3 důvody, proč milovat Univerzálního vojáka

Když se řekne Univerzální voják, většina lidí si vybaví solidní akční scény prvního pořádného filmu Rolanda Emmericha (Den nezávislosti), v němž si dali přes hubu mladistvý Jean-Claude Van Damme a Dolph Lundgren.

Film, který se opět připomene ve čtvrtek večer na Prima COOL, ale s odstupem času působí skoro lépe než dříve. Přečtěte si tři důvody, proč ho má smysl doslova milovat.

1. Utajená mise všem na kamerách? Jedině v 90. letech!

Řekněme si to na rovinu – premisa Univerzálního vojáka je dočista absurdní! Není ani tak problém s představou, že americká armáda ze svých padlých vojáků kutí zombie kyborgy, jako spíše to, že se za to stydí a odmítá se pochlubit světu.

Celé je to o to humornější, že to nedává ani zbla smysl. Zápletka Univerzálního vojáka by nikdy nedošla tak daleko, kdyby se plukovník velící programu nerozhodl ututlat rebelii Van Dammovy postavy – nota bene tím, že za ním mezi veřejnost pošle více univerzálních vojáků. Jejich součástí byl navíc i vadný Lundgrenův voják Scott, jehož poprava civilisty vlastně celý útěk nastartovala.

Univerzální voják zkrátka přichází šupem z dob finišující zlaté éry akčního filmu, kdy jsme sice s klidem mohli baštit nejenom pětiminutová bojová sólíčka dvou svalounů, ale naopak se zdálo nereálné, že by Pentagon kdy přiznal vývoj neetických zbraní. Blahoslavení budiž pamětníci.

2. Umění kamenné tváře: Jak vyčarovat Shakespeara z dvojice neherců

Ačkoliv jiné filmy dané ústřední dvojice možná nabízejí ještě lepší akci nebo delší stopáž, Univerzální voják je ve filmografii Van Damma i Lundgrena snímkem zdaleka nejlepším. Důvod? Hrajou tu jako o život!

Podobně jako Terminátor nebo Barbar Conan, které z Arnoldova neherectví a hrubého přízvuku učinily klad, nikoliv problém, totiž Univerzální voják spoléhá a visí na naprosté neschopnosti Van Damma sehrát přesvědčivě více poloh než pouhou postavu tupě koukající do prázdna, potažmo Lundgrenovo přehrávání psychošílenství.

Co by jinde bylo znakem herecké neschopnosti, je tady esenciálně spojené s příběhem vojáků s vymytým mozkem, kteří jsou hrubě traumatizováni. Celý souboj obou hrdinů a myslí, stále lapených ve vietnamské válce, je navíc dokonalou scenáristickou metaforou pro skutečné mentální problémy válečných veteránů! Neříkáme, jako že je to na Oscara za hlavní herecký výkon, ale aspoň nominace za kreativní přístup k problému by byla na místě!

3. Westernové finále jako ze Skyfallu

Většina akčních filmů z 80. let (a jejich následovníků) gradovala v počtu obětí raketovým tempem až do masomlejnového finále. Ultimativním příkladem jsou Rambo nebo Komando, ale dokonce i filmy, které se na úplném konci omezily na duel jako Predátor, Terminátor či Smrtonosná past, těsně před finišem zmasakrovaly zdaleka nejschopnější skupinku postav (elitní komando, policejní stanici, výsadek agentů FBI).

Z této praktiky se stalo takové klišé, že když se námořnictvo v Přepadení v Pacifiku rozhodne v půlce filmu vyslat na USS Missouri výsadek SEAL teamu, jednotky určené pro podobné mise, divák už automaticky tuší, že se funebráci brzy budou moct přerazit. Ne však v Univerzálním vojákovi!

Univerzálním vojákům nejenže nemůže nikdo konkurovat, ale vlastně se o to ani nikdo nesnaží. Poté, co někde před polovinou stopáže Lundgren zlikviduje všechny vojáky a vědátory, vlastně nikdo krom okresní policie výskyt po zuby ozbrojených elitních vrahounů ani neřeší. Závěr filmu, kdy se Van Dammův Devereaux vrátí ke své staré rodině, aby objevil, že ji zajal Lundgrenův Scott a nakonec se s ním porval v dešti, je v kategorii dobových akčňáků skoro až komorní, melancholickou tečkou. Vlastně si jeden vybaví, jak mocně závěrečná scéna připomíná konec cenami ověnčené boží bondovky Skyfall.

Univerzální voják je zkrátka a dobře pozapomenutou perlou, která dnes funguje ještě lépe než onehdy. Nemusíte ale věřit nám, o celé té kráse se můžete přesvědčit sami – už ve čtvrtek ve 22.00 na Prima COOL!

(lol)