RECENZE: Dosahuje herní Mad Max kvalit filmu?
Mad Max Zdroj: Warner Bros.
Chtěli byste si zkusit, jaké to je řítit se 250kilometrovou rychlostí po poušti a přitom odrážet útoky bláznů v polorozpadlých autech?
S předělávkami filmů do herní podoby to obvykle nedopadá příliš dobře, a proto se ti prozíravější z vývojářů nechávají poslední dobou spíše jenom inspirovat, aby si mohli potřebné věci ohnout podle svého. Přesně takhle postupovali i vývojáři z herní divize Warner Bros. během příprav herního Mad Maxe, a byť nezapírají, že se vezou na vlně zájmu, vyvolané filmem Mad Max: Fury Road, neváhají se na mnoha místech vydat svojí vlastní cestou. To nejdůležitější se ale samozřejmě nemění – Mad Max nabízí vysokooktanovou jízdu napříč pustinou, kde neplatí žádné zákony a přežijí jen ti s nejsilnějším motorem.
Příběh hry není bůhvíjakou demonstrací originality a podle očekávání v něm budete sledovat Maxe na cestě za pomstou. V úvodu hry přijde hlavní hrdina o všechno, co pro něj znamená život – vybavení, oblečení a hlavně vozidlo – vydává se proto do pustiny, aby získal vše potřebné a mohl se v závěru utkat se Scabrous Scrotem, synem Immortan Joea. Zápletka se jeví opravdu hodně jednoduše a nebýt otevřené povahy hry, mohl slavný Mad Max skončit fiaskem. Filmovou atmosféru umocňují alespoň okolní postavy v čele s mechanikem Chumbucketem, který se stane Maxovým společníkem po zbytek hry a dá mu naději. Nejen v tom smyslu, že by bylo možné Scrota porazit, ale že do finální bitvy přijede Max v kabině Magnum Opus – toho nejlepšího vozidla, které lze ze zbytků civilizace postavit.
Tomu všemu ale bude předcházet přibližně patnáct hodin putování pustinou, prozkoumávání osad a samozřejmě boje. Pokud jste viděli jakýkoliv film ze série, určitě chápete, že není řeč pouze o klasických soubojích muže proti muži, ale hlavně o nervy drásajících automobilových honičkách plných ohně a výbuchů. To vše naleznete i ve hře a za zpracování jízdní části zasluhují vývojáři velkou pochvalu. Ovládání vozidla je bezproblémové, akce probíhá v opravdu vysoké rychlosti a je doprovázena skvělými efekty i mechanismy, nad nimiž ční jako ultimativní zbraň vystřelovací harpuna. Můžete si sami vybrat, jestli příštího soupeře pošlete na smrt tím, že ho vystřelíte z kabiny, nebo mu vytrhnete kolo, výsledkem ale vždycky bude pokroucená směsice uspokojení z brutálně odvedené práce.
Bohužel, zbytek akčních pasáží už tolik radosti nevyvolává. Vývojáři vsadili na osvědčený systém boje tak, jak byl zpracován například v Batmanovi, avšak kombinace nepříliš aktivní umělé inteligence a omezené sady útoků z něj po krátce chvíli učiní spíše nutné zlo. A souboje s bossy? Během celé hry se před vámi bude střídat jen několik málo typů s identickou taktikou a vlastně i animacemi. Ne, že by vizuálně nebyla hra pestrá – a to je co říct, bavíme-li se o titulu, odehrávajícím se na poušti – jen je na výsledku patrný blížící se konec vývoje a nezkušenost se zpracováním tak velkého světa.
Odráží se to nakonec i v části, v níž upravujete své vozidlo a sbíráte herní měnu – šrot. Abyste se skutečně mohli někam posunout, nutí vás hra do obrovského kvanta vedlejších úkolů, což by samo o sobě nebylo špatně, ale nesměly by být jednotlivé mise psány podle stejného vzorce. Dojeď na místo, něco tam najdi/někoho tam zabij a vrať se zpátky. Opakovat tohle po dvacáté, třicáté, je už na cvokaře a hře to neskutečným způsobem škodí. Atmosféra je totiž přesně taková, jakou byste očekávali, a jsou momenty, kdy nebudete chtít z pouště odejít. Třeba když vás zastihne Bouře a záměrně píši velké B. Všechno kolem vás zahalí neprostupná oblaka písku, v nichž se nelze orientovat, a musíte jednoduše počkat, než se živly uklidní. Chraň vás ale benzinový bůh, aby po vás v té chvíli nešli nepřátelé.
Na závěr od nás přijměte malou radu – pokud si chcete Mad Max užít dosyta, nesnažte se hru dohrát na jeden zátah nebo v delších pasážích. Pravděpodobně velmi rychle začnete zívat nudou a hrát dál budete jen s vidinou, že přijde něco originálního. To se však i přes celou řadu povedených věcí nestane.
Hodnocení: 7/10
Zdeněk Princ - facebookové stránky autora
