Graceland ve finále. Jak pracují skuteční agenti?

Šest týdnů uteklo jako voda a Graceland se na vlnách Prima COOL přiblížil k finále své první řady.

Na odvysílání jeho posledních dvou dílů dojde v pátek večer od 20:15.

Možná však po průběhu seriálu máte otázky, do jaké míry se trable jeho hrdinů blíží skutečné práci policajtů v přestrojení. Odpovědi, vybrané z dojmů skutečných policejních i tajných agentů, vás možná překvapí.

1) Zloduchové se bojí více než agenti

Filmoví poldové v přestrojení jsou vždy v ohrožení života a mnohdy si krk (a operaci) zachrání jenom morálně problematickým "důkazem" své věrnosti - braní drog nebo vražda jiného, nepřevlečeného policisty je často na pořadu filmového dne. Možná je proto překvapivé, že skuteční agenti zřídka čelí podobnému riziku.

Jak se totiž zpovídá jejich člen z americké fronty boje s drogovými kartely, když už se agent nasazený do místní kliky dealerů nebo překupníků dostane do podezření, to nejlepší, co zlodějíčci mohou udělat, je předstírat svou nevinnost.

Je-li na ně nasazen agent, jeho nadřízení o nich stejně už dávno vědí, ale zjevně nemají dost důkazů na zásah. Dát jim jeden v podobě těla federálního agenta je nesrovnatelně horší krok než se připravit na soudní bitvu.

Cože? Vy jste si myslel, že vám chci prodat drogy? Ale vůbec ne, tohle všechno je mouka, a teď mě omluvte, odjíždím dobrovolničit do sirotčince.

2) Dvojsečná policie

Neznamená to, že všechna filmová klišé lžou. Například to, že běžná policie svými operacemi zmaří nachystaný plán agentů, je prý mrazivě častý úkaz.

Jediné špatné zatknutí, klidně i za triviální překročení rychlosti a následné objevení drog v autě našeho přestrojeného čmuchala, může snadno zhatit operaci plánovanou dlouhé měsíce. I když se pomocí svého odznaku samozřejmě vyhne vězení, jeho rychlé propuštění je pro kartel důkazem, že pro ně nebyl nejlepším obchodním partnerem.

3) Tuhle hru mohou hrát dva

Tím největším nebezpečím však není ani vlastní policie, ani ztráta muže v poli. Naopak – největším rizikem tajných fízlů jsou oni sami, respektive schizofrenní riziko, že jeden z nich pracuje pro druhou stranu.

Zní to jako zápletka z dob studené vílky, ani v civilním boji s kartely ale prý o dvojité agenty není nouze. Příkladem, kdy člověk pracující pro policii ve skutečnosti o jejích operacích dlouhé roky informoval kartel, může být citované odhalení Jovany Deas. Členku amerických pohraničníků se podařilo identifikovat až poté, co byl v Mexiku zatknut nájemný vrah s fotkou své oběti vytaženou přímo z policejních složek. Deas byla jedinou, kdo mu ji mohla dát a rázem putovala do chládku.

Ani na ni však nečekalo elektrické křeslo nebo něco podobného – i když zkomplikovala roky policejní práce, dostala nakonec pouze dva a půl let vězení výměnou za to, že pomohla policii identifikovat kompromitované operace. Tak už to ale chodí, kompromisy jsou na denním pořádku i mezi tajnými agenty.

(lol)