Kdo a kdy vlastně přišel na to, že pyramidy postavili mimozemšťané?

Ve čtvrtek večer začíná na COOLu legendární sci-fi Hvězdná brána. Plukovník O’Neil (s jedním l!) a doktor Jackson se poprvé vydají na cestu tím kulatým nesmyslem, aby ve vzdálené galaxii potrápili boha Ra. Film, který stál na počátku celé slavné ságy (populární zejména díky stejnojmennému seroši), si vzal pořádnou porci inspiraci z mýtů, podle nichž stáli za stavbou pyramid návštěvníci z hvězd. Kde se však tahle divoká hypotéza vlastně vzala?

Identifikovat přesný okamžik asociace pyramid s mimozemšťany vlastně nejde. Za dávných časů se málokdo divil tomu, že tak obří stavba mohla být postavena lidmi – pyramidy jsou ostatně jedním ze sedmi divů světa (jediným, který se dochoval). Od divu světa nelze očekávat nic menšího než šokantní rozměry. Pyramidy byly šíleně monstrózní právě proto, že byly jako megahrobky nejvýraznější součástí egyptské náboženské mytologie. Na stejném principu, tedy vzbudit náboženské zdání naprosto nepozemské stavby, ostatně později vznikly středověké katedrály. Málokdo ale dnes navrhuje, že Notre Dame postavili Asgardi.

Za člověka, který přišel s ideou pyramid jako děl mimozemšťanů, lze ale nejspíš označit Ericha von Dänikena. Švýcarský autor v roce 1968 v knize Vzpomínky na budoucnost postuloval ideu, že mimozemské civilizace ovlivnily vývoj a vznik civilizace lidské. Tento prehistorický kontakt může podle něj doložit řada reálných artefaktů. Pyramidy byly v této ideji implicitně jakýmsi symbolem kontaktu, často byly ostatně na obálce knihy i pozdějšího dokumentu.

Von Däniken přitom v době vydání paradoxně neříkal nic příliš odlišného od jiného slavného (a mnohem seriózněji vnímaného) popularizátora Carla Sagana. Budoucí autor série Cosmos a třeba také člověk, který prosadil na sondy Voyager slavný Golden Record alias případný vzkaz pro ufouny, už od 60. let popularizoval ideu, že člověk možná není ve vesmíru sám. Dnes, s tisíci známými exoplanetami, ostatně málokdo z vědecké komunity pochybuje o tom, že by život mohl vzniknout i mimo Zemi.

V 60. letech to však byla daleko kontroverznější idea, kterou využívali toliko autoři sci-fi (s konceptem pracoval před von Dänikenem třeba Clarke nebo původní Star Trek). Koneckonců, o tak časté existenci exoplanet si tehdejší vědci mohli nechat jen zdát. Sagan však spolu s astrofyzikem Josifem Šklovskim ve své knize Život ve vesmíru z roku 1966 vážně navrhoval, že takový život nemusíme najít jenom v budoucnu, ale že na kontakt mohlo dojít i v minulosti. Oba přitom zmínili některé podobné „zajímavé náhody“ a podobnosti starých sošek s moderními skafandry. Tím ale také celá idea skončila.

Saganovy teze byly ještě v zásadě jakýmsi uvažováním nahlas. Von Däniken však o dva roky později začal ideu rozvíjet a postupně na ni lepit to, co považoval za důkazy, až se z ní stala hypotéza. Dekádu po Vzpomínkách na budoucnost pak přišel Zecharia Sitchin s tím, že lze starověké mýty vysvětlit cílenými úpravami prehistorických lidí mimozemšťany Annunaki, kteří se vrátí v roce 2012, kdy skončí svět.

V průběhu dalších dekád dostala tahle teorie název „ancient astronaut hypothesis“ a nalepily se na ni jak komerční fikce typu Hvězdné brány, tak i bambilion hoaxů. Právě Hvězdná brána nápad, že pyramidy nepostavili lidé, nejspíš zpopularizovala nejvíc. Prakticky totéž (jen v méně zajímavém balení) však éterem létalo už o tři dekády dříve. S hypotézou prastarého kontaktu s mimozemšťany ostatní operují také Akta X. Koncept dostával svou vlastní mytologii a stávalo se z něj náboženství – víra bez důkazu.

Dnes každopádně existuje velký počet lidí, kterým idea, že mimozemšťané potřebují vybudovat obří kamenné stavby jako své přistávací/orientační body (aniž by po tom všem zbyl jediný neprůstřelný důkaz), přijde tak nějak věrohodnější, než že chtěla hrstka páprdů v Egyptě hrobku ekvivalentní svému přerostlému egu. Mýtus, který vznikl z několika objektivně zvláštních skutečností archeologie a paleontologie (ty se však ještě nerovnají důkazu), si tudíž žije svým vlastním životem.

Ironií osudu se právě v době produkce filmové Hvězdné brány (v polovině 90. let) kruh již uzavřel. Von Däniken totiž se totiž zúčastnil natáčení filmu o filmu, kde opět zopakoval své teze. Nikoliv nadarmo jej přitom dokumentík přirovnával právě k filmovému Danielu Jacksonovi, tak už to ale chodí. Namísto sympatického geeka s tváří Jamese Spadera jsme v naší ošklivé realitě dostali pološíleného Švýcara, který si svá „zjištění“ (jak se později přiznal) často a rád důrazně přibarvoval.

Ještěže máme Hvězdnou bránu. Původní Emmerichův film začíná na Prima COOL už ve čtvrtek ve 22.00.