5 věcí, které byste měli vědět před tím, než se pustíte do hraní Kingdom Come: Deliverance

I přes to, že nejočekávanější a na delší dobu poslední skutečně AAA česká hra vyšla už minulý týden, pořád se najde celá řada hráčů, kteří váhají. Jedni čistě z pragmatického hlediska – chtějí počkat, až bude Kingdom Come: Deliverance v dobrém stavu – druzí proto, že nevědí, zda je bude dílo designéra Daniela Vávry vůbec bavit. Pokud patříte ke druhé skupině, máme pro vás seznam pěti důležitých bodů, které byste měli vědět před tím, než sáhnete do peněženky.

1) NENÍ BEZ CHYB

Nemá smysl přehlížet, že Kingdom Come obsahuje celou řadu chyb a glitchů, které vás mohou potrápit a nemile překvapit. Ostatně, sami vývojáři si toho jsou vědomi a s omluvou či žádostí o shovívavost nepřestávají usilovně pracovat na tom, aby vše postupně opravili a zážitek tak mohl být stoprocentní. Není to ani snaha českou hru jakkoliv omlouvat, druhým dechem ale dodáváme, že chyby ve většině případů nejsou tak zásadní, že byste kvůli nim nemohli hru dohrát. Konkrétně může jít o zaseknutí některých postav na místě, kde je zprvu nehledáte, zaseknutí hlavní postavy do rámu dveří nebo vyřešení některého z úkolů ne zrovna očekávaným způsobem. Na konzolích si rovněž dejte pozor na vylamování zámků, které je s ovladačem extrémně složité – vývojáři už ale potvrdili, že velmi brzy systém vylepší a pro ovladač lépe přizpůsobí. V neposlední řadě je nutné zmínit systém ukládání, který nepočítá s možností „Save & Exit“, i to ale bude v nejbližším patchi opraveno (resp. změněno, vzhledem k tomu, že se jedná o vlastnost, nikoliv chybu).

2) VELMI NETRADIČNÍ RPG

Další věc, kterou byste měli určitě vědět, je způsob a míra, jakým se Kingdom Come liší od většiny tradičně pojatých RPG dnešní doby. Tvrzení, že vás v tomto případě nebude hra vodit za ručičku, sedí lépe než kdykoliv předtím, přináší to s sebou ale celou řadu specifických prvků a situací, které nemusí sednout každému. Nejvýrazněji je to vidět na způsobu, jakým se odehrávají úkoly, zejména ty vedlejší. Svět na hrdinu a tudíž vaše počínání nečeká, pokud tedy nestihnete být někde včas nebo si úkol „odložíte“ na později, pravděpodobně se odehraje a svět na vás bude adekvátně reagovat. Někdy vám někdo vyhubuje, že jste se na dotyčný úkol vykašlali, jindy třeba vůbec nezjistíte, že jste se sami ochudili o nějakou pěknou filmovou scénu nebo nějakou odměnu. I to je ale přednost této hry a do velké míry to nejlepší, co vám může nabídnout.

3) SIMULÁTOR PANOŠE

Kingdom Come se rovněž nesnaží být akční jízdou, ve které už po několika minutách kosíte jednoho nepřítele za druhým. Milujeme Zaklínače nebo Dragon Age, ale KCD je také o tom, vyzkoušet si, jak by to v tom středověku vlastně mohlo být. Z hlavního hrdiny proto není vyvolený geroj, kterému sudičky už v kolébce určily, že spasí svět, ne ne. Jde o průměrného kluka z vesnice, kterou vypálilo Zikmundovo vojsko a on se s šípem v noze doplazí do hradu ve vedlejší vesnici, aby tamější obyvatele varoval. Po zbytek hry sbírá zkušenosti, zlepšuje svoje postavení a na mnoha místech dostane pořádně do zubů.

4) TĚŽKO NA CVIČIŠTI

Další věc, která se s KCD pojí, je i velmi specifický způsob boje. Můžete ho milovat, nebo nenávidět, ale neuděláte nic s jeho povahou a zpracováním. Zapomeňte na bezmyšlenkovité mlácení do tlačítek ovladače či myši – v boji musíte přemýšlet, hodně šetřit staminu a vyvarovat se toho, aby vás nepřítel nepřečíslil. Precizní ovládání komb je nezbytné, stejně jako trénink, který trávíte jejich nacvičováním, už dopředu proto varujeme, že tohle nebude procházka růžovou zahradou. Boji se navíc nelze až tak úplně vyhnout a několikrát budete muset prokázat, že jste se v průběhu hry alespoň něco naučili. O to sladší je pak vítězství!

5) V TÉTO HŘE NEJSTE SAMI

Poslední věcí je zpracování herního světa a mechanismů, na nichž stojí ekonomika, životní cykly, ale třeba i způsob, jak něco získat pro svoji potřebu. Ačkoliv svět Kingdom Come není ukázkou živoucího prostoru plného skvěle zpracovaných NPC, má svoji náturu a jede si podle svého. Často se ve hře dějí neočekávané situace, často si lidé zapamatují vaše činy (dobré i zlé) a často vás překvapí, kdy vytáhnou nějakou adekvátní reakci. Zároveň je svět jedním velkým pískovištěm a obvykle platí, že pokud nejde něco jedním způsobem, půjde to druhým a pravděpodobně i třetím. Typicky Sejvovice – tedy nápoj, díky kterému můžete hru uložit (až na drobné výjimky) kdykoliv chcete. Obvykle ji koupíte za nemalý peníz u apatykáře, můžete si ale u něj také koupit (mnohem dražší) recept, věnovat pár hodin učení alchymie a následnému sběru surovin, a pak si už můžete Sejvovici míchat sami. A skoro zadarmo. Je to na vás, ostatně jako všechno ostatní v téhle skvělé hře.