Všechno, co jste chtěli vědět o Stevenu Seagalovi

Čtvrteční cooltovní movie Zabiják z vaší televizní obrazovky vykrvácí v tradičním čase 22.00. Hlavní hvězdou programu přitom bude arcigeroj Steven Seagal.

Zabiják, popisující Stevenovu snahu zastavit pašování drog ukrytých v archeologických artefaktech, patří do méně slavné fáze Seagalovy éry, vyznačující se především přímou korelací mezi nárůstem průměru jeho pupku a snižováním počtu kopaček z otočky.

Možná mu to však odpustíte, když zjistíte, že by samotný Seagalův život vydal na opulentní biopic o vzestupu a pádu jednoho umývače nádobí.

Od dřezu k aikidu

Psal se 10. duben 1952, když se porodnicí michiganského Lansingu rozezněl řev novorozeného Stevena Frederica Seagala. Ačkoliv se Steven ve svých filmech často stylizuje do role postav s indiánskou krví, ve skutečnosti má více společného s druhou polokoulí – jeho otec Samuel Steven byl synem ruských židovských imigrantů, dědeček prý přímo pocházel přímo z Mongolska (máma Patricia pak měla irské předky).

Stevenovo dětství ničím nevybočovalo, snad krom své krátké délky – už ve třinácti totiž dorůstající Steven zfalšoval svůj věk, aby si mohl přivydělat jako myčka nádobí v jedné z místních restaurací. A to mu paradoxně změnilo osud. Kuchařem daného podniku byl totiž japonský příznivec bojových umění, který se stal Stevenovým prvním učitelem karate. A pak že vás brigáda jako pomocná pracovní síla nepřivede ke štěstí!

Právě od drsného kuchaře se Steven naučil první chvaty, jeho cesta následně pokračovala za mistrem aikida Harrym Kiyoshim Ishisakou – jeho později označil za nejvýznamnějšího učitele hbitých chvatů ve svém životě. Stejně jako jiní američtí vyznavači bojových umění se ale Seagal pro další sebezdokonalení musel vydat na pouť do vzdálených asijských končin. Využil k tomu pracovní cesty svého otce a do Japonska se doslova zamiloval.

Japonská léta

Ačkoliv se o Zemi vycházejícího slunce neotírá snad žádný Seagalův film, Steven zde strávil podstatnou část svého života. Po absolvování mnoha karate kurzů si vysloužil černý pás, zlepšoval se přitom v aikidu tak mocně, že se stal prvním cizincem, který ho v Japonsku nakonec i vyučoval, a zájem o komunitu bojových umění ho přivedl i k jeho první manželce Miyako Fujitani, instruktorce aikida působící v Americe (na konci 90. let se rozvedli).

Seagal rodnou vlast pravidelně navštěvoval, v tomto období pro něj však bylo mnohem podstatnější právě Japonsko. Když jeho učitel v dojo v Osace odešel do důchodu, Seagal po něm převzal řemeslo. Studenti mu říkali Take Sensei, a kdyby se Steven nakonec nerozhodl přenechat Miyaku ve vedení doja a věnovat se filmařině, mohl tam být dodnes.

Seagal se ale v roce 1983 rozhodl otevřít si vlastní dojo v Los Angeles, a odtud už nebylo daleko k filmové kariéře. Kritickým činitelem v našlápnutí kariéry byl jeden ze studentů Seagalova hollywoodského doja, filmový agent Michael Ovitz, který ho protlačit před hlavouny Warner Bros…

Raketový start, vlažný dojezd

V reakci na demonstraci schopností mu bylo nabídnuto hned několik scénářů. Steven všechny do jednoho odmítl a rozhodl se sám napsat děj toho, co se nakonec jmenovalo Nico – jeho filmový debut. Po úvodním úspěchu rychle následovaly tři další věčné pecky (Nemilosrdná spravedlnost, Muž s cejchem smrti a Těžko ho zabít), které ze Seagala vyčarovaly novou tvář akčního filmu.

To nejlepší ale mělo teprve přijít. Přepadení v Pacifiku z roku 1992 sice působí jako klon Smrtonosné pasti na bitevní lodi, jde však o pravděpodobně nejlepší Seagalův snímek vůbec. Steven však chtěl být více než jenom nástupcem Arnieho a Slye, asijská anabáze se na něm navíc nesmazatelně podepsala a nakopla jej k natočení nejambicióznějšího akčního filmu v dějinách (nebo alespoň v dějinách Stevena Seagala) zvaného Aljaška v plamenech (1994). Průměrná slátanina se silným (pseudo)ekologickým podtextem i přes výskyt Michaela Cainea a Billyho Boba Thorntona ukázala na strop Seagalových možností a byla tečkou za první a nejproduktivnější fází jeho kariéry.

Další sešup přišel s podobně agitujícím Patriotem (1998), který v USA (oproti zbytku světa) mířil pouze na videokazety. A úroveň Stevenovy tvorby postupně uvadala i přes několik fajn jednohubek, které slibovaly možnost comebacku. Takový Boeing 747 v ohrožení (1996) či Lovec policajtů (2001) zajímavým způsobem variovaly jeho filmovou persónu – v tom prvním totiž Seagalův voják v půlce stopáže umřel, v tom druhém se naopak trochu vymanil z role agilní mlátičky.

Steven sbírá céčka

S nadějí vyhlížený návrat kvality Stevenovy tvorby ale nakonec nikdy doopravdy nepřišel. Po roce 2005 a s věkem po padesátce Seagal už nebyl schopný natáčet takové filmy jako dříve, valná většina jeho další tvorby byla vhodná jedině jako nástroj psychologického teroru. Pohled na jeho opuchlou postavu, snažící se alespoň drsně střílet, je už doslova k pláči.

Výjimkou z pravidla byl krátký výskyt v parodii Mačeta (2010) a pseudoreality show Steven Seagal: Lawman. Už druhý jmenovaný projekt ale naznačil, že na Stevenovi začalo cosi nepříjemně smrdět. Série, která nám snažila namluvit, že se Steven mezi natáčením filmů živí jako skutečný polda v jakémsi americkém zapadákově v Louisianě – navzdory Stevenovým tvrzením ale jeho údajný certifikát o promoci na policejní akademii není dohledatelný a jeho zařazení mezi louisianské policisty má veskrze čestný charakter. Lawman je přesto koukatelný alespoň jako svérázná parodie Cops.

Daleko větších úspěchů se Stevenovi v poslední dekádě dostalo na hudebním poli – první desku vydal právě v roce 2005. Svým country blues poctil i návštěvníky českého festivalu Rock for People nebo obyvatele poloostrova Krym po loňském připojení k Rusku. Zalíbení přitom našel i u jeho vladaře Vladimíra Putina. Loni v březnu se vyznal z obdivu k jeho politickým schopnostem a označil ho za svého bratra. Inu, jak říkával už starý mudrlant Harvey Dent, buď zemřeš jako hrdina, nebo budeš žít dost dlouho na to, abys viděl, jak se z tebe stává mizera...

Na každý pád bude zajímavé sledovat, co ze Stevena Seagala v příštích letech dalšího vypadne – v co však už asi nemůžeme doufat, jsou nové a dobré seagalovské akční filmy. Připomeňte si proto raději jeho dřívější a hrdinnější období skrze čtvrteční cooltovní movie Zabiják. Na Prima COOL poběží už tento čtvrtek od desáté večerní.

(lol)

Čtvrteční cooltovní movie Zabiják z vaší televizní obrazovky vykrvácí v tradičním čase 22:00, hlavní hvězdou programu přitom bude arcigeroj Steven Seagal.

Zabiják, popisující Stevenovu snahu zastavit pašování drog ukrytých v archeologických artefaktech, patří do méně slavné fáze Seagalovy éry, vyznačující se především přímou korelací mezi nárůstem průměru jeho pupku a snižováním počtu kopaček z otočky.

Možná mu to však odpustíte, když zjistíte, že Seagalův život sám by vydal na opulentní biopic o vzestupu a pádu jednoho umývače nádobí.

Od dřezu k aikidu Psal se 10. duben 1952, když se porodnicí michiganského Lansingu rozezněl řev novorozeného Stevena Frederica Seagala. Ačkoliv se Steven ve svých filmech často stylizuje do role postav s indiánskou krví, ve skutečnosti má více společného s druhou polokoulí – jeho otec Samuel Steven byl synem ruských židovských imigrantů, dědeček prý přímo pocházel přímo z Mongolska (máma Patricia pak měla irské předky).

Stevenovo dětství ničím nevybočovalo snad krom své krátké délky, už ve třinácti totiž dorůstající Steven zfalšoval svůj věk, aby si mohl přivydělat jako myčka nádobí v jedné z místních restaurací. A to mu paradoxně změnilo osud. Kuchařen daného podniku byl totiž japonský příznivec karate, který se stal Stevenovým prvním učitelem karate. A pak že vás brigáda jako pomocná pracovní síla nepřivede ke štěstí!

Právě od drsného kuchaře se Steven naučil prvních chvatům, jeho cesta následně pokračovala za mistrem aikida Harrym Kiyoshim Ishisakou – jeho později označil za nejvýznamnějšího učitele hbitých chvatů ve svém životě. Stejně jiní američtí vyznavači bojových umění se ale Seagal pro další sebezdokonalení musel vydat na pouť do vzdálených asijských končin. Využil k tomu pracovní cesty svého otce a do Japonska se doslova zamiloval.

Japonská léta Ačkoliv se o Zemi vycházejícího slunce neotírá snad žádný Seagalův film, Steven zde strávil podstatnou část svého života. Po absolvování mnoha karate kurzů si vysloužil černý pás, zlepšoval se přitom v aikidu tak mocně, že se stal prvním cizincem, který ho v Japonsku nakonec i vyučoval, a zájem o komunitu bojových umění ho přivedl i k jeho první manželce Miyako Fujitani, instruktorce aikida působící v Americe (na konci 90. let se rozvedli).

Seagal rodnou vlast pravidelně navštěvoval, v tomto období pro něj však bylo mnohem podstatnější právě Japonsko. Když jeho učitel v dojo v Osace odešel do důchodu, Seagal po něm převzal řemeslo. Studenti mu říkali Take Sensei a kdyby se Steven nakonec nerozhodl přenechat Miyaku ve vedení doja a věnovat se filmařině, mohl tam být dodnes.

Seagal se v roce 1983 ale rozhodl otevřít si vlastní dojo v Los Angeles, a odtud už nebylo daleko k filmové kariéře. Kritickým činitelem v našlápnutí kariéry byl jeden ze studentů Seagalova hollywoodského doja, filmový agent Michael Ovitz, který ho protlačit před hlavouny Warner Bros…

Raketový start, vlažný dojezd V reakci na demonstraci schopností mu bylo nabídnuto hned několik scénářů. Steven všechny do jednoho odmítl a rozhodl se sám napsat děj toho, co se nakonec jmenovalo Nico – jeho filmový debut. Po úvodním sukcesu rychle následovaly tři další věčné pecky Nemilosrdná spravedlnost, Muž s cejchem smrti a Těžko ho zabít, které ze Seagala vyčarovaly novou tvář akčního filmu.

To nejlepší mělo teprve přijít. Přepadení v Pacifiku z roku 1992 sice působí jako klon Smrtonosné pasti na bitevní lodi, jde však o pravděpodobně nejlepší Seagalův snímek vůbec. Steven však chtěl být více než jenom nástupcem Arnieho a Slye, asijská anabáze se na něm navíc nesmazatelně podepsala a nakopla jej k natočení nejambicióznějšího akčního filmu v dějinách (nebo alespoň v dějinách Stevena Seagala) zvaného Aljaška v plamenech (1994). Průměrná slátanina se silným (pseudo)ekologickým podtextem i přes výskyt Michaela Caina a Billy Boba Thorntona ukázala na strop Seagalových možností a byla tečkou za první a nejproduktivnější fází jeho kariéry.

Další sešup přišel s podobně agitujícím Patriotem (1998), který v USA (oproti zbytku světa) mířil pouze na videokazety. Úroveň Stevenovy tvorby postupně uvadala i přes několik fajn jednohubek, které slibovaly možnost comebacku. Takový Boeing 747 v ohrožení (1996) či Lovec policajtů (2001) zajímavým způsobem variovaly jeho filmovou persónu – v tom prvním totiž Seagalův voják v půlce stopáže umřel, v tom druhém se naopak trochu vymanil z role agilní mlátičky.

Sbírajíc céčka Na s naději vyhlížený návrat kvality Stevenovy tvorby ale nakonec nikdy doopravdy nedošlo. Po roce 2005 a s věkem po padesátce Seagal už nebyl sto natáčet takové filmy jako dříve, valná většina jeho další tvorby byla vhodná jedině jako nástroj psychologického teroru. Pohled na jeho opuchlou postavu snažící se alespoň drsně střílet, je už doslova k pláči.

Výjimkou z pravidla bylo krátký výskyt v parodii Mačeta (2010) a pseudo-reality show Steven Seagal: Lawman. Už druhá jmenovaná ale naznačila, že na Stevenovi začalo cosi nepříjemně smrdět. Série která nám snažila namluvit, že mezi natáčením filmů se Steven živí jako skutečný polda v jakémsi americkém zapadákově v Louisianě – vzdor Stevenovým tvrzení však jeho údajný certifikát z promocí z policejní akademie není dohledatelný a rovněž jeho zařazení mezi louisianské policity má veskrze čestný charakter. Lawman je přesto koukatelný alespoň jako svérázná parodie Cops.

Daleko větších úspěchů se Stevenovi v poslední dekádě dostalo na hudebním poli – první desku vydal právě v roce 2005. Svým country blues poctil i návštěvníky českého festivalu Rock for People, stejně však jako obyvatele poloostrova Krym po loňském připojení k Rusku. Podobně našel zalíbení i u jeho vladaře Vladimíra Putina. Loni v březnu se vyznal z obdivu k jeho politickým schopnostem a označil ho za svého bratra. Inu, jak říkával už starý mudrlant Harvey Dent, buď zemřeš jako hrdina, nebo budeš žít dost dlouho na to, abys viděl, jak se z tebe stává mizera...

Na každý pád bude zajímavé sledovat, co ze Stevena Seagala v příštích letech dalšího vypadne – v co však už asi nemůžeme doufat, jsou nové a dobré seagalovské akční filmy. Připomeňte si proto raději jeho dřívější a hrdinnější období skrze čtvrteční cooltovní movie Zabiják. Na Prima COOL od desáté večerní.