Recenze Posledního souboje: Jak dobrý je nový historický film od režiséra Gladiátora?

Neúnavný hitmaker Ridley Scott nepolevuje ani v 83 letech – nedávno jsme psali o jeho chystaných projektech jako Klan Gucci či druhý Gladiátor. Přesto se režisérovi Vetřelce, Blade Runnera či Thelmy a Louisy v poslední dekádě (s čestnou výjimkou Marťana) nedařilo dosáhnout špičkové kvality jeho starších kusů. Historický snímek Poslední souboj se z hlediska kasovních výsledků zařadí dokonce mezi propadáky, jelikož během prvního víkendu vydělal celosvětově pouze necelých 10 milionů – což je vzhledem k desetinásobnému rozpočtu tragický výsledek. A přitom zcela nezaslouženě!

Společně se Scottem stojí za tímto projektem i režisérka Nicole Holofcener, a především věční kamarádi Matt Damon a Ben Affleck. Ti si vedle podílu na scénáři ve filmu i zahráli, v hlavních rolích je doplnili ještě Adam Driver a Jodie Comer. Z týmu spolupracovníků doplňme ještě kameramana Dariusze Wolského, který se Scottem poslední dekádu spolupracuje. Tento hvězdný tým se rozhodl zpracovat silný, zřejmě však divácky nedostatečně atraktivní příběh, který ve stejnojmenném románu zpracoval americký spisovatel Eric Jager.

Ocitáme se na konci 14. století, v době pozdního středověku. Tou dobou se už téměř upustilo od tzv. soudních soubojů, tedy řešení soudních sporů prostřednictvím duelu na život a na smrt. Právě takovýto souboj, jehož výsledek jednoznačně určí Boží vůli (a tedy pravdu), však čeká dva zkušené vojáky francouzské armády – rytíře Jeana de Carrougese (mulletem zošklivený Matt Damon) a panoše Jacquese Le Grise (charismatický Adam Driver). Oba muže pojil dlouhodobý vztah, přelévající se mezi přátelstvím a rivalstvím a později kulminující nařčením Carrougesovy manželky Marguerite (krásná Jodie Comer), že ji Le Gris znásilnil. Spravedlnosti u běžného soudu se rytíř nedovolal, neboť ten má pod palcem Le Grisův přítel hrabě Pierre (hravě pitoreskní Ben Affleck). Dva chrabří válečníci tedy musejí zkřížit dřevce a meče, aby udatně bojovali o ohroženou čest urozené dámy; jak šlechetné! Anebo to celé bylo jinak?

Scott předkládá rozmáchlý, a přitom komorní snímek, během jehož dvě a půl hodiny dlouhé stopáže sledujeme tentýž příběh vyprávěný ze tří různých perspektiv. Prvek nespolehlivého vypravěče, který do světové kinematografie vnesl v 50. letech slavný snímek Rašómon, je velmi funkčně oprášen: Nejdříve se dozvídáme základní fakta podle sucharského, ale dobromyslného Carrougese; v prostřední pasáži, kde by divácká pozornost mohla snadno klesnout, dostává slovo hravý a rošťácký Le Gris; až na závěr se dozvíme tu nejméně zkreslenou pravdu z pohledu Marguerite. A tehdy se naplno vyjevuje, o čem snímek ve skutečnosti je.

Středověcí mocnáři se sice zaklínali spravedlností, ctí, Božími soudy či teologickou pseudo-vědou, jejíž tmářské obrysy jsou dnes nepřehlédnutelné, především se však jednalo o svět mužů, kteří se nechtěli dělit o moc. Ženy neměly žádná práva a musely se spokojit s úlohou matrace a rodičky dětí. Nezbývalo jim než doufat, že se jim podaří provdat za muže, jenž k nim bude z hlediska bohatství i manželských povinností shovívavý – a to samozřejmě na drsné poměry středověku. Šance, že se něco takového podaří, však přitom nebyla vysoká, neboť většina mužů (aspoň soudě dle postav v tomto filmu) vykazovala nemalé množství ukřivděnosti a zhrzenosti, pro jejichž kompenzování je domov ideálním místem…

Ridley Scott tedy trefně, přitom však nepodbízivě zareagoval na dobové trendy a natočil bez přehánění feministický film. Maskuje jej za středověký opus, v němž nechybí pár krvavých bitev a viscerálních akčních sekvencí, v jádru se však jedná spíše o komorní konverzační drama odhalující psychologické bolístky prorůstající až do samotných struktur středověké společnosti. Je pochopitelné, že se poměrně složité a vrstevnaté myšlenky nepodaří prodat davům diváků, kteří by raději ocenili další epický výlet do historie po vzoru Scottových předchozích kusů jako Království nebeské, Robin Hood či zmiňovaný Gladiátor. Divácký nezájem však bolí o to víc, že Scott natočil svůj nejlepší film za dlouhou dobu, který chytře a smysluplně aktualizuje notně zaprášený příběh.