Největší inspirací Ramba byl pravý válečný hrdina Audie Murphy
Vážně existoval americký voják, který kosil nepřátele jako Rambo.
V neděli večer začíná na Prima COOL kultovní Rambo z roku 1982. Poprvé se Rambič bude muset utkat s americkými poldy, kteří na něj mají pifku. Zdejšího ústředního hrdinu nejspíš dobře znáte – výraz „Rambo“ se ostatně vžil jako popis drsňáka, který nejde pro kvér daleko. O to kurióznější tak je, že skutečná inspirace Ramba vypadala dočista jinak než Sylvester Stallone. Byl to jeden z nejoceňovanější vojáků druhé světové války, ale fyzickou podobnost mezi ním a Slyem byste nejspíš nenašli.
Dětský voják
Jmenoval se Audie Murphy a do armády se zapsal ve věku, kdy ještě jako voják sloužit neměl. I když úřady tehdy přimhouřily oko nad věkem některých rekrutů, mladičkého Audieho svorně odmítla armáda, námořnictvo i námořní pěchota. Jeho sestra mu ale během vlny patriotismu po útoku na Pearl Harbor pomohla zfalšovat rodný list. Ačkoliv mu tak bylo sotva 16 let, Murphy se stal vojákem. Pravdou je, že doma jej nic moc nedrželo. Narodil se na farmě v Texasu, jeho otec opustil rodinu, když byl Audie ještě malý kluk, a máma mu zemřela o pár let později. Školu také nedostudoval, namísto toho v páté třídě začal pracovat rukama na sběru bavlny, aby pomohl své sestře a dalším sourozencům vyjít z mála.
V rámci služby nastoupil Audie k 3. pěchotní divizi a ostrého nasazení se dočkal už na jaře 1943 během bojů v Alžírsku. Zpočátku sloužil jako spojka, během přebíhání mezi četami a rotami ale velmi rychle získal i první smrtící zářezy. Po vylodění na Sicílii během patroly zabil dva italské vojáky. Skutečnou zkoušku ohněm si prodělal, když byl spolu se dvěma dalšími vojáky v srpnu 1943 přepaden německou četou podporovanou kulometem. Palba okamžitě zabila jednoho z jeho spolubojovníků, Audie se ale odmítal dát lacino a s druhým vojákem s pomocí granátů a kulometu nejenže přepad odrazil, ale zabil pět Němců! V prosinci 1943 se tak dočkal povýšení na seržanta.
Paradoxem jeho italského tažení byla skutečnost, že Audie několikrát lehl s vážnou nemocí, dvakrát z toho s malárií. Přesto se nakonec po krátké hospitalizaci vždy oklepal a opět vyrazil do pole se svou specializací – patrolami, během nichž aktivně vyhledával nepřátele. Spojenci však rychle postupovali na Řím a Itálie byla Audiemu už příliš malá. Přišel čas přesídlit k vylodění v Normandii.
Audie Murphy v roce 1948 Zdroj: Public domain
Akce jako z CoDka
Audie měl štěstí, že se vyhnul neslavné pláži Omaha. Svůj Kříž za vynikající službu si vysloužil v srpnu během postupu Francií, když se jeho jednotka dostala během zabírání vinice pod německý útok. Kulometčík jeho jednotky byl raněn, Audie však převzal iniciativu a jeho kulomet a sám zastavil německý postup. Dva nepřátelské vojáky zabil a jednoho zranil. Zdálo se, že Němci v nedaleké budově se vzdávají, šlo však o další léčku! Audieho kamaráda stála vstřícná reakce život. Audie proto opět přešel do režimu Ramba, vzal dům sám (!) útokem a zabil v něm šest nepřátelských vojáků. Dva další zranil a zbylých jedenáct se mu vzdalo.
Mohli bychom pokračovat dalším příklady, ale většině z vás by nejspíš zněly jako story z multiplayeru Call of Duty, byť se opravdu staly i mimo virtuální kolbiště. Audieho majstrštyk ale přišel v lednu 1945, kdy si střihl vskutku ramboidní akci. Jeho jednotka bránila obsazené městečko Holtzwihr, když se dostala do silného německého protiútoku. Na jeho počátku byl poškozen i místní tank M10, jehož posádka stroj opustila. Audie byl sice raněn do obou nohou (!), stal se však uprostřed bojů aktivním velitelem roty B a zavelel k útoku.
Sám však zůstal na pozici a střídavě opětoval palbu z pušky a naváděl rádiem dělostřeleckou podporu. Nakonec vylezl na hořící tank a s pomocí jeho těžkého kulometu zlikvidoval německou četu, která se ho snažila obejít po křídle. Poté se vrátil ke svým mužům a vedl je vzdor zranění do úspěšného útoku. Za akci si krom dalších medailí včetně slavné Medaile za statečnost vysloužil i povýšení do hodnosti poručíka.
The Red Badge of Courage (1951) Zdroj: MGM
Voják po válce
U většiny podobných příběhů z bojů se s koncem bojů vyskytne příslovečná otočka k horšímu. Mnoho legendárních válečníků má po válce jednak problém se uplatnit v civilním životě a jednak bojuje s posttraumatickým stresem. Audiemu se nevyhnulo to druhé – i po válce prý spával s pistolí pod polštářem, a to nikoliv z obav, že si pro něj přijdou náckové.
Zároveň však nelze říct, že by žal z bojů jen utápěl v lahvi (byť tedy využil služeb medikace ve formě prášků na spaní). Audie o svém PTSD veřejně mluvil a zasazoval se za to, aby byl na mentální cenu války brán zřetel i u nových veteránů z korejské a vietnamské války. Navíc nelze říct, že by nebyl slyšet – stal se totiž hercem! Krom několika westernů si navíc zahrál sám sebe (!) v autobiografickém snímku o své kariéře z roku 1955. Nakonec se Audie objevil ve skoro čtyřech desítkách filmů a stihl se mihnout i v počínajícím věku televize. Dokonce byl i plodným muzikantem!
Po filmové kariéře čítající víc jak dvě dekády se Audie sice dostal do finančních problémů, odmítl se však objevit v reklamách na tabákové a alkoholické produkty. Nechtěl ostatním dávat špatný příklad. Možná, že ještě mohl vše otočit ke svému prospěchu, jako tolikrát v historii. Ve věku 45 let však v roce 1971 nečekaně zemřel, když spolu s ním a několika dalšími pasažéry (během nepřehledných povětrnostních podmínek) narazilo malé dopravní letadlo do hory Brushy Mountain ve Virginii.
Audie je přirovnáván k řadě fiktivních postav – krom Ramba snese i srovnání se Stevem Rogersem alias Kapitánem Amerikou z marvelovek. Oproti všem fiktivním hrdinům ale doopravdy existoval. Nebyl bezchybný, ani se nedočkal heroické smrti. Za svůj život však zvládl víc než valná většina lidí. Jeho příběh tak nejspíš nepřestane inspirovat ani do budoucna.
Rambo začíná na Prima COOL v neděli ve 20:15.