Recenze Doctora Strange 2: Jak se režisér Spider-Mana vyřádil ve světě Avengers

Když je všechno možné, na ničem už vlastně nezáleží... Nejnovější marvelovka brány do paralelních vesmírů využivá jako pouťovou jízdu plnou vzruchů, zábavných překvapení a efektních magických triků, ale odněkud z temné dimenze se postupně vynořuje otázka, zda jde o nejlepší a nejnápaditější z možných filmů. Odpověd bohužel zní, že ani zdaleka.

Skutečně platí, že styl znatelně určuje režisér Sam Raimi, jehož ještě před první spider-manovskou trilogií s Tobeym Maguirem proslavila krvavá béčkově laděná hororová trilogie Evil Dead, kterou český divák může znát taky pod názvy Lesní duch, Smrtelné zlo nebo Armáda temnot. Doctor Strange je však pouze tak temný a děsivý, jak mu umožňuje jeho dětská přístupnost PG-13 – a z hororu divák dostane pár lekaček, přičemž jen při jedné z nich ze sedaček vyskočil takřka celý sál.

Trailery naznačovaly křížení komiksových univerz, ale Strange je ve skutečnosti skromnější než aktuální Spider-Man. Hvězdných hostovaček je celkem poskrovnu a výskyt tajuplného supehrdinského uskupení Illuminati působí spíše jako krátká vsuvka pro pobavení a někomu může přijít zacházení s odkazem jednoho konkrétního hrdiny dost neuctivé (podobně jako s odkazem předchůdců zacházela osmá epizoda Star Wars).

Jako by tvůrci chtěli neustále připomínat, že jde hlavně o zábavu. Film se sice nebere vážně, ale vlastně ani není moc vtipný. Spíš se kochá svou nepředvídatelností a divák se může kochat s ním. Kouzelnické soboje, divoké průlety dimenzemi, sny i fantaziemi hrdinů opravdu vyniknou ve 3D a v IMAXu, pro jehož plátno byl film natočen; obzvlášť, když se před ním promítá ještě trailer na druhého Avatara.

Vratká emocionální kostra drží díky Benedictu Cumberbatchovi a hlavně pak Elizabeth Olsen, coby Wandě Maximoff neboli Scarlett Witch. Na to, jak je pro hlavní konflikt příběhu důležitá nová postava Americy Chavez (Xochitl Gomez), však dostala opravdu málo prostoru a proto skřípe motivace hrdinů a v důsledku i osudovost napříč světy.

Celkový dojem zvládají pozvednout nejen spolehliví herci, ale taky výrazná hudba hollywoodské legendy Dannyho Elfmana. Ta zní takřka neustále a trochu staromilským způsobem tlačí do díváka pocity a pomáhá, aby se vždy přeladil do rychle se střídajících nálad.

Nový Strange ukazuje, jak daleko došel filmový vesmír Marvelu, co všechno si může dovolit i jaký má náskok před žánrovou konkurencí. Mezi jeho milníky se však určitě nezařadí.