10 nejzásadnějších porevolučních alb, která změnila českou pop music

Vybírat nejlepší alba za dlouhých třicet let je skoro neřešitelný úkol. Jenže pak tu jsou taky počiny, které se prostě nějak obtiskly lidem do duše a změnily českou hudební mapu na dlouhé roky dopředu. Zkrátka byly různým způsobem důležité. Vybrali jsme deset z nich a veřte nám, že jsme spoustu museli s těžkým srdcem vynechat.

Mňága a Žďorp – Made in Valmez (1991)

Čerstvě po revoluci byla společnost stále ještě natěšená z nové svobody a otevírajících se možností, ale dosud celkem nezmámá kapela z Valašského Meziříčí zpívala o tom, že "svět je jenom hodinový hotel a můj pokoj je studený a prázdný". Stali se z nich klasici českých melancholických kytarovek, jejichž styl poznáte na první dobrou.

Lucie – In the Sky (1991)

Ikony domácího devadesátkového pop rocku sice později nahrály zvukově i stylově zajímavější alba s pomocí hvězdného producenta Ivana Krále, jenže jejich nadvláda začala právě tady. Singl Černí andělé dodnes nejlépe vystihuje svobodně nespoutanou atmosféru doby: "Sex je náš..."

Buty – Kapradí (1999)

Vzácný úkaz – kapela, která oslovuje všechny generace, a přestože má na kontě nemálo hitů, nikdy svůj styl nepodřídila hlavnímu proudu. Moravsko-slezský originál, který inspiroval, že to jde jinak.

J.A.R. – Homo Fonkianz (1999)

Jejich symbolické datum narození je právě 17. listopadu 1989. Základní sestavu v čele s autorem hudby Romanem Holým a akademickými rappery Otou Klempířem a Michaelem Viktoříkem rozšířila postupně kapela se zpěvákem Danem Bártou. Homo Fonkianz je jejich přelomový počin, který dodal Česku chybějící dávku kvalitního funku.

Tata Bojs – Futuretro (2000)

Kapely jako Radiohead změnily na konci devadesátek světovou tvář alternativního rocku jeho důkladným mícháním s elektronikou. Tata Bojs představili na Futuretro jeho českou švejkovskou podobu... v dobrém slova smyslu. Hymnické skladby odlehčili hravostí a smyslem pro parodii.

PSH – Repertoár (2001)

Určitě ne první, ale bez debat zakládající album českého hip-hopu. Čistá forma, lyrický styl i brilantní produkce, která převyšovala všechny předchozí domácí pokusy. Orion, Vladimir 518, DJ Richard a DJ Wich definovali pražský štýlo.

Kryštof – V siločarách (2002)

Jejich frontman Richard Krajčo se od počátku netajil láskou k emotivnímu rocku kapely Coldplay a stejně tak se dnes armády českých kapel inspirují právě Kryštofy, i když to třeba otevřeně nepřiznají. Změnili podobu českých mainstreamových rádií, ať se vám to líbí, nebo ne.

Supercrooo – Toxic Funk (2004)

James Cole a Hugo Toxxx a zbavili český rap pravdařství a naivity dětských let a se svými chemickými beaty, přestřelenými vizemi i nespoutaným střídáním rolí rozdupali omezené vnímání hip-hopu. Oba dodnes nepřestávají překvapovat.

Xavier Baumaxa – Buranissimo forte (2005)

Písničkář, kam se podíváš. Těžko říct, kdo položil základy pro aktuální generaci českých písničkářů; počínaje Xindlem X, přes Tomáše Kluse až po Pokáče či Caltu. Možná Baumaxa, který byl však vždy příliš výstřední a autentický pro hitparády. Nebo jednoduše příliš dobrý.

Milion+

Když jde o hudbu, která utváří nastupující generaci, nemůžeme vynechat současnou nadvládu gangu z labelu Milion+, který však z velké části vynechává tradiční cesty jako rádia nebo hudební televize a používá online a přímý kontakt s fanoušky. Nejde vybrat jednu desku, postavu či singl, protože tvoří organismus propojený vzájemnými featuringy.

Na koho jsme zapomněli?