4 pravidla, jak udělat parádní filmové pokračování

Mutanti se vracejí – komiksovka X-Men 2 dorazí na Prima COOL již v neděli večer. Magneto a Xavier se tentokrát budou muset spojit proti společné hrozbě, která se snaží mutanty zcela sprovodit ze světa – americké armádě! Její generál Stryker totiž mutanty nenávidí a nebojí se proti nim použít jakýchkoliv prostředků. Krom krutopřísné zápletky je X-Men 2 i dokonalým příkladem pokračování, které je ještě lepší než první díl. Uvítali bychom rozhodně vícero podobných filmů, přitom formulka optimálního sequelu vlastně není tak složitá…

04) Více všeho!

Tradiční poučka tvrdí, že pokračování mají mít „více všeho“ – delší stopáž, více akce, více triků, no prostě vyšší epiku! Pod tímhle pojmem se však nemusí schovávat jenom generické nabídnutí „ještě většího filmu“.

Neméně podstatné totiž je pochopení toho, proč první film uspěl. Například u oblíbených (a žánrově velmi odlišných) prvních dvou dílů Vetřelce filmaři pochopili, že jednička získala oblibu díky monstru a hororu – a ve dvojce nabídli obojí. Kdyby si usmysleli, že jednička uspěla díky androidovi s bílou krví a do dvojky jich (namísto xenomorfů) narvali tucet, stěží by Vetřelci byli tak nesmírně populární.

Právě v identifikaci toho, co je však v jedničce „to pravé, ořechové“, tvůrci často selhávají, a není se čemu divit – skutečné kvality totiž vyplynou na povrch až s odstupem.

03) Hrozba je krutější

„Poprvé to bylo kruté, ale podruhé to bude krutější“, to by mohlo být motto většiny pokračování. Dává to smysl, jen málokdo chce po drsné podívané najednou sledovat, jak hrdinové 120 minut popíjejí čaj (na druhou stranu...). A tak padouši, co nejprve chtěli zničit město, ve dvojce chtějí zotročit celé lidstvo a ve trojce rovnou anihilovat sluneční soustavu.

Jasně, sérii kupících se šlamastyk lze šroubovat jenom do jisté fáze, v dobře vytvořeném scénáři je však redundance katastrof i dobře odvyprávěná. Vezměte si takové Avengers. Invazi ufounů z jedničky ve dvojce řešila hrozba vyhlazení lidstva, ale třeba v Civil War šlo „jenom“ o pozavírání půlky postav do kriminálu. Inu, a pak dorazil Thanos! Podobnou genezi mají i X-Men 2 – vzájemné bitky mutantů v jedničce jsou najednou ty tam, když se Xavier a Magneto musejí spojit proti společné hrozbě totálního vyhubení.

Proč filmy často selhávají v tomto aspektu? Režiséři mnohdy zaměňují riziko hrozby za postavu záporáka, stačí horší obsazení nebo malichernější důvody a snadno se z antagonisty může stát spíše komediant, anebo může naopak působit příliš nerealisticky. Vyvážit správného záporáka je vždy obtížné – a v pokračováních tím spíše!

02) Podrývání očekávání

Vzdor nutnosti následovat vytyčený styl však přesto platí, že něco musí v dalším díle překvapit! Vyplatí se proto podrývat očekávání diváctva – třeba přes to, že nečekaně zaklepe bačkorami oblíbená postava z jedničky. I tento zvrat předvedli druzí X-Meni. Obecně se například hodí přijít minimálně s jednou novou postavou, to může znamenat jak nového parťáka na straně klaďasů, tak častěji zcela nového záporáka!

Druzí X-Meni však podryli očekávání v tom smyslu, že se v nich Xavier a Magneto musejí najednou spojit proti jiné hrozbě. Dnes, když známe celý příběh obou postav, to zní vlastně logicky. První třída i navazující filmy Magneta (paradoxně) značně polidštily. Zamyslete se ale nad tím! Kdyby stejně vypadala pokračování jiných sérií, v Impérium vrací úder by se Rebelové a Impérium museli spojit proti nějaké ufounské invazi a Dvě věže by byly o kamarádíčkování Froda a Saurona!

Spojit staré antagonisty je poměrně snadný trik, jak očekávání podrýt. Není však často využíván a rozhodně nejde stavět jen na něm.

01) Příběh nezačíná na konci minulého dílu

Tohle je však dost možná nejvýznamnější součást formulky dobrého pokračování – přijít v něm se zápletkou, která třeba vychází z událostí jedničky, ale přesto přináší vlastní nové výzvy, čerstvé patálie a na konci (optimálně) odměnu z jejich překonání. Navázat hned na konec prvního dílu se málokdy vyplatí. Ano, díváme se hlavně tvým směrem, bondovské Quantum of Solace!

Neznamená to ale, že jen samotné navázání na jedničku je problém, problém nastává až v okamžiku, kdy se dvojka dějově buď příliš podobá jedničce („To jsme už jednou viděli.“), anebo jedničku naopak popírá („To jsme se na tu jedničku nemuseli dívat!“). I proto vlastně po nových dílech Star Wars zůstala tak trochu pachuť v ústech – vítězství nad Impériem, které na konci Návratu Jediho působí jako nejlepší věc na světě, je totiž v Síla se probouzí najednou shozeno jako marginální úspěch. Jak se říká, každý happy end je jen o tom, kde příběh utnete.

Kdyby nová trilogie Star Wars přišla s podobným konfliktem bez shození finiše původní trilogie, výsledek by byl skalními fanoušky možná přijat o dost lépe.

Komiksovka X-Men 2, učebnicový příklad dobrého pokračování, začíná na Prima COOL v neděli ve 20.15.