4 skvělé válečné filmy, které skoro určitě neznáte

4) Děla z Navarone

Elitní komando ve složení Gregory Peck, Anthony Quinn a pár dalších přicmrndávačů si nedá menší cíl, než vyhodit do luftu nacistická megaděla mířící na britská vojska. V malém složení ústřední jednotky a ve stylu starých, lehce naivních časů plných střílení od pasu platí Děla z Navarone za jednohubku, která pohladí na duši. Žádné řešení dilemat zajatců, žádný posttraumatický stres nebo palebná podpora, která rozfláká na kusy celou německou divizi – stačí jenom dobří hrdinové z časů, kdy chlapi měli ostře řezanou čelist i ramena.

3) Bitva o Midway

Japonská flotila sice přeorala Pearl Harbor na cimpr campr, avšak dokud existují americké letadlové lodě, říše vycházejícího slunce není s to vzít ztečí samotné kontinentální pobřeží Severní Ameriky. Námořníci se proto rozhodnou vyřešit celou válku v Pacifiku u jediného ostrůvků západně od Havaje – u Midway. Kultovní bitva, již rozhodlo správné načasování přezbrojených stíhaček/bombardérů, je ve zdejším filmovém pojetí přímo narvaná stíhacími souboji, co však víc, nechybí jí ani baterie autentických dobových záběrů! Představte si přitom, že by dnes film o moderní válce používal skutečné momentky z pole. Jenže u Midway bylo vše tak nějak… heroičtější.

2) Zulu

Ačkoliv je druhá světová mezi „naivními“ válečnými snímky zdaleka nejpopulárnější – jednalo se ostatně o ultimativní souboj dobra se zlem – opomenout bychom neměli ani film Zulu z roku 1964 (ano, dáme si podpásovou odbočku!). Ten se do historie válečné filmařiny zapsal věru mocně – například Peter Jackson sám řekl, že je velká část bitevních scén z Pána prstenů inspirována právě Zulu. Pradávný biják popisuje souboj britské jednotky konce 19. století s obří armádou afrických zuluských válečníků, kteří vyrazili naklepat budku svým koloniálním pánům. Výsledek je strhující, napínavý a navíc si už z dějepisu nikdo nepamatujete, jak to celé dopadne!

1) Stalingrad

Bylo by asi nadsazené mluvit o Stalingradu z roku 1993 jako o „neznámém filmu“ – zvláště po revoluci byl tento snímek u nás relativně známý. Oproti bijákům výše je navíc o 20 let blíže moderní éře, namísto gentlemanství tak ve Stalingradu nenajdeme ani stopu po romantizaci války. To je však asi nakonec dobře, uvážíme-li zdejší hlavní postavy (Stalingrad vypráví o katastrofě německé jednotky rozprášené v bitvě a ukazuje válku z pohledu, který ve filmu není často k vidění – očima Němců). Jistě, i další válečná klasika jako Příliš vzdálený most nezapomíná na obě strany sporu. Jenže skutečnost, že Stalingrad je tak nějak metaforou celé druhé světové z pohledu Berlína, je tu tragédie tak nějak hmatatelnější.