Jak je důležité nebát se žraloků

Prapředci žraloků brázdili moře už před 400 miliony lety, přesto se těchto evolučních důchodců leckdo stále bojí.

Projevem toho jsou nejenom kultovní Čelisti, ale i páteční horůrek Žraločí masakr v Jersey Shore, který startuje ve 22.15 na COOLu.

Než si ho ale pustíte, buďte na pozoru – jeho story je totiž asi tak nepravděpodobná, jako že vás při letu raketoplánem sežere Vetřelec.

Tři důvody, proč se nemá cenu bát žraločích útoků, vám to snad dokážou.

Statistiky nesedí

V řeči čísel je nekonečněkrát pravděpodobnější, že vás zabije lidský řidič (nemluvě o těch nelidských), než že vás do nohy ňafne jeden z několika málo agresivních druhů žraloků. Mezi lety 1916 až 2011 například Velcí bílí zaznamenali pouze 106 nevyprovokovaných útoků na lidi, z čehož 13 bylo smrtelných.

A 13 úmrtí, to zní jako týdenní statistika nehod na českých silnicích…

Nicméně dobrá, zatímco přes cestu jdete či jedete v jednom kuse, v moři se nekoupete každý den. Ani po započtení dalších statistik ale čísla zkrátka nesednou do kategorie vážné hrozby. U moře žije zhruba třetina lidské populace, žraloci se přitom vyskytují především v teplejších vodách. Z toho nám stále vychází potenciální stovky milionů exponovaných lidí dnes a denně. I s nimi v rovnici však celosvětově dochází sotva na 70 až 100 útoků, které mají za příčinu pouze 5 až 15 úmrtí.

Je to sice více než nula, ale větší zálusk na lidskou lebku mají podle čísel například i jeleni – jenom v Americe ročně zabijí na 130 lidí. A to ani nemluvíme o domácích mazlíčcích. Dokonce i krávy zabijí více lidí – tyto v roce 2011 zabily v USA 22 lidí.

Proč se více bojíme žraloků? Krom toho, že Velký bílý vypadá nesrovnatelně více sexy než koloušek, za to může i hysterie…

Tvář vraha!

Za vše může ojedinělý incident

Možná bylo vyvolání strachu ze žraloků jenom otázkou času, podobně jako u jiných predátorů, ale možná za vše může sto let starý incident známý jako Žraločí útoky v Jersey Shore. Ano, právě podle něj byl pojmenován náš páteční večerní biják.

Tato přímořská oblast poblíž New Yorku byla v létě 1916 svědkem několika žraločích ataků, které po sobě zanechaly pětici obětí, stejně jako hysterii nevídaných rozměrů.

Jako útočník byl nakonec identifikován jistý "člověkožravý" žralok ulovený na konci léta. Odborníci jsou sice k jeho identitě skeptičtí, dodnes není jasné, jestli zabíjel jenom jeden žralok nebo víc, ojedinělost útoků přesto vysvětlují souhrou okolností – daný rok se vyznačoval dočasnou populační explozí žraloků v místních vodách a zároveň i vlnami horka, které k břehům přitáhly rekordní počty plavců. Veřejnost takové argumenty spolu s dopadením provinilého žraloka uklidnily a vrátila se zpátky k rozumu.

Ha, jenom žertujeme. Krom přímých fatálních dopadů na místní turismus se Jersey Shore podepsalo na více než století pramálo racionálních obav ze žraloků. Přímo inspirovala literární předlohu filmu Čelisti, po jehož vysílání byli lidé v upřímném odhodlání vybílit Velké bílé plémě po tisících.

Titulek "Vláda pomůže v boji proti žraločí hrozbě" by by jeden čekal spíše v parodii na Válku světů...

Moře žraloky potřebuje

Mořské predátory přitom životně potřebujeme – jejich apetit z nich činí přirozeného regulátora počtu oceánských druhů. Někoho možná napadne, že by ničemu neškodilo, kdyby mořem plavalo více ryb, protože nemálo jich zbaští i člověk. Věc je však mnohem složitější.

Většina žraločích útoků na lidi je veskrze náhodného charakteru, když si žraloci spletou člověka se svým běžným jídelníčkem, totiž s běžnými rybami. Žraločí nájezdy na tyto si nejčastěji vybírají slabé a pomalé jedince, nezřídka stižené nemocí. Tím paradoxně napomáhají přirozenému šíření dané nemoci v populaci ryb. Řada oceánologů si myslí, že bez žraloků by počet ryb klesal daleko rychleji než nyní.

Ale dokonce i opačný scénář, kdy bez žraloků dojde k populační explozi, není rozhodně žádaný. Větší počet býložravých ryb by znamenal masovou konzumaci planktonu, který produkuje cirka polovinu kyslíku, který právě dýcháte…

(lol)