Nejlepší animák roku? Poznejte světy a postavy nového filmového Spider-Mana

Tvůrčí tým zodpovědný za spidermanovské Paralelní světy, které si došly pro Oscara za nejlepší animák roku 2018, nám už brzy představí napjatě očekávané pokračování Spider-Man: Napříč paralelními světy. Druhý díl plánované trilogie o Milesovi Moralesovi má ohromné ambice, takže vás možná bude zajímat, o čem vlastně je a co od něj můžete čekat.

Už samotný příběh bude... vcelku složitý? Poté, co se Miles znovu setká s Gwen Stacyovou, ocitá se brooklynský Spider-Man na cestě mnohovesmírem. Na té se setkává se Spider Society, týmem pavoučích lidí, který má za úkol chránit samotnou existenci mnohovesmíru. Když ale dochází k vyhrocení názorů na to, jak se vypořádat s novou hrozbou, zjišťuje Miles, že je nucen se zbytku pavoučích superhrdinů postavit a znovu zjistit, co obnáší být skutečným hrdinou. Jen tak bude mít šanci zachránit ty, na kterých mu záleží nejvíce. Superhrdinskou masku si možná může nasadit každý, ale hrdinu z vás udělá teprve to, jak se k odpovědnosti s ní spojené postavíte.

Tvůrci filmu Spider-Man: Napříč paralelními světy opět posouvají laťku možností animovaných příběhů a předkládají divákům podívanou v ještě pozoruhodnějším vizuální stylu, který se inspiruje komiksovou stylizací předchozího filmu. Naši hrdinové navštíví hned několik různých dimenzí s různou atmosférou, aby se zde setkali se zcela novými postavami s vlastním ojedinělým vzhledem.

O filmu

Jak navázat na animovaný film oceněný Oscarem, který celosvětově utržil přes 384,3 milionu dolarů a nastavil zcela novou laťku po stránce toho, jak může vypadat počítačově animovaný film, a zároveň světu představil novou multikulturní verzi klasického superhrdiny společnosti Marvel? Pokud jste součástí tvůrčího týmu Sony Pictures Animation, pak by odpověď mohla znít, že dále zvýšíte vizuální úroveň, zavedete diváky na nová místa a nabídnete jim překvapivé dějové zvraty, ale současně máte stále na paměti zásadní význam emocionální podstaty příběhu.

„První film byl nepředstavitelně náročný a tvůrčí tým na něm pracoval do poslední chvíle,“ vzpomíná prezidentka Sony Pictures Animation Kristine Belson. „O možném pokračování jsme začali uvažovat hned poté, co jsme v roce 2018 první film dokončili. Oba [scénáristé a producenti] Phil Lord a Christopher Miller samozřejmě měli po celou dobu naprosto jasno v tom, kam celý příběh směřuje. Na pokračování bylo velice lákavé to, že jsme v něm mohli využít výjimečnou kombinaci nových postav a těch, které jsme již divákům představili v prvním filmu. Věřím, že v takových situacích vždy dosáhnete těch nejlepších výsledků. Všichni víme, že k vytvoření animovaného filmu je potřeba mít k dispozici velký tým, ale v případě Paralelních světů je zapotřebí spíše menší město!“

Belson zmiňuje, že se talentovaný tým výtvarníků a techniků ze společností Sony Pictures Animation a Sony Pictures Imageworks neustále ze všech sil snažil o to, aby pokračování dosáhlo po vizuální stránce zcela nových rozměrů. „Bylo pro nás velice zábavné pokoušet se překonat to, čeho jsme v oblasti vizuální prezentace dosáhli v případě prvního filmu, který zahrnoval začlenění 2D prvků, jež byly poctou grafické stylizaci komiksů. V pokračování se vydáváme dál napříč paralelními světy a to nám dává nové možnosti zkoušet různé styly animace a vytvořit vizuálně nezapomenutelná prostředí, která přesahovala to, co jsme divákům nabídli v původním filmu.“

Producentka filmu Amy Pascal na toto téma říká: „Tento film je mnohem výpravnější a nabídne divákům nepochybně takovou míru akčních scén, kterou očekávají. Ale doufám, že dosáhneme toho, že akční sekvence budou vycházet z vývoje postav a že divákům stále vyprávíme zajímavý příběh – na to jsme poměrně přísně dbali. Film opravdu nijak netroškaří a zabrousíme do celé řady různých verzí paralelních světů i New Yorku.“

„Myslím, že film předkládá jednu zásadní myšlenku: hrdinové existují ve všech kulturách,“ míní zkušený producent Avi Arad. „Mají své problémy a osobní výzvy. Miles Morales se potýká se stejnými problémy jako Peter Parker. Nemají naprosto jasno v tom, jaká je jejich skutečná role a co musejí udělat, aby napravili vše, co se v jejich světech pokazilo. Všechna tato zásadní témata týkající se rodiny, přátelství, lásky, ambicí... nad tím vším se tohle pokračování zamýšlí.“

Trojice režisérů, která se na pokračování podílela, si uvědomovala, že film bude náročnější než kterýkoliv z předchozích projektů, na kterých se v průběhu svých působivých kariér podíleli. Justin K. Thompson, který s Lordem a Millerem v posledních 15 letech spolupracoval na různých pozicích a byl výtvarníkem prvního filmu, prohlašuje, že nad možností ujmout se tvůrčího vedení pokračování spolu s Kempem Powersem a Joaquimem Dos Santosem neváhal ani na vteřinu.

„V prvním filmu jsme chtěli dosáhnout obrovské spousty věcí, ale ještě jsme nevěděli, jak na to, nebo nás napadly až po zhlédnutí hotového filmu,“ vzpomíná Thompson. „Neustále jsme přicházeli s něčím dodatečným, co jsme do toho filmu mohli vložit. Dostali jsme šanci využít všechno, co jsme se při jeho výrobě naučili, a posunout vše ještě dál a překonat ještě více hranic jak po stránce vizuální, tak i příběhové. Myslím, že veškeré úžasné vizuální efekty jsou dobré jen do té míry, jak dobrý je váš příběh, a proto se režisérům a scenáristům podařilo prostřednictvím prvního filmu dosáhnout všeho, čeho dosáhl.“

Thompson zdůrazňuje, že pokračování dalo režisérům příležitost složit poctu některým geniálním komiksovým tvůrcům, které celý život obdivovali. „Existuje totiž celá řada specifických pojetí – každý z komiksových výtvarníků, kteří kdy Spider-Mana nebo Spider-Woman nakreslili, používal odlišné médium a každý z nich je pojal trochu jinak,“ zdůrazňuje.  „Někteří používají fixy, jiní štětce, pero a tuš nebo tužku. Je proto velice lákavá možnost všechny ty různé techniky prozkoumat a převést je do trojrozměrného prostoru tak, aby diváka zcela pohltily. Má tak možnost do těchto komiksových světů, vytvořených prostřednictvím nejrůznějších médií, skutečně plnohodnotně vstoupit.“

Joaquim Dos Santos vzpomíná na to, kdy se stal členem tvůrčího týmu. „Vzpomínám si, že v té době stále ještě dokončovali první film, a když jsem měl možnost nahlédnout pod pokličku a zjistit, co to doopravdy obnáší, byl jsem úplně unešený,“ říká. „Celý život jsem velkým fanouškem animace a komiksů a tenhle projekt všechny tyto vlivy ztělesňoval a posouval tuhle uměleckou formu na úplně jinou úroveň. Takže jsem do toho šel – bez zaváhání a zcela naplno.“

„Jednou z největších výhod práce na projektu Lorda s Millerem je, že se každý má možnost kdykoliv vyjádřit,“ pokračuje Dos Santos. „Pokud nějaký nápad funguje, nezáleží na tom, kdo s ním přišel. Prostě se použije . Často jsme vtipkovali, že jako tým tří režisérů máme každý svou specifickou superschopnost. Justin [K. Thompson] byl výtvarníkem prvního filmu a má úžasný cit pro výtvarný návrh a ví, jak mu dát vyniknout, zvlášť když navštěvujete všechny ty velice odlišné světy. Kemp [Powers] je samozřejmě úžasný scenárista. Má na svém kontě fantastické projekty, za které získal všechna existující ocenění a zasloužil by si jich ještě mnohem víc, protože je to absolutní mistr svého oboru. Já sám jsem zase původem výtvarník příběhů, takže mi jde o vyprávění příběhů prostřednictvím vizuální práce s kamerou. Neustále navzájem na svoje dílo dohlížíme a ukazujeme si, co jsme právě vytvořili, a každý se k tomu může vyjádřit. Je to velmi demokratický proces.“

Powers přirovnává režii rozsáhlého animovaného filmu, jako jsou Paralelní světy, ke snaze naskočit do jedoucího rychlíku. „Musíte se toho opravdu rychle spoustu naučit,“ poznamenává. „Tvorba jakéhokoli animovaného filmu je nesmírně náročný proces, ve kterém je zcela klíčová vzájemná spolupráce, a já se proto snažil naplno využít příležitosti spolupracovat s tak neuvěřitelně talentovanou skupinou lidí. Byl jsem přesvědčen, že se jim skutečně podařilo posunout možnosti světa celovečerních animovaných filmů. Jde o film, který je jednak nádherný technologicky, a jednak se jedná o příběh, který překypuje emocemi.“ A dodává: „Všichni jsme vypravěči a kvalitně vyprávěný příběh diváky vždycky zaujme, a upřímně řečeno, Spider-Manův příběh je jedním z těch vůbec nejpozoruhodnějších. Spider-Man vždycky patřil k mým nejoblíbenějším superhrdinům a Miles Morales se okamžitě stal jednou z mých nejoblíbenějších postav, a dostat příležitost si se všemi těmi nejrůznějšími postavami ze Spider-Manova světa pohrávat a vytvářet v jejich světě zcela nové příběhy, na kterých budou, jak alespoň doufám, v budoucnu stavět další tvůrci, to pro mě bylo skutečným splněným snem.“

Všichni tři režiséři doufají, že filmová pouť pavoučími paralelními světy, kterou divákům letos v létě předloží, předčí veškerá očekávání. „Domnívám se, že máme šanci všechny opravdu překvapit a zároveň se držet základních prvků, díky kterým je tenhle film tak skvělý – tedy příběhu o Milesovi Moralesovi a jeho rodině, jeho přátelích a jeho úsilí,“ míní Powers.

Patrick O'Keefe, výtvarník filmu, který se jako umělecký vedoucí podílel i na prvním filmu ze série Paralelní světy, zmiňuje, že nové technologie vyvinuté ve společnosti Sony Animation pomáhají vyřešit propojení stylizovanějšího 2D vzhledu s těmi nejmodernějšími počítačovými vizuálními efekty. „Bývaly doby, kdy všichni kreslili výhradně na papír a divák měl reálnou možnost vnímat tvůrčí záměr a cit daného výtvarníka,“ říká. „Abychom mohli natočit takto výpravný film s takovým záběrem, musíme ho vytvořit pomocí počítačové grafiky. Grafický projev je také neodmyslitelně spjatý se stylem vyprávění, ale přesto se chceme pokusit tyto tradiční techniky skloubit s podobnými futuristickými moderními technologiemi. Proto pracujeme na tvorbě nových nástrojů, které siluety našich postav ohraničují inkoustovými liniemi, a to i za pohybu – takže místo shaderů, které jsou součástí postavy, se tyto linie prolínají a spojují do jedné, přesně jako by tomu bylo v případě použití klasických médií pro kresbu.“

Umělecký vedoucí Dean Gordon dodává: „Jednou z největších výzev a současně jednou z těch nejvděčnějších aktivit tohoto projektu bylo přijít na to, jak vytvořit jasnou vizuální identitu a jasný vizuální charakter každého ze světů, které navštívíme. To znamená, že způsob, jakým ke každému světu přistupujeme a jak v něm komponujeme výjevy, musí být jednoznačně odlišný. Výtečné je, že nemusíme mít obavy, že přijdeme s něčím, co nebude realizovatelné. Naším úkolem je vytvořit výtvarnou podobu a pak ji předat technickým oddělením, a ta zatím vždy dokázala naše velice specifické a různorodé styly ilustrací realizovat. Máme možnost o tom, co na plátně diváci vidí, nechat rozhodovat umělecké záměry, nikoliv možnosti a omezení technologií.“

„Některé nové postavy nebo aktualizované verze postav starých jsou rozhodně po grafické stránce specifičtější,“ míní Alan Hawkins, vedoucí týmu animace postav. „Některé návrhy jsou výraznější a celkový rozsah a měřítko jsou mnohem větší. Vydáváme se do světů, ve kterých jsme nikdy nebyli, a každý z těchto světů má zvláštní pravidla, okolnosti a citlivost pro design. Pokračujeme ve zdokonalování věcí, které fungovaly, a vylepšujeme prvky, kterým se v prvním filmu nedostalo tolik pozornosti. Navíc, pokud jde o herecké výkony a komplexnost a hloubku, o kterou se všichni snaží, je to mnohem těžší. Každá postava má mnoho vrstev přání, potřeb a motivací. Museli jsme se opravdu ponořit do našich témat a myšlenek, přičemž jsme se hodně zaměřili na nuance, protože i ty nejjemnější variace v jednání postavy mohou divákům poslat různá sdělení.“

Jedním ze zvláštních aspektů pokračování je skutečnost, že diváky zavede do jedinečných paralelních světů, z nichž každý obývají jiné verze Spider-Mana a jeho přátel. Za všechny jmenujme alespoň některé:

Domovský svět Gwen Stacyové (Země 65)

Ti, kdo si pamatují uměleckou scénu manhattanské čtvrti Chelsea v 90. let před její gentrifikací nebo videoklipy skupiny Nirvana, mohou při prvním pohledu na Gwenin svět, který je inspirován vzhledem současných komiksů ze série Gwen Stacey/Ghost-Spider, pocítit velice silný pocit déjà vu.

Umělecký vedoucí filmu Dean Gordon vysvětluje: „Velká část naší Země 65 vychází z konkrétních raných obálek komiksů Spider-Gwen, které se vyznačují odvážným grafickým návrhem a barvami. Někdy se zde objevuje množství siluet s intenzivními vertikálními barevnými pruhy, které těmito siluetami prolínají. Gwen má svou vlastní barevnou paletu, která je velmi výrazná a vychází z její nálady – její svět je svým způsobem jakýmsi zrcadlem jejích nálad, a cokoliv Gwen prožívá, je vyjádřeno barvami, které se kolem ní různými způsoby objevují. To tak trochu odráží způsob, jakým barevná složka funguje v komiksech. V jednom panelu můžete mít barvy přirozené a v tom dalším se může pro změnu objevit jednobarevné pozadí, které vyjadřuje určitou emocionální reakci.“

Protože se Gwen velice intenzivně soustředí na aktuální prožitky, všechno, co se ocitá mimo její pozornost, mizí v abstraktně barevně rozmazaném pozadí, vizuální reprezentaci jejího „tunelového vidění“. Vedoucí animace postav Alan Hawkins upřesňuje: „Gwenin svět je jedna velká barevná smršť. Můžeme zde zaznamenat okamžiky, kdy veškeré jasné linie okolí mizí a my vnímáme jen barvy. Během intenzivních, vysoce dramatických momentů to působí, jako kdyby opustila své vlastní tělo. Každý z paralelních světů ve filmu je doveden opravdu do extrému po stránce koncepční i vizuální.“

Domovský svět Milese Moralese (Země 1610)

Jedná se o Brooklyn a Manhattan, které si všichni pamatujeme z prvního filmu. Tento svět je charakteristický kombinací šrafování na 3D modelech, Ben-Dayových teček (metoda tisku, která využívá malých barevných teček v patřičném rozmístění a odpovídajících kombinacích pro vytvoření stínů a barev) a polotónů v případě výplňových prvků, a použitím barevných přesahů pro navození dojmu hloubky ostrosti.

Režisér Joaquim Dos Santos vysvětluje: „Na plátně diváci velice hmatatelným způsobem vnímají úsilí umělce, který vše nakreslil. Milesův svět je samozřejmě velkým vyznáním lásky klasickým komiksům. Obsahuje klasické Ben-Dayovy tečky a všechny použité techniky jsou tentokrát využívány ještě intenzivněji. Náš padouch, Flek, řád všech těchto světů tak trochu narušuje. Jednou z věcí, které tuto skutečnost v prvním filmu naznačovaly, byla ta úžasná, barevná pole, přezdívaná Kirby Krackle [stylistický prostředek, sestávající z množství černých teček, čar a polí umístěných na barevném pozadí, který komiksový výtvarník Jack Kirby používal pro vizuální vyjádření nevysvětlitelných, dynamických nebo kosmických jevů], která se objevovala vždy, když došlo ke spuštění superurychlovače částic. Flek v tomto filmu posouvá tento koncept na zcela novou vizuální úroveň.“

Domovský svět Pavitra Prabhakara – Mumbattan (Země 50101)

Svět Pavitra Prabhakara / Spider-Man India je pestrou mandalou vzorů a barev, ve které se dokáže orientovat pouze on sám. Kam až oko dohlédne, vidíme mrakodrapy ze skla a oceli s výzdobou, která připomíná starobylé kamenné chrámy. Architektonicky se v tomto světě snoubí prvky moderní a prastaré. Jde o metropoli plnou rozmanitých lidí. Jsou zde patrné vlivy tradiční indické kultury, ale město i jeho obyvatelé jsou velmi současní.

Při vytváření tohoto kaleidoskopického hybridu Manhattanu a Bombaje se tvůrčí tým inspiroval indickou komiksovou řadou Indrajal ze 70. let. „Těmto komiksům skutečně výrazně dominovalo několik výtvarníků, kteří jsou proslulí svou uvolněnou prací s liniemi,“ prohlašuje scenárista a producent Phil Lord. „Tyto komiksy se tiskly velice specifickým způsobem, který jsme se v Pavitrově části filmu rozhodli napodobit. Chtěli jsme skutečně naplno vnímat charakter a strukturu papíru, na který byly vytištěny.“

Režisér Joaquim Dos Santos zdůrazňuje: „Pro některé členy filmového štábu, kteří vyrůstali v Indii, jsou tyhle komiksy symbolem jejich dětství a formovaly jejich představy o tom, jak by tento svět měl vypadat. Při vytváření tohoto světa jsme v podstatě zkombinovali Bombaj a Manhattan a vyprázdnili oblast East River. Na místě East River zeje obrovská propast, kde je celé město jakoby vrstvené směrem dolů v bezpočtu úrovní. Způsob, jakým se pavoučí lidé tímhle světem pohybují, je prostě ohromující.“

Domovský svět Miguela O'Hary – Nueva York (Země 928)

Miguel pochází ze světa Nueva Yorku, dokonale elegantního a pečlivě uspořádaného New Yorku budoucnosti, pod jehož povrchem se ukrývají temná tajemství. V tomto světě vládnoucí třída nahradila humanismus opulentním „dokonalým“ rájem, který řídí umělá inteligence. „Jedná se o svět, který je vůči cizincům, narušujícím pečlivý řád, velice netolerantní a agresivní,“ popisuje režisér Kemp Powers. „Co se týče vizuální podoby, nalezneme zde náčrty modrou propiskou, základní kompoziční prvky vyvedené fixou a následně finální podobu, vytvořenou akrylovými barvami.“

Režisér Joaquim Dos Santos uvádí, že Země 928 je dokonalým příkladem toho, jak výpravný a odvážný může být v roce 2022 animovaný film. „Neexistuje nic, co bychom se nemohli pokusit ve filmu ztvárnit. To znamená, že divákům nabídneme celou škálu vizuálního pojetí od stylizace, která může působit stejně jednoduše jako to, co si představují po výtvarné stránce děti, až po umění, které vytvořili ti nejsofistikovanější umělci světa. Například tato futuristická verze New Yorku se výrazně inspirovala dílem vizionářů jako Syd Mead nebo Ron Bobb.“

Spider-Punkův svět

Ačkoliv se do něj ve filmu podíváme jen letmo, Spider-Punkův svět vychází ze stylizací londýnské rané punkové scény. Aby výtvarníci filmu vytvořili vizuální podobu pozadí, která by byla poctou tomuto období, zaměřili se na studium uměleckých děl, komiksů a časopisů z Anglie 70. let. „Snažíme se využívat prvků koláže, nových médií a pracovat s fotokopírkami, abychom tak dosáhli degradace kvality, která vzniká při opakované reprodukci fyzických médií,“ vysvětluje výtvarník Patrick O'Keefe. „Chtěli jsme naplno využít všechny tyto prvky a vytvořit svět, který sice není vždy konzistentní ve svém zpracování, ale je jednotný po stránce emocionálního směřování. Jde o divoký svět ovlivněný umělci jako Jim Mahfood nebo Ashley Wood, který toto napětí a energii vyjadřuje prostřednictvím kvality jednotlivých linií, aby následně zachovával jisté ‚punkové‘ rysy oné doby.“

Hlavní postavy

Miles Morales (Spider-Man)

Miles Morales se stále vzpamatovává ze svých prvních zážitků jako Spider-Man. Ve filmu Napříč paralelními světy je o něco starší, moudřejší a schopnější, protože má za sebou náročné výzvy, se kterými se musel vypořádat během prvního roku svého působení jako superhrdina ze střední školy.

„Náš příběh na první film navazuje několik měsíců po jeho skončení a my v něm sledujeme, jak na tom Miles i Gwen jsou nyní,“ popisuje scenárista a producent Phil Lord. „Miles má za sebou období, během kterého překotně rostl v tom doslovném významu, což nám poskytlo ideální záminku pro vytvoření nového návrhu této postavy i kostýmu. Stále se snaží přijít na to, co obnáší být superhrdinou. Potíž je v tom, že když byl obklopený lidmi, kteří na tom byli podobně, bylo to pro něj mnohem snazší, a teď, když jsou zase odkázáni sami na sebe, pociťují Miles i Gwen velice intenzivně absenci lidí, kteří by rozuměli tomu, čím procházejí.“

Gwen Stacyová (Spider-Woman)

Gwen Stacyová, známá také jako Spider-Woman ze Země 65, čelí v tomto pokračování mnoha novým výzvám. Díky své nadlidské síle, rychlosti, pohyblivosti a pavoučímu smyslu je sebevědomou superhrdinkou, která dokáže pochopit, čím Miles prochází, a to nejen jako obyčejný středoškolák, ale také jako maskovaný bojovník se zločinem.

Producentka Christina Steinberg zdůrazňuje: „Šance sledovat příběhy ženské superhrdinky pro mě byla ohromně lákavá. Když jsem dospívala, tak jsem superhrdiny naprosto zbožňovala, ale nikdy jsem nenašla žádného, do jehož kůže bych se dokázala skutečně naplno vžít, a teď mám možnost sledovat, jak nadšená byla moje vlastní dcera, když viděla na filmovém plátně velice všestrannou Spider-Woman. Možnosti, které nám Gwen se všemi ostatními postavami v tomto filmu otevřela, byly naprosto úžasné.“

Miguel O'Hara (Spider-Man 2099)

Miguel, kterého namluvil Oscar Isaac, je jednou z prvních nových postav, s nimiž se Miles na své cestě napříč pavoučími světy setkává.

„Miguel a Miles si spolu moc nerozumějí a v některých ohledech se z nich stávají protivníci,“ míní producentka Christina Steinber. „Miguel je pozoruhodná a zajímavá postava, která v sobě ukrývá jisté temné aspekty.“

„Miguel je rozhodně jednou z našich hlavních nových postav,“ popisuje režisér Kemp Powers. „Na samém konci prvního filmu jsme ho mohli sledovat vydat se zcela záměrně na cestu mezi dimenzemi. Od té doby má práce až nad hlavu a je tvůrcem a velitelem mezidimenzionální jednotky zvané Spider-Society. V celém multivesmíru se vyskytují anomálie a Miguel si dal za úkol vrátit všechny tam, kam patří. Navštěvuje jiné světy, chytá padouchy, kteří do nich nepatří, a vrací je zpět do jejich vlastních světů. Po stránce osobnosti se od ostatních pavoučích hrdinů dost odlišuje. Je vážnější a nemá v lásce vtípky. Nezní to příliš pravděpodobně, ale právě skutečnost, že je tak vážný, jsme dokázali v mnoha ohledech využít po komediální stránce.“

Jessica Drewová (Spider-Woman)

Jessica Drewová je neuvěřitelně stylová a také poněkud těhotná Spider-Woman ze Země 332, která se zcela jistě zařadí mezi divácky nejoblíbenější postavy filmu. Jessica, kterou namluvila Issa Rae, se na scéně poprvé objevuje na motorce, když se snaží zpacifikovat Vulture při potyčce v Guggenheimově muzeu.

Producentka Christina Steinberg zdůrazňuje: „Jessica je jednoznačně tou nejsilnější a nejpozoruhodnější Spider-Woman, s jakou jsme se dosud setkali. Ve svém vlastním světě si v této roli už užila své, takže se zkrátka s ničím nemazlí a nestrpí žádné hlouposti. A navíc jezdí na skutečně parádní motorce!“

Issa Rae, která Jessicu Drewovou v původním znění namluvila, o této postavě řekla: „Jde o hrdinku ve všech ohledech. Být hrdinou někdy znamená obětovat se pro obecné blaho. A protože Jessica zakládá vlastní rodinu, chce mít jistotu, že jejímu dítěti ve světě, do kterého ho přivede, nebude hrozit nebezpečí. A tak dělá všechno pro to, aby se pokusila v tomto světě zastavit zlo, a zároveň je skvělou mentorkou nastupující generace pavoučích lidí, včetně Gwen.“

„Po uvedení prvního filmu chtěly být všechny dospívající a dospívající dívky Gwen, a teď se budou pro změnu všechny matky chtít stát Jessicou Drewovou,“ domnívá se scenárista a producent Christopher Miller. „Jde o úplně jinou verzi Spider-Woman, než na jakou jsou podle mě diváci zvyklí,“ prohlašuje režisér Kemp Powers. „Přestože je v pokročilém stadiu těhotenství, bojuje se zločinem a je to prostě obecně drsňačka. Jako jedna z mála pavoučích lidí nežije dvojím životem a dokáže být naplno sama sebou, což znamená, že je neuvěřitelně stylová. Má parádní motorku, která dokáže jezdit po zdech. Její oblečení představuje výtečnou kombinaci funkčního a současně vysoce módního oblečení.“

Pavitr Prabhakar

Tuto velmi originální indickou verzi Spider-Mana poprvé představili Sharad Devarajan, Suresh Seetharaman a Jeevan J. Kang v komiksu Spider-Man: India z ledna 2005. Gwen a Miles se s Pavitrem poprvé setkávají, když pronásledují Fleka napříč mnohovesmírem. Pavitr žije v Mumbattanu, divoké futuristické kombinaci Manhattanu a Bombaje na Zemi 50101.

Režisér Kemp Powers o postavě říká: „Pavitr získal své schopnosti prostřednictvím magie, takže se od ostatních pavoučích lidí, které pokousali radioaktivní pavouci, dost nezanedbatelně liší. Ve skutečnosti mu jeho schopnosti předal tajemný šaman. Stejně jako řada dalších pavoučích lidí musel i on prožít zásadní životní ztrátu a v jeho případě se jednalo o strýce. Přesto je pravděpodobně jednou z nejoptimističtějších postav filmu. Rozhodně je to typ člověka, který se na všem snaží nacházet tu lepší stránku. Je Milesovým vrstevníkem a jeho veselá, pozitivní nálada může Milesovi nejspíš někdy i poněkud lézt na nervy.“

Karan Soni, který Pavitra Prabhakara v anglickém znění nadaboval, dodává: „Když se s ním ve filmu poprvé setkáme, je v mnoha ohledech naprostým Milesovým opakem – daří se mu ve škole, má velmi atraktivní přítelkyni a přitom působí dojmem, že to všechno zvládá jen tak mimoděk. Dokáže si celkem snadno poradit s bojem se zločinem a vypadá to, že ho vlastně nic příliš nevyvádí z míry. A pak si v průběhu filmu uvědomíte, že na něj jeho první potenciální, skutečná tragédie teprve čeká. Jde proto o opravdu skvělou příběhovou linii, během které máme možnost sledovat, jak tato postava dospívá a od svých dětinských počátků přechází do stavu, kdy se takříkajíc stává plnohodnotným Spider-Manem se všemi souvisejícími povinnostmi a problémy.“

Hobie Brown (Spider-Punk)

Hobie Brown alias Spider-Punk je Gweniným oblíbencem, protože hraje v cool kapele, umí výborně hrát na elektrickou kytaru a má efektní britský přízvuk. Je ze světa, který představuje svéráznou směsici Londýna 70. a 80. let minulého století a současného New Yorku. Hobie je povolán do akce, aby pomohl zabránil Flekovi páchat další potíže, a Miles není příliš nadšený z toho, jak zasněně se na něj Gwen neustále dívá.

„Je to poměrně zajímavě pojatá a fascinující postava pavoučích paralelních světů,“ přiznává režisér Kemp Powers. „Můžeme ho popsat jako kombinaci Iggyho Popa, Bad Brainse a Spider-Mana.  Má neustále po ruce elektrickou kytaru, se kterou se věnuje hudbě – a také ji využívá jako sonickou zbraň. Je to takový ten pohodový, o něco starší kluk, do kterého se většina dívek velice snadno zakouká. Bydlí na lodi zakotvené v jednom z kanálů, která mu slouží jako jeho základna. Miles na něj poměrně dost žárlí, ale zároveň by chtěl být víc jako on, protože je mnohem dospělejší a nenechává se příliš omezovat všemi těmi věcmi, které Milesovi nedají spát.“

May „Mayday“ Parkerová

May „Mayday“ Parkerová, která se poprvé objevila v comicsové sérii What If...? ve vydání číslo 105 (prosinec 1997), je prvním dítětem Petera a Mary Jane Parkerových z alternativního vesmíru budoucnosti. Mayday coby roztomilé miminko poskytla tvůrčímu týmu celou řadu příležitostí užít si spoustu legrace a ukázat, jak skvělým tatínkem se Peter B. Parker stal.

Scenárista a producent Christopher Miller vysvětluje: „Když jsme v prvním filmu Petera B. Parkera opouštěli, vracel se k Mary Jane a uvědomoval si, že chce být otcem, takže dávalo naprostý smysl, že když se s ním nyní znovu setkáváme, je zcela pohlcený povinnostmi novopečeného otce. Jelikož jsem sám otcem, vzpomínám si, že tohle období je v mnoha ohledech skutečně velice svérázné. Sice se tolik nevyspíte, ale otevře se vám zcela nový svět a poznáte novou úroveň lásky, kterou jste si ani nedokázali představit. Líbí se mi, s jakým nadšením Peter B. svou roli otce přijímá. To mi bylo velice povědomé, a pochopitelně také to, jak je vyčerpaný! Představa, že Mayday je právě tím potomkem, v jehož žilách koluje částečně pavoučí krev, takže dokáže všechny ty bláznivé věci, které dokáže i sám Peter, ale přitom je to docela normální impulzivní batole, mi přišla opravdu zábavná a vtipná. Každá jejich společná scéna je díky tomu báječně bláznivá. Mayday disponuje pavoučím smyslem, schopnostmi i reflexy a šíří tak kolem sebe naprostý chaos, ale také vás neustále okouzluje tím, jak je roztomilá.“

Flek

Doktor Jonathan Ohnn, známý také jako Flek, se čtenářům poprvé představil v 98. čísle komiksové série Peter Parker, The Spectacular Spider-Man v lednu 1985. Ohnn, kterého vytvořili Al Milgrom a Herb Trimpe, je v rámci pavoučích paralelních světů vědcem, který pracoval pro Kingpina a pomocí temné hmoty otevíral portály do jiných světů. V důsledku nehody superurychlovače získá schopnost vytvářet a otevírat mezidimenzionální portály a současně je schopen využívat menších portálů pro rychlý přesun na velké vzdálenosti a také k páchání zločinů.

„Nejlepší padouch je vždy takový, který má podobné problémy jako hlavní hrdina,“ míní producentka Amy Pascal. „Flek je postavou, jejíž nitro je naprosto doslova plné černých děr, a v průběhu filmu se je snaží něčím vyplnit, obrazně řečeno. Jeho příběh se podobá tomu Milesovu, a právě proto je tak působivý.“

Scenárista a producent Christopher Miller zdůrazňuje, že doktor Ohnn během událostí prvního filmu obsluhoval superurychlovač, který Miles se svými společníky vyhodil do povětří. V důsledku toho ho pokryla temná hmota a on se proměnil v postavu, která ve svém nitru ukrývá množství děr a portálů. „Zpočátku vypadá jen jako takový neohrabaný, podřadný, hloupoučký druhořadý padouch, který je schopen cestovat prostřednictvím poněkud směšně působících dimenzionálních portálů, ne nepodobných těm, které vídáme v animovaných groteskách. Ale pak si začne uvědomovat, že může tyto anomálie využívat pro cesty mezi paralelními světy, jeho hrozba začíná neustále narůstat a stává se pro Milese opravdu zásadní hrozbou.“

Skladatel Daniel Pemberton, jehož nezapomenutelný soundtrack k filmu Spider-Man: Paralelní světy představoval jeden ze skutečně vrcholných prvků předchozího filmu, složil fenomenální hudbu i pro pokračování. Soundtrack k prvnímu filmu se stal obrovským hitem, debutoval na 5. místě žebříčku U.S. Billboard Top 200 a během několika týdnů po vydání se vyšplhal na až na druhou příčku, zatímco hlavní singl Sunflower se umístil na 1. místě žebříčku Billboard Hot 100.

„V případě prvních Paralelních světů se všichni usilovně snažili posunout všechny složky filmu na zcela novou úroveň,“ vzpomíná Pemberton. „Takže když přicházíme s pokračováním, očekává se, že ho opět posuneme dál, nikoliv že prostě jen zopakujeme něco, čeho už jsme dosáhli posledně. Takže právě tohle bylo jedním z nejlákavějších a současně nejděsivějších aspektů tohoto projektu – skutečnost, že se ve filmu objevuje tolik nových světů a tolik nových postav. Úsilí o to, aby zvuková stránka filmu odpovídala ambicím vizuální složky, pro nás bylo opravdu náročnou výzvou.“

Skladatel nominovaný na Oscara a cenu Annie konstatuje, že podstata tohoto úkolu daleko přesahovala pouhou snahu vytvořit melodické motivy, které budou spojené s každou konkrétní postavou. „Stejně jako má každá postava svůj vlastní výtvarný styl, se k ní váže i osobitý přístup po stránce zvukové,“ vysvětluje. „Museli jsme také vzít v úvahu, že v rámci filmu musejí jednotlivé motivy zaznít nejenom v průběhu celého vývoje, kterým během filmu daná postava prochází, ale zároveň musí být možné je vhodně kombinovat s motivy postav ostatních. Jde ve své podstatě o to, abychom vytvořili základní koncept, v rámci kterého se všechny tyto prvky mohou vzájemně propojit.“

„V případě Miguela a světa roku 2099 jsem přišel s nápadem na zvukové vyjádření, které je okamžitě rozpoznatelné a zároveň s ním lze dělat spoustu různých věcí. Jeho hlavní motiv je snadno identifikovatelný, ale můžeme ho také přizpůsobit různým fázím příběhu. Podstatou filmové tvorby je, že vám nabízí nové zážitky, a právě ty ve vás zůstanou navždy. Když něco nového vidíte a slyšíte a zažíváte poprvé, má to velice silný dopad, a v případě Paralelních světů vytváříme vše zcela od základu. Za všech okolností musí hudební stránka působit dojmem něčeho, co jste ještě nikdy neslyšeli.“

„Gwen v tomto příběhu sehrává mnohem větší roli. Snaha o nalezení jejího specifického hudebního vyjádření pro nás byla poměrně velkou výzvou zejména proto, že diváci už tuto postavu znají. Tvůrčí tým toužil po tom, aby Gwenin svět ovlivňovala hudba, které se sama věnuje, a hudba, kterou poslouchá. V jedné fázi jsem experimentoval se standardním rockem, ale nakonec nejlépe fungoval synth rock – který stále zní tak trochu jako rocková kapela, ale s velkým podílem kláves. Má v sobě jisté kouzlo a jistý optimismus, působí to mladistvějším dojmem. Základem jejího hudebního doprovodu jsou syntezátorové plochy: její pohyby jsou velmi půvabné a působí velice zlehka, a to jsem chtěl po zvukové stránce podpořit.“

„K Milesovi se vracím rád, protože tvoří podstatu celé trilogie. V případě prvního filmu jsme z hudebního hlediska jeho postavu zdůraznili velice ojedinělým způsobem. Zavedli jsme techniku, kterou jsem nazval ‚scratching the orchestra‘. Milesova postava je inspirována hiphopovou kulturou a já se ji chtěl pokusit v hudbě zachytit, takže jsme myšlenku uměleckého využití gramofonů a scratchování přenesli do filmové hudby tak, že jsme vzali orchestrální skladbu, vylisovali její vinylovou nahrávku a tu jsme pak použili ke scratchování. Tak vznikl zcela nový a svěží hudební přístup. V tomto pokračování vše posouváme ještě o něco dál uplatněním prvků kultury remixů – zvuk orchestrální nahrávky dále deformujeme. Když se ve filmu poprvé s Milesem setkáváme poprvé, ozve se jeho původní známý motiv, který jsme ovšem zremixovali, zakomponovali do něj scratchování a ještě více jsme zdůraznili jeho portorický původ. Koncept ‚scratchování‘ jsme také aplikovali při práci na nejrůznějších zvukových efektech ve filmu, od zvuků kreslícího pera, malování sprejem, bouraček aut, rvaček a tak dále, aby vše působilo inovativněji.“

Zdroj: Falcon