Nejhorší film i seriál ve stejný rok. Velké selhání Marvelu v číslech

Jistě, Strážci Galaxie Vol. 3 mají dobré recenze i zisky a Spider-Man nabral hodně bodů napříč paralelními světy, nicméně na druhého infantilního Shazama se diváci nehrnuli a na křečovitého a zmateného Flashe nedokázali nalákat fanoušky ani dva Batmani naráz. Krom toho diváci nebyli nadšení ani z posledního Thora, jehož Taika Waititi proměnil v bizarní cirkus. O tom, že komiksová éra nezažívá nejlepší období, svědčí i fakt, že se ve stejném roce sešel nejhorší film i nejhorší seriál z MCU.

Únorová novinka Ant-Man a Wasp: Quantumania trestuhodně propadla a velký dojem neudělala ani na filmové kritiky, od nichž si vysloužila jen 46 % pozitivních recenzí – nejhorší výsledek pro film z MCU. Počítačově animovaná podivnost s pouhými náčrty postav a nesmyslnými zvraty díru do světa rozhodně neudělala a stala se další z opovrhovaných marvelovek, jež přišly po Avengers: Endgame. Zároveň pak zklamal i očekávaný červnový seriál Tajná invaze s Nickem Furym, z něhož mají diváci velmi smíšené pocity.

Sázka na pomalý a dusný špionážní thriller se příliš nevyplatila, jelikož Tajná invaze prostě nudila od začátku do konce. Finále bylo sice napěchované akcí, působilo však příliš uspěchaně a přetékalo slabými triky, jež asi měly zachraňovat jinak velmi komorní závěr.

Poslední díl tak seriálu reputaci rozhodně nenapravil. Ba naopak, zatímco celá Tajná invaze se na Rotten Tomatoes „těší“ z 57 % pozitivních recenzí (ano, nejhorší výsledek ze všech seriálů z MCU), poslední díl skončil na tristních 13 %. Tohle si Nick Fury nezasloužil!

Superhrdinové pro každého

V čem tedy spočívá pád popularity komiksového filmu? Jako každá franšíza i marvelovky musí růst, svůj svět rozšiřovat a překonávat hranice. První fáze marvelovek představovala osobní dramata, příběhy (víceméně) lidských hrdinů v nové situaci, kteří musejí nalézt nové místo ve starém světě. Byly to postavy, s nimiž se divák mohl ztotožnit a na jejichž situace se do jisté míry i napojit, protože to byly veskrze příběhy outsiderů, případně dramata o dospívání. Druhá fáze ukazovala, jak se mění svět kolem nich, zároveň se však známí hrdinové postupně vyvíjeli.

Vzhůru ke hvězdám, dolů s kvalitou

Svět MCU se ale změnil příliš. Známý svět byl jeho hrdinům malý a na řadu přišly vesmírné hloubky i jiné dimenze a s nimi i jiné postavy. Jak odcházel známý svět, odcházela i jeho civilnost, což znamená, že soustředění se na objevování nových světů vytlačuje prostředky, díky nimž se můžeme s postavami ztotožnit. Právě kvůli tomu nemá Doctor Strange ve své druhé, „mnohovesmírové“ sólovce žádný osobní vývoj, z Thora se čtvrtým filmem stává komická postavička a figury ze třetího Ant-Mana jsou spíše nositelé společenských významů než plnohodnotné postavy – a proto během vyprávění ustrnou ve stejném bodě vývoje, v jakém se ocitly na začátku.

U filmů ze stáje DC to není o nic lepší. Koneckonců dva stěžejní hrdinové začali jako božské figury a nijak zvlášť velký vývojem neprocházejí ani ti ostatní. Efektní show se strnulými postavami se pak dá sledovat jen omezenou dobu a komiksové filmy se tomu omezení začínají velmi rychle blížit.

Zdroje: Comic Book Movie, Rotten Tomatoes