RECENZE: Mass Effect Andromeda má pomalý rozjezd, ale i nadále dělá čest svému jménu!

Taky jste už viděli ty vtipné obrázky, které demonstrují, jak slabé jsou animace v novém Mass Effectu? Také jste si už sami vyzkoušeli v několikahodinovém trialu, jak překotně a zvláštně začátek čtvrtého dílu slavné série působí? A už jste hru dohráli? Pokud ne, můžu vám slíbit jedno – po úvodních rozpacích se soukolí začne točit tím správným směrem a Andromeda rozjede něco podobného, čeho jsme byli svědky u prvního dílu před deseti lety. Ani náhodou ale nenaznačuji, že by měl někdo výše uvedené problémy bagatelizovat nebo snad omlouvat. Kde se stala chyba, můžeme jen spekulovat, ať už to ale byla honba za stihnutím vytyčeného termínu, nebo došlo k nějakému podcenění, naštěstí není Mass Effect takovou pohromou, za kterou ji hráči a bohužel i někteří kritici mají.

SBOHEM, MLÉČNÁ DRÁHO!

Předně, Mass Effect Andromeda je robustní RPG, které jen tak nedohrajete. Budete-li se soustředit pouze na hlavní dějovou linku, strávíte ve hře necelé tři desítky hodin. Pokud se ale nebudete hnát za finálním rozuzlením a začnete řešit lokální problémy známých ras, počítejte přinejmenším s dvojnásobkem. Andromeda si totiž vzala za cíl nezůstat stát ve stínu předchozích her a na pozadí zdánlivě romantické mise o kolonizování nové galaxie rozjíždí příběh, který by stačil na solidní filmové béčko. A jen aby bylo jasno, já mám sci-fi béčka rád!

Na plánované místo setkání ale dorazí jen lidská Archa, o ostatních se neví a v dohledu není ani základna Nexus.

Rozhodně neplatí, že by byl příběh jakkoliv nedomrlý a plný klišé, jak se může z úvodních několika hodin (a dostupného trialu zdát). Jistě, hybatelem přesunu přibližně 100 000 duší nejrůznějších ras z Mléčné dráhy do Andromedy je hledání nového domova, tenhle sen se ale začne hodně rychle rozplývat. Lidé spolu s turiany, asariany, salariany a dalšími cestují na místo více než 600 let ve speciálních Archách, doprovázených pohyblivou stanicí Nexus s krogany na palubě. Na plánované místo setkání ale dorazí jen lidská Archa, o ostatních se neví a v dohledu není ani Nexus. Aby toho nebylo málo, soustava planet, vytipovaných k osídlení, se netváří zrovna přátelsky a navíc je obalena podivným energetickým mrakem. Bez šance vrátit se zpět tak lidé probouzejí svého Pathfindera – elitního vojáka s implementovanou umělou inteligencí, jehož posláním je nacházet řešení a vést lidi k prosperitě.

RYDEROVI, NA SCÉNU!

Není asi velkým tajemstvím, že Pathfinderem je Alec Ryder – otec sourozenců, kteří jsou rovněž součástí výpravy. A myslím, že už vám je dopředu jasné, že se s Alecem něco stane. Vytrženo z kontextu pak působí předání všech schopností a vědomostí jednomu z dětí (na začátku si vyberete, zda chcete hrát za dceru či syna) jako to největší klišé na světě, vývojáři s tím ale počítají a nejenže mají pro vznik nového hrdiny opodstatnění, také na tom všem staví základy vztahů, které si budete s desítkami postav budovat celou hru. V tomto ohledu je nutné pochválit zejména hlavní postavy, které mají charakter a za skutečně groteskními animacemi jejich obličejů najdete emoce, vlastní motivace i křivdy, kterých se nedá jen tak zbavit. Co je důležité, duši má i hlavní hrdina a pomocí nového způsobu dialogů ji můžete nechat promlouvat za vás. Nechcete být Pathfinder? Tak to dejte lidem najevo! Prahnete po slávě a až egoistickém uspokojení? Jak je libo!

Vývojáři se rozhodli, že se vzdají průhledného systému z první trilogie a přijdou s přirozenějším způsobem, jak vést rozhovory. Nově tak volíte zabarvení vaší odpovědi, čili si s klidem můžete z vašeho hrdiny udělat disciplínou svázaného vojáka, který neřekne „nic špatně“, anebo emotivního chlapíka (či ženštinu), který hulákáním povzbuzuje své přátele a to samé čeká od nich. Nejlepší ale na tom všem je, že přístupy můžete měnit za pochodu, reagovat podle vašeho nejlepšího vědomí a i jako dobrák být na patřičných místech náležitě přímočarý. Je to potřeba, protože se do příběhu o kolonizaci vmíchá nepřátelská rasa mimozemšťanů a prastará technologie Remnantů, která může i nemusí být klíčem ke všemu. Sympatické je, že i pohnutky nepřátelských kettů nejsou úplně černobílé a nedá se říct, že by Archon byl tím ultimativním záporákem v pravém slova smyslu. Upřímně jsem jeho motivaci do určité míry chápal a dokázal se s ní sžít, nikoliv však s ohledem na vyšší dobro. Dobrému pocitu z příběhu pak přidávají i některé zajímavé zvraty, případně možnost zvraty si sám vytvořit rychlou volbou v důležitých rozhovorech. Není nic lepšího, než celou dobu hrát disciplinovaného vojcla, který se za všech okolností podřizuje politickému vedení, skoro až nechat jednoho z důležitých kettů zatknout a pak… pak ho po jednom úderu srdce poslat ke všem vesmírným čertům jednou ranou doprostřed kostnatého čela!

AKČNÍ JÍZDA

O příběhu by se dalo hovořit opravdu dlouho, protože se samozřejmě nezaměřuje pouze na hlavní dějovou linku, ale také na problémy mezi ostatními rasami nebo na určité lokální záležitosti. V tomto bodě je nutné potvrdit, že některé vedlejší úkoly jsou opravdu generické a nudné, spočívající v přejezdu na vzdálené místo, sebrání předmětu/dobytí základny/aktivování remnantské technologie a návratu zpět. Také přelétávání z planety na planetu nebo ze systému do systému není úplně fajn, protože je zatíženo nepřeskočitelnými animacemi průletů a ty vám začnou po deseti hodinách opravdu pít krev. Nepomáhá tomu ani složitý interface a navigace nejrůznějšími menu a hlavně naprosto nepochopitelný způsob označování aktivních úkolů. Jak je možné, že se vám na místě najednou deaktivuje sledování hlavního questu na úkor nějaké malé bezvýznamné prkotiny a naopak? Proč má člověk dvě minuty hledat v seznamech úkolů, který to vlastně byl a vytrhávat se z děje? Nerozumím a očekávám, že vývojáři tuhle designérskou bláznivinu napraví. Jistě, na všechno se dá zvyknout, ale pak se vůbec nedivím tomu, že někdo absolutně nenajde například možnost namapovat si až dvanáct speciálních schopností vašeho hrdiny pro použití v boji přes menu Favourites.

Tím se dostáváme k RPG systému, který je robustní a rozhodně ho nedokážete vytěžit za jeden průchod. Aktivních i pasivních skillů je opravdu hodně, rozděleny jsou do tří kategorií a potřebovali byste hodně úrovní k tomu, abyste je odemkli všechny. I s tím ale hra počítá a snaží se vás alespoň neomezovat v tom, jakou roli či profesi si vyberete. V Andromedě můžete mezi profily přepínat a volit takový, se kterým se vám hraje nejlépe. Odemykají se přirozeně tak, jak odemykáte jednotlivé schopnosti, a přinášejí další bonusy nad rámec těch jasně čitelných. Můj Scott Ryder byl voják, téměř všechny body vylepšení jsem nalil do věcí, jako jsou lepší granáty, schopnosti přežití nebo zrychlená střelba. A nelitoval jsem. Samotná akce je totiž uspokojivá, a ačkoliv proti vám vystupuje vpravdě nechytrá umělá inteligence, máte z ní dobrý pocit. To samozřejmě i díky práci parťáků, kteří se vcelku autonomně pohybují po bojišti a plně využívají schopností, které jim – stejně jako sobě – postupně vylepšujete. Můžete jim sice udávat rozkazy, ale často tím spolubojovníkům ublížíte, protože ani oni příliš inteligence nepobrali, a lepší je, necháte-li je dělat svoji práci, jak nejlépe umějí. Pokud navíc bojovat nechcete, je možné během nepříběhových částí šlápnout na plyn nového vozítka Nomad (které nemá kanon :()a jednoduše boji ujet. Vyhnete se tak určité apatii, která se může teoreticky dostavit i v příběhu, budete-li spěchat a řešit jednu přestřelku za druhou.

Možná ale během toho minete krásně vykreslené světy, se kterými si dali vývojáři opravdu hodně práce. Pokud bude někdo tvrdit, že má Andromeda horší grafiku než třetí díl, kupte mu kapky do očí. Když postavy nemluví (haha), vypadají skvěle, jsou dostatečně detailní a perfektně zapadají do prostředí. Ať už se bavíme o tom organickém, nebo ryze technickém. Až na výjimky budete sledovat textury ve vysokém rozlišení, divokou přírodu bující i na místech, kde byste to nečekali, a užijete si skvělé hry světla a stínů. Právě osvětlení jednotlivých lokací, ať už jde o odrazy od velkých vesmírných těles, nebo umělý zdroj, vám seberou dech a na mnoha místech vás jen přinutí zastavit a zírat! A to všechno navíc se skvělou optimalizací a jen občasnými pády frameratu, díky!

HRA NA HRDINU

Pak tu je ještě celá řada dalších věcí, jako je vyrábění nových zbraní – které si však můžete bez obav koupit –, anebo výzkum. Zdroje pro ně získáte těžením, ani tady ale vývojáři netlačí na pilu, a dokonce i v kulisách základen a táborů na nejrůznějších planetách naleznete dostatek různých zdrojů k sekundovému vytěžení. Jinými slovy, během hraní jsem neměl pocit, že bych musel vysloveně grindovat a jen těžit. Čas od času z Nomádu vyšlete těžicí sondu, čas od času posbíráte nikl a železo z nalezišť kolem vás a je vyřešeno. Opět ale platí, že pokud chcete tu nejlepší výbavu, budete muset obětovat čas, není to však nezbytně nutné.

Pokud bude někdo tvrdit, že má Andromeda horší grafiku než třetí díl, kupte mu kapky do očí.

A nezbytně nutné není ani hrát Mass Effect Andromeda ode dne jejího vydání. Hra má opravdu spoustu porodních bolestí, ale na druhou stranu se nenechte úplně vykolejit vším, co se povídá na internetu. On ani ten rozjezd jedničky nebyl bůhvíco a vztah s nyní tak milovanými postavami se teprve začínal rýsovat. Věřím, že třeba krogana Dracka si zamilujete, stejně jako ukecanou Marianku Peebee, která rozhodně není jen rozvernou školačkou zajímající se o Remnanty. A všechny ty proklamované sexuální romance? To už nechám na vás – žít se bez toho dá a hlavně, ne vždycky můžete dostat to, co opravdu chcete, že ano.

VERDIKT: Mass Effect Andromeda je nadprůměrným RPG, které trpí na překotný úvod, ve kterém se vývojáři snaží hráči předat úplně všechno. Hru rovněž trápí problémy s grafikou v animacích, hloupou umělou inteligencí a otravnými prvky během prozkoumávání. I přes to vás čeká zajímavý příběh, spousta propracovaných postav a příslib, že i nová trilogie slavné značky bude stát za to!

HODNOCENÍ: 7,5/10