5 věcí, které nás překvapily na novém Assassin´s Creedu: Může konkurovat Zaklínači 3?

Není žádnou novinkou, že videoherní série Assassins Creed prochází zásadní proměnou. Načalo ji egyptské dobrodružství Origins, ale až s aktuálním dílem Odyssey jsme se dočkali plnohodnotného přerodu v moderní akční RPG, které už se ani v nejmenším nebojíme přirovnat k moderní klasice žánru, kterou je třetí Zaklínač.

Dali jsme dohromady pět věcí, které nás na novém AC nejvíc upoutaly:

1) Kde jsou asasíni?

V Origins jsme se podívali na samotný zrod asasínů, takže je jasné, že když se Odyssey odehrává ještě více než 400 let předtím, opustíme tenhle konflikt vlastně úplně. Vše se totiž točí kolem jedné pokrevní linie a tajemného kultu...

Ačkoli můžou mnozí prskat, že tohle už přece není AC, tak si příběh drží tajemnou a spikleneckou linii a hlavně je daleko zajímavější a rozvětvenější, než jsme byli doposud zvyklí. A postava Alexiose nebo Kassandry je plnokrevnější než třeba suchý Bayek z Origins.

2) Megasvět

Takhle velkou a detailní herní mapu nemapatujeme. Je zhruba o 60 procent větší než už tak obrovské území z Origins, a i když ji z velké části pokrývá voda (Origins si pomáhalo pouštěmi), přesto vyrazí dech, když ji začnete prozkoumávat a nacházet na každém rohu nové mise a události. Každý ostrov či městský stát má navíc svůj specifický charakter a představuje výzvu, protože můžete svým záškodnictvím určit, zda bude spadat pod vliv Sparty či Athén – o čemž vždy rozhoduje závěrečná bitva.

Co se týče atmosféry, tady má stále navrch Zaklínač, ale Odyssey vám zase dá celou mapu na podnose bez nahrávacích obrazovek.

3) Síla slova

Největší příklon ke stylu Zaklínače vidíme v rozhovorech. Nově vybíráte odpovědi, což určuje nejenom váš charakter. Hned v prvních misích totiž několikrát poznáte, že vaše rozhodnutí skutečně mají vliv na svět i váš osud. A mnohdy vás překvapí, že i malé věci můžou rozjet lavinu událostí.

Navíc se rozhovory posunuly technicky. Znatelně se zlepšila mimika i gestikulace postav a úhly kamer dostaly filmovou podobu. Vtáhne proto i tlachání s méně významnými NPC, protože zkrátka ve srovnání s předchůdcem nepůsobí tak genericky.

4) Plnohodnotné RPG v odlehčeném stylu

Hra nabízí hromadu nových systémů – oprášila mořeplavectví z Black Flag s vlastní lodí, rekrutováním posádky i jejím vylepšováním. Přidala systém nájemných žoldáků, kteří s vámi chtějí zúčtovat za vaše hříchy a s nimiž se můžete vypořádat různými způsoby. Pak je tady vrstva dobývání světa pod vlajkou Sparty i Athén nebo lov na členy zlovolného Kultu.

Vylepšování postavy doznalo taky změn a nově si můžete nabraná vylepšení kdykoli vynulovat a zvolit si jiná. Podobně nutnost upgradovat si vybavení nebo si ho modifikovat vám hru zpestří, ale jelikož se ho ve světě povaluje fakt spousta, nikdy z vás neudělá otroka vylepšování vašeho inventáře.

5) Za všechno může čas!

Dohrát nové AC je vážně odysea, tedy setsakramentsky dlouhá pouť. Ačkoli jsou vedlejší mise zajímavější a pestřejší (a jsou lépe rozlišené barvou ikonek na mapě), hra vás stále nutí do grindování a nemůžete tak jít jenom po hlavní příběhové linii. Klidně tak zjistíte, že jste odehráli 30 hodin a pořád jste teprve na začátku.

A protože vás hra limituje tím, že většina oblastí vyžaduje daleko vyšší level, než který momentálně máte, tak než se dostanete na ty nejzapadlejší řecké ostrovy, budete čistý herní čas počítat klidně na týdny. A to ani nemluvíme o majitelích Season pasu. Obří porci antické historie, která je ještě čeká, by mohl z fleku sepsat sám Hérodotos.

Hrajete nový Assassin's Creed? A co vás na něm zaujalo nejvíc?