v tomto poněkud nemilosrdná – pokud někomu řeknete, že má doma možná lupiče, může vám jednou věřit. Pokud mu to řeknete po sté a on stokrát nic nenajde, bude vás mít za lháře. Právě takhle nevděčně působí neustálá snaha přesvědčovat třebas o existenci Lochnesské potvory, která existuje sotva na několika rozmazaných fotografiích (mnohdy podvodných, jindy třebas vzniklých optickým klamem) a díky neprokázaným očitým svědectvím.

V současné době vedle "Lochnessky" existuje několik dalších domnělých monster, které všechny sdílejí skeptický pohled vědců. Může jít o "Chessie", lochnessce podobné monstrum z Chesapeacké zátoky, nebo třeba kyperskou potvoru Ayia Napa.

Gigantická sépie dlouhá jak autobus? Foto: i.dailymail.co.uk

To však neznamená, že oceány hostí jenom známé formy života. Čas od času totiž moře vyplaví skutečně obskurní chuchvalec masa. Například v roce 2001 vyvrhlo moře u Newfoundlandu údajné "mořské monstrum", podobná událost postihla i Los Muermos v Chile. Zdejší tělo bylo popsáno jako "gigantická sépie dlouhá jako autobus". Kauza má však obvykle velmi prozaické vysvětlení – newfoundlandská i chilská "monstra" tak byla dle DNA testů nakonec obyčejnými exempláři vorvaňů. Ti se totiž po úhynu v moři rozkládají specifickým způsobem a vytvářejí doslova nezemskou podívanou. Spíše než o doposud neznámé druhy tak máme co dočinění s tlejícími těly, mutanty nebo obecně "defektními exempláři" již dobře zdokumentované mořské fauny.

Možná i odtud pocházejí někdejší mýty a legendy, které nám v konečném důsledku daly fascinující fiktivní příběhy – mimo jiné i naši sobotní Krakatici. Příjemné snění přeje váš oblíbený COOL!

(lol)