Tři únosy, které změnily svět

Svět ovlivňují nejmenší detaily. I takový únos dítěte může mít nevratné následky nejen pro jeho rodinu, ale i řadu ostatních po celém světě.

Vybrali jsme tři případy únosu, které ukazují, že zápletka seriálu Stav ohrožení o únosu dětí amerických prominentů a následné celostátní krizi má mrazivé kořeny v realitě.

Etan Patz, na počátku moderní pátrací kampaně

Šestiletý Etan Patz zmizel 25. května 1979 v New Yorku. Stalo se tak během obyčejné cesty k zastávce školního autobusu. Nikdy nebyl nalezen. Podstatná je na jeho únosu však kampaň, kterou Patz vyvolal. Jeho foto se objevilo i na krabicích s mlékem a na jeho památku se 25. květen stal americkým Národním dnem unesených dětí.

Patz je však jenom dílkem skládačky v boji proti dětským únosům. Řada dalších amerických – a tak i mediálně propíraných únosů – nakonec vedla k lepší kontrole zločinců, od vzniku registru sexuálních násilníků po zlepšení komunikace mezi úřady, tedy ke změnám, které postupně přejímají i jiné státy a alespoň částečně tak pomáhají zastavit obdobné zločiny v budoucnosti.

Natascha Kampusch, opomenutý stockholmský syndrom?

Případ Nataschy Kampuschové je známým zdrojem vtipů o rakouských sklepeních. Ačkoliv neměl přímý vliv na významnějších legislativní nebo kulturní změny, je třeba mu zároveň přiřknout i další podstatné prvenství – šťastný konec, přesněji nalezení dlouho ztraceného dítěte.

Ať už to bylo kvůli tzv. stockholmskému syndromu mezi obětí a pachatelem či jiným okolnostem, Natascha později vyjádřila lítost nad osudem svého únosce Wolfganga Priklopila, který po odhalení spáchal sebevraždu, a poukázala na mnohdy komplexnější vztah mezi únoscem a obětí. Případ však rovněž připomenul, že únosy dětí nemusejí automaticky znamenat smrt oběti. Tak či onak po provalení zadržování Kampuschové po celém světě přibylo odhalení podobných dlouhodobých únosů i naděje u rodičů unesených dětí.

Charles Lindbergh, dítě, které ovlivnilo válku

Únos Charlese Lindbergha Jr., syna slavného pilota a svého času národního hrdiny, lze bez nadsázky označit za situaci, na kterou dojde jednou za století. Mediální cirkus kolem pátrání po chlapečkovi, jenž byl později nalezen mrtvý, měl epické rozměry – požadavek na propuštění dítěte vznesl jak tehdejší americký prezident Roosevelt, tak i mafiánský boss Al Capone. Únos, který pokračoval neméně velkolepým soudem s domnělými únosci, měl však ještě jeden vedlejší dopad, a to konec Lindberghovy politické kariéry.

Charles Lindbergh byl totiž nejen pilotem, ale i všeobecně tušeným kandidátem na prezidenta. V kandidatuře ve volbách v roce 1932 mu bránil jenom jeho nízký věk. Politickou kariéru poté mu zhatil právě tragický únos jeho syna. I proto kolem případu dodnes čmuchá řada konspiračních teoretiků. O to podstatnější je navíc skutečnost, že Lindbergh byl také tušeným sympatizantem nacistů. Lze si jenom domýšlet, jak by svět vypadal, kdyby na únos jeho syna nikdy nedošlo a Roosevelt by nebyl americkým prezidentem během druhé světové války...

(lol)