5 nejlepších filmů s tělesně postiženými hrdiny

Zbrusu novou řadu American Horror Story jste zajisté již dobře poznali na vlastní oči, uči, dávící reflex i mrazení v zádech. Série odehrávající se ve “zrůdném” cirkuse působí přesně jako nápad, který můžou mít jen moderní televizní filmaři, kteří se v honbě za sledovaností a kontroverzí neštítí ničeho. Možná vás proto překvapí, že podobný nápad měla už celá řádka jiných, mnohdy prastarých snímků. Než v neděli večer poběží další, již osmá epizoda American Horror Story: Freak Show, poznejte patero z nich!

The Man Who Laughs

Filmaři libující si v technikách německého expresionismu byli během 20. a 30. let průkopníky skutečně atmosférických snímků - a stvořili i jeden z prvních skutečných hororů vůbec, Kabinet doktora Caligariho. Unikátní práce se světlem a kamerou však vdechla život i snímku The Man Who Laughs z roku 1928, který ač je melodramatem, ve skutečnosti působí jako morbidní ujetina.

Story vychází ze stejnojmenného románu Victora Huga o v nemilost upadlém šlechtici žijícím v Anglii 17. století, kterému byla za urážku krále zdeformována tvář do permanentního úsměvu. Snímek svého času popudil kritiky, kterým se nelíbilo morbidní téma, stal se však inspirací pro jistého záporáka z dílny studia DC Comics - veleslavného Jokera.

Sloní muž

Popojedeme dále, tentokrát už ke zjevnému a vrozenému postižení. Tím se totiž rozhodl v roce 1980 zaobírat David Lynch ve svém druhém a možná nejúspěšnějším filmu Sloní muž. Snímek pojednává o příběhu skutečného muže žijícího na přelomu století, namísto bulvárního parazitování na zohyzděné postavě však svou story vypráví se snahou vcítit se do ztrápené duše.

Tím se Sloní muž podstatně liší od toho, jak jsou tělesně postižení ve filmech často znázorňování. Filmy jsou plné pseudochorob, jako ta, kterou prožíval Benjamin Button (ano, to jeden musí trpět jako kůň, když je na stará kolena mlaďoch), či jsou postižení obsazováni do rolí mutantních záporáků (koukáme tvým směrem, 300: Bitva u Thermopyl), Jenom málokdo se ale skutečně snaží pochopit někoho, kdo fakticky žil...

Maska

Ha, čekáte podle názvu film s Jimem Carrey? Tak to vás čeká velké překvapení - stejný název jako Carreyho pozdější taškařice totiž nese i psychologické životopisné drama Maska z roku 1985. V hlavní roli je tentokrát soudobý mladík s těžce zdeformovanou tváří, který by si tuze přál alespoň normální život.

Maska je popisována jako Sloní muž pro teenagery a není tomu tak náhodou. Oba filmy vznikly na motivy skutečného příběhu. Masce však zároveň nechybí silný náboj melodramatu a zjednodušování tématu. Na druhou stranu, tahle lovestory má kořeny už u Quasimoda, těžko se tedy divit mírné přehranosti. I tak se ale Maska právem řadí mezi moderní klasiku.

Moje levá noha

Zatímco se filmy většinou zaměřují spíše na vizuální odlišnost (snad protože film je hlavně vizuální médium), Moje levá noha z roku 1989 si vzala na paškál asi ještě mrazivější postižení mozkové. Tím trpí už od dětství irský muž Christy Brown s tváří Daniela Day-Lewise. Po mozkové obrně má pohyblivou pouze levou nohou, uvnitř mu to však pálí stejně jako dřív. Jak to dát najevo?

Brown začne svou levačku používat k veškeré komunikaci, psaní i malování. Snímek tak nakonec i přes tragickou zápletku srší překvapivě pozitivní energií, za což dílem může také fantastický, Oscarem oceněný výkon Daniela Day-Lewise v hlavní roli. Mimochodem, i tentokrát snímek vznikl na základě skutečného příběhu.

Zrůdy

Zdaleka největší inspiraci ale American Horror Story: Freak Show zjevně čerpá z kultovního dramatu Zrůdy z roku 1932. Zdejší story o milostném trojúhelníku vem čert - významnější je, že se celý film odehrává v cirkuse plném nejrůznějších fyzicky zdeformovaných jedinců, velmi podobně jako ve Freak Show.

Ještě podstatnější je pověst filmu. Režisér Tod Browning totiž namísto masek použil skutečné tělesně postižené herce. Zrůdy tak byly po premiéře prakticky okamžitě uschovány do trezoru kvůli tomu, že diváci po jejich zhlédnutí údajně vybíhali ven z kina a pořádali závody ve zvracení. Po zhlédnutí je těžko tomu uvěřit - Zrůdy jsou totiž i na dnešní poměry velmi solidním dramatem, v němž titulní název daleko lépe sedí na hrstku ošklivě se chovajících "normální" lidí, nikoliv na při sobě držící sebranku tělesně postižených.

Leč v roce 1932 ale diváci zjevně nebyli natolik otrlí, aby něco podobného sledovali na plátně. Doba naštěstí pokročila a Zrůdy se proto právem staly echt populárním filmem. American Horror Story: Freak Show je toho nejlepším důkazem, jak ostatně můžete zjistit v neděli večer ve 22.05 na Prima COOL.

(lol)