Sedm zvláštností Divokého západu

Divoký západ – kdo z nás ho nezná z řady filmů, knih či her? Tohle období, počínající snad už rokem 1849 (s počátkem zlaté horečky) a končící v roce 1912 (dle jiných už dříve), si můžete připomínat i na Prima COOL každé pondělí po desáté.

Parádní snímky plné pouští, potu a přestřelek však jen stěží dávají úplný obrázek Divokého západu v podobě, jakou ve skutečnosti měl.

Zkuste si nejdřív náš kvíz - co víte o Divokém západu:

Připravili jsme seznam skutečností, které možná změní váš pohled na tuhle zaprášenou éru historie…

7) Solidní bezpečí

Při takovém množství roztodivných jedinců musely potyčky jistě být neustálým rizikem, není-liž pravda? Inu, není-liž... Průměrně bylo každý rok na celém území zaznamenáno jenom pět vražd (!), nicméně zlí jazykové tvrdí, že tak nízké číslo bylo dáno špatným záznamem ilegálních aktivit na velkém území.

Střízlivě se tedy odhaduje, že ve skutečnosti při přestřelkách na Divokém západě mohlo zemřít až 20 tisíc lidí. To už zní mnohem adrenalinověji – než si uvědomíme, že jde o cifru pro více než třetinu Spojených států (od Texasu k pobřeží Pacifiku) za nějakých 34 let (od konce občanské války). V dnešních Spojených státech přitom ročně zemře skoro polovina této cifry (přes 9000 lidí za rok 2010) jenom na následky vraždy spáchané střelnou zbraní. Samotný termín *Divoký* západ ostatně vymyslel Buffalo Bill jako název své putovní show, která navštívila i Evropu a byla spíše cirkus než cokoliv jiného.

Buffalo Bill’s Wild West: zhruba stejně věrné vyobrazení Divokého západu jako vykreslení Evropy v Eurotripu. Foto: upload.wikimedia.org

6) Západem se proháněli divocí velbloudi

Importovaní velbloudi byli před počátkem americké občanské války testováni jako ideální zvíře pro nehostinné pouště Divokého západu – s vypuknutím konfliktu se na ně však zapomnělo, velbloudi se dostali do pustiny a na další dekády se zde masivně množili. Poslední zástupce velbloudů v Texasu byl vybit v roce 1941.

5) Čerti horší indiánů

Spíše než skalpování se osadníci mohli bát pekelných stvoření – indiáni totiž měli na svědomí jenom o fous větší počet zářezů než neexistující bytosti. Celkem při potyčkách s indiány zahynulo cirka 300 až 400 osadníků (za celou historii!) a zhruba stejný počet indiánů se dočkal stejného osudu rukou osadníků.

To samozřejmě neznamená, že vybíjení indiánů je jenom nafouknutou bublinou – vládní vojska, ale i nemoci nebo nařízení o přesídlení, měly za následek mnohem větší počet úmrtí. Od Kolumbovy cesty se jednalo o miliony – až 90 % indiánů vyhubila vlna nemocí po počátku evropské kolonizace, což z jejich reality dělá postapokalyptický příběh ve westernovém světě. Na samotném Divokém západě však byly střety s indiány spíše výjimečnou událostí než pravidlem.

4) Vlhký sen multikulti

Běžně ve filmech z prostředí Divokého západu vidíme amerikanizované bělochy, sem tam indiány, a když se hodně poštěstí, dojde i na Mexikánce. Prostředí kolonizovaného Západu však bylo mnohem barvitější. Například ve Wyomingu bylo svého času napočítáno celkem 56 národností – vedle Němců, Finů nebo Slováků i Turků, Číňanů a Filipínců. O to překvapivější je relativně nízká kriminalita.

Kovbojové z filmu Zkrocená hora. Foto: derekwinnert.com

3) Zkrocená hora na denním pořádku

Tohle možná není překvapivé – odjakživa ostatně platí, že zavřete-li hromadu mužů do jakékoliv instituce a necháte je o samotě, dočkáte se "divů". Kláštery, kasárna i vězení by mohly vyprávět. Přesto se hodí dodat, že studie sexuality naznačují onehdy poměrně časté, skoro až tradiční romance a sexuální styky mezi jednotlivými kovboji. Kovboji, kteří jsou vykreslování jako „mužnější než muži“.

Kovbojové se, mimochodem, obvykle starali o dobytek, nikoliv o nahánění banditů po saloonech. Spíše tak šlo o farmáře. Ale když už jsme u těch banditů...

2) Banditů-celebrit byla doslova hrst

Tohle jsme už nakousli u nebezpečí a ještě to rozkousneme níže, hodí se však riziku dodat i tvář. Každý známe několik slavných banditů – fajnšmekři jména jako Black Bart nebo Billy the Kid, ostatní vzpomenou aspoň na Butche Cassidyho a Sundance Kida. Všechno skutečné postavičky, ačkoliv filmy jejich životy značně rozkreslily.

Celkem ale za více než třicetiletou historii Divokého západu došlo na devět – čísly 9 – bankovních přepadení. Přepadení vlaků bylo o něco více, odehrávala se totiž mimo relativní bezpečí měst, slavné jsou ale dodnes pouhé čtyři případy. Zločin stále bujel mimo města, bankovní loupeže se ale staly slavné právě proto, že se do nich pustili jenom nejodvážnější šílenci.

Navíc – Butch Cassidy měl v reálu daleko do fazóny Paula Newmana. Foto: upload.wikimedia.org

1) Zákaz zbraní

Nic neřekne Divoký západ tak, jako pár koltů pověšených proklatě nízko. Ve skutečnosti však většina měst nošení zbraní zakazovala – postihy za neuposlechnutí byly dokonce druhou nejčastější příčinou pro zatknutí v historii Západu. Jinými slovy, zřejmě nejznámější přestřelka v O.K. Corral (1881), při níž zahynuli mrzcí tři lidé, byla spíše děsivou výjimkou z pravidla než ilustrací denního pořádku.

(lol)