Jak dopadl Cyberpunk 2077: Tady je 14 nejdůležitějších věcí, kterých si všimly první recenze

Datum vydání Cyberpunku 2077 je skutečně tady a padlo už také embargo na psané recenze pro PC verzi hry. Video recenze si zatím musí vystačit pouze s předem zveřejněnými záběry od vydavatele CD Projekt RED, ale mnohé z nich už jsou taky on-line. Jak si třikrát odložená hra vede?

Na serveru Metacritic si v době psaní textu držela skóre 91/100 s celkem 44 zalistovaných recenzí, což je výtečné skóre, ale hra přesto lehce zaostává za předchozím počinem stejného týmu Zaklínačem 3, který měl v PC verzi skóre 93.

Rozhodující tak bude, jaké ještě nasbírá hodnocení právě na konzolích, zejména dosluhujícím PlayStationu 4 a Xboxu One, kde by mohla působit problémy značná náročnost na výkon, kvůli níž museli vývojáři posouvat její dokončení.

Prošli jsme české i zahraniční recenze a vybrali z nich ty nejzajímavější postřehy – zcela bez spoilerů! Tady jsou:

Délka hlavní příběhové linky

Tady se recenzenti značně rozcházejí. Někteří píšou, že pokud se budete vyhýbat vedlejším aktivitám a misím, lze ji dohrát už za 20 hodin, jiní píšou až o 40 hodinách. Průběh hrou je totiž značně nelineární a hlavní i vedlejší mise se dost prolínají, hra má taky mnoho různě dlouhých konců. Dle recenzí nemá smysl během hraní sledovat statistku procentuálního průchodu hrou – o ničem nevypovídá.

Kouzlo znovuhratelnosti

Díky obrovské rozvětvenosti během jednoho průběhu hrou neodehrajete zdaleka všechny mise, protože některé se zamknou nebo odemknou na základě různých rozhodnutí, které ve hře uděláte. Týká se to i dlouhých a stěžejních misí, které někteří recenzenti označili za jedny z nejlepších. Cyberpunk se na rozdíl od mnoha konkurenčních her nevětví jen naoko ve svém začátku a pak před koncem, ale v celém svém průběhu.

Kým chcete být?

Nekonečné možnosti při tvorbě postavy a výběr ze tří příběhových pozadí, se kterými hru odstartujete, naznačují poctivý RPG přístup. Systém vylepšování postavy netlačí do žádné škatulky, schopnosti se vylepšují přirozeně jejich používáním. Jen cyberhacky a biohacky jsou zpočátku tak drahé, že se k nim dostanete až později ve hře, kdy už nemáte zase dost času si je užít.

Festival bizarních bugů

Přestože byla hra odkládána, je přeplněná bugy. Létající či mizejicí postavy a další objekty, nefungující dialogy, bizarní obrazové glitche či nemizející notifikace a zcela zaseklé skripty, kvůli kterým nejde dohrát mise a recenzenti museli restartovat postup od poslední uložené pozice... Dokonce padlo i srovnání s Falloutem: New Vegas, který byl tak rozbitý, že se do přijatelné podoby dostal až mnoho měsíců po vydání.

Recenzenti už hráli hru s opravami

Recenzenti hráli hru v takové podobě, jakou ji hráči poznají v den vydání, tedy s opravami Day 1 patche. Technicky šlo o Day 0 patch, ale dle zástupců CD Projektu jde o stejnou verzi hry jen s jiným pojmenováním. Hráči tak musí doufat v brzký příchod dalšího opravného updatu. Není pochyb, že vývojáři z CD Projektu RED budou hru opravovat a vylepšovat se soustředěnou pečlivostí, jak ukázali u svých předchozích titulů.

Ždíme počítač, ale framerate si drží

Většina recenzentů hrála na vyšších grafických kartách s podporou ray-tracingu a přestože hru ani tak nerozběhli na nejvyšší detaily, vypadala skvěle a běžela stabilně. K vyšším rozlišením si však museli pomoct zapnutím funkce DLSS u karet GeForce, které Cyberpunk evidentně protežuje, protože hra vznikala v úzkém parnetství s Nvidia.

Night City je nádherné, detailní, ale není revoluční

Recenzenti si všímají, že Night City není zas tak revolučním, co se týče živosti celého světa. Ve hře mnohokrát potkáte stejnou naskriptovanou skupinku lidí či nějakou „spontánní“ situaci. Někde se dokonce viditelně opakují modely postav, při větším pohybu lidí či vozidel dochází ke stejně komickým kolizím a pocitu robotičnosti, jako v ostatních hrách s otevřeným světem. Podobná jsou i omezení v interaktivitě. Opravdu nepočítejte, že se zastavíte v libovolném krámku nebo si snad poklábosíte s náhodným kolemjdoucím.

Výtečné dialogy, občas haprující překlad

Recenze na Games.cz si všimla, že české otitulkování má svá slabá místa, hlavně při práci se slangem, novotvary a mnoha světovými jazyky, kterými mluví obyvatelé Night City. Při hraní v angličtině lépe vynikne přirozenost dialogů. Jejich namluvení, možnosti voleb v konverzacích i dráždivá nevypočitatelnost, kam se rozhovor může během momentu zvrhnout, jsou dle mnoha recenzentů jednou z nejsilnějších stránek hry.

Možnosti žánru nerozšířeny

Zklamání panuje nad předvedenou vizí světa budoucnosti, která se až příliš drží své předlohy, deskové hry z 80. let. Hra moc neobohacuje kyberpunkový žánr a drží se formulek a témat, která už jeho fanoušci v mnoha podobách četli, sledovali nebo hráli. Nezbývá než doufat, že odvážnější a originálnější budou scenáristé v příběhových datadiscích.

Umělá inteligence v budoucnosti nefrčí

Recenze nepějí ódy na umělou inteligenci nepřátel. Otevřený svět hry si vyžádal svou daň, a postavy se tak chovají podle jednoduchých šablonek a nenutí hráče příliš improvizovat nebo používat konkrétní schopnosti a vylepšení. Většinu hry tak zvládnou projít s jedním zajetým postupem, když budou chtít. Hra je netlačí vystoupit z komfrotní zóny, což však pro některé může být výhodou.

Lze projít hru bez zabíjení?

Nelze. V určitých momentech vás donutí vyndat zbraň, ačkoli máte postavu vypiplanou jen na hackování či omračování nepřátel.

Jaký je Keanu Reeves jako Johnny Silverhand?

Recenze se shodují, že Keanu Reeves je ve své roli výtečný. Jeho postava není epizodní, ale provází skutečně celou hrou coby vnitřní hlas. Je vlastně jakýmsi temným alter egem hlavního hrdiny V a hrozí, že nad jeho myslí převezme kontrolu. Přestože je Johnny vlastně sebestředným kreténem a karikaturou vyčpělých drsňáckých rockových klišé, Reeves ho svým podáním polidštil.

Byl překonán Krvavý baron?

Příběh barona z Vranohradu ze Zaklínače 3 bývá považován za vrchol videoherního vyprávění a recenzenti se prozatím shodli, že žádná příběhová linka Cyberpunku 2077 se mu nevyrovnala, i když některé se přiblížily.

Past maximalismu

Hra přetéká obsahem, což narušuje pocit z vyprávění. Třeba když se ocitáte v emocionální scéně či přestřelce a z HUDu vám začnou vyskakovat záplavy notifikací, kdekdo vám nabízí nějaký kšeft. Příběh vás v pozdní fázi svou urgentností tlačí k jeho uzavření a hra vám zároveň předhazuje vedlejší mise, které můžou být sice skvělé, ale v logice vyprávění nedává smysl, abyste v daný moment prokrastinovali jejich plněním.

Nesrovnávat se střílečkami!

Pocit ze střelby se nevyrovná zavedeným a precizně vyladěným AAA střílečkám jako Call of Duty nebo Battlefield. Modulárnost a kombinovatelnost zbraní je však tak široká, že jenom experimentováním s nimi lze strávit desítky hodin kreativního zabíjení, které nejde pro useklou hlavu nebo po celé místnosti rozprostřené vnitřnosti daleko.

To už je všechno?

Není krátká a lze v ní jistě strávit desítky a zřejmě i stovky hodin. Recenzenti se však shodují, že než měli vůbec možnost základním způsobem prozkoumat některé její prvky, třeba různé modifikace, výrobu předmětů, romantické vztahy s NPC, tak přišlo oznámení, že se blíží finální fáze hry, ať dokončí veškeré vedlejší úkoly a aktivity. Hloubku a zábavnost všech herních mechanik tak rozeberou až dlouhodobější recenze.

Vrhnete se do Night City hned v den vydání?