Recenze nového Batmana: Dokonalý film nevznikl, spousta překvapení to však bohatě vynahrazuje

Další rok, další Batman. Každou chvíli se objeví nové pojetí netopýřího bojovníka proti zločinu, toho nynějšího se po odstoupení Bena Afflecka z rozjetého projektu (a zpřetrhání vazeb se stále značně rozháraným univerzem DC) chopil Matt Reeves. Ten strávil minulou dekádu se dvěma díly rebootu Planety opic, v nichž prokázal schopnost obohatit blockbusterový biják o dostatečnou porci epiky i podnětných myšlenek. Podařilo se mu totéž i s Batmanem?

Zatímco Affleckova vize měla hýřit akcí a posunout postavu Bruce Wayna směrem k Jamesi Bondovi, Reeves se po svém nástupu k projektu rozhodl pro zcela jiné pojetí. Chtěl vytvořit realistickou, drsnou a syrovou verzi Batmana, v níž bude Wayne spíše než Jamese Bonda připomínat Kurta Cobaina; ano, skutečně se prý nechal při psaní inspirovat makabrózním frontmanem Nirvany, jehož skladba Something in the Way také opakovaně zaznívá v soundtracku. Nový Bruce Wayne se straní společnosti i žen, neúspěšně se potýká s jizvami na duši a staromódně vyrobený batmanovský oblek pro něj není maskou, nýbrž způsobem skutečné seberealizace.

Pro leckoho může být emo pojetí Roberta Pattinsona přehnaně temné – tento komiksový thriller se bere velmi vážně, téměř zcela se vyhýbá humoru a staví na vyhrocené osudovosti. Jenže na rozdíl od nedotažených pokusů jako Batman vs. Superman se mu skutečně úspěšně daří nabídnout divákům serióznější stránku komiksové tvorby, v níž mají prostor sociální problémy, politika i neúspěšná vyrovnávání se s traumaty.

Příběh zastihuje Batmana na začátku superhrdinské kariéry, konkrétně v jeho druhém roce čištění Gothamu od nekalých živlů. Reeves a jeho spoluscenárista Peter Craig se tak šikovně vyhnuli ohranému konceptu originu, zároveň však ponechali Batmanovi dostatek prostoru pro chybování a nejistoty. Maskovaný mstitel stále hledá svou roli v životě i společenském ekosystému Gothamu a není zdaleka tak nadpozemsky silný, jak jej vykreslovala některá předchozí filmová zpracování. Potud je tedy realismu učiněno zadost.

Problémy má snímek především dva. Zaprvé je třeba zmínit, že se inspirace drsnými krimi thrillery nepříjemně projevila v tom, že jednotlivé prvky Batmanova příběhu poněkud postrádají originalitu. Pokud jste viděli slavné kriminálky především ze 70. či 90. let, budete jako doma – atmosféra filmů Sedm, Taxikář, Klub rváčů, Zodiac a spousty dalších je patrná nejen kvůli všudypřítomnému dešti a scenériím nočního velkoměsta, ale i naznačování špinavosti města ovládaného zločinnými živly, které se beztak nikdy nepodaří vymýtit.

Zadruhé aktuální snímek trpí přece jen přílišným množstvím motivů a postav, které ani na monumentální ploše téměř tří hodin není možné všechny uspokojivě vykreslit. Batman se tak vyrovnává se svou minulostí, jejíž tajemství střeží i jinak věrný Alfred (Andy Serkis) a do které tragicky zasáhla italská mafie; zápolí s gangsterským Penguinem (k nepoznání namaskovaný Colin Farrell) i sociopatickým sériovým vrahem Riddlerem (ve znepokojivě přepáleném podání Paula Dana); tápá v milostně-pracovních pletkách s Catwoman (ztvárněnou okouzlující Zoë Kravitz). Materiálu je minimálně na dva plnotučné filmy a přeskakování mezi jednotlivými rozehranými linkami je především v poslední třetině překotné a zbytečně zrychlené.

Zahlcující dojem umocňuje ještě burácivá hudba z pera Michaela Giacchina, jejíž ústřední motivy spojené s postavami Batmana a Riddlera jsou sice působivé, ale po dvacátém přehrání přece jen trochu úmorné. Přitom zrovna na postavě Riddlera se zmíněné přednosti i neduhy ukazují nejzřetelněji. Díky svému původu je totiž zahalený milovník rébusů skvělým protipólem Bruce Wayna a zdůrazňuje tak sociální nespravedlnosti probíhající nejen v Gothamu, ale samozřejmě i v našem reálném světě. Zároveň jsme však osobnostní rysy i celospolečenské myšlenky, jež Riddler ztělesňuje, už nejednou viděli – například v nedávném Jokerovi, jenž byl vytvořen na velmi podobných základech.

Řada dílčích scén naopak potěší svou skrytou podvratností – například během spolupráce Batmana a Catwoman se dotyčná v převleku společnice prochází dekadentním klubem a neplánovaně tak Batmanovi zprostředkovává zážitek mužského pohledu (male gaze): Tedy způsobu, jakým muži (a zprostředkovaně i filmoví diváci) sledují a objektivizují ženy. Stejně tak i nejednoznačná sexualita Catwoman patří mezi moderní prvky, jimiž se tento Batman jasně zařazuje do 21. století a posouvá nároky kladené na komiksový film.

Reeves tak dal ve spolupráci s Pattinsonem dohromady originální a žánrově příjemně posunutou vizi Batmana, jež má blíže k detektivním neo-noirům nežli okoukaným komiksovým akcím, což podtrhuje i rozervaná titulní postava, mající v řadě momentů do tradičního klaďase hodně daleko. Nový Batman není dokonalý a bezproblémový snímek. Jedná se však o důstojnou komiksovou adaptaci pro 21. století, u níž peněz za lístek do kina rozhodně litovat nebudete.